V noci je opět vedro, že nemůžeme ani spát. Klimatizace by se tady určitě uživila... Ráno po snídani vyrážíme směr pohoří Luberon, které je od roku 1977 chráněnou krajinnou oblastí. Už cestou se nestačíme rozhlížet - krajina je tu kouzelná.
Naše první zastávka je v cedrovém lese. Procházíme se v chladivém stínu stromů a nasáváme úžasnou vůni cedrového dřeva. Pod námi se otevírá velké údolí plné lánů levandule s nádhernými městečky a vrcholem Mt. Ventoux v dálce. Vrchol vypadá, jako by byl pod sněhem, ale je to klam - to se jen slunce odráží od vápencové drtě, kterou je vrchol pokryt. Několikrát na vrcholu končila etapa Tour de France - jak závodníci tvrdí, je to nejtěžší vrchol celé tour.
My se vrcholu vyhneme a sjíždíme do údolí. Projíždíme městečkem Bonnieux, ve kterém se natáčel krásný film Ridley Scotta s Russellem Crowem v hlavní roli - "Dobrý ročník". Bohužel zde nezastavujeme a pokračujeme do městečka Lacoste.
Bonnieux
Městečko Lacoste nemá nic společného s výrobcem oděvů se značkou krokodýla - je to jen shoda jmen.
Městečko je známé svou dominantou - hradem, který patřil šlechtici jménem Donatien Alphonse François, kterého znáte spíše pod jménem markýz De Sade. Městečko pod hradem je plné úžasných uzoučkých uliček, kterými se proplétáme až k samotnému hradu, který nyní patří návrháři Pierru Cardinovi a je v něm koncertní sál.
Po prohlídce městečka pokračujeme do vesničky Village des Bories, ve které se nacházejí zvláštní budovy z 10 až 15 centimetrů silných desek z vápence bez použití malty. Nechce se nám platiti vstupné a tak jen procházíme vesnicí a pozorujeme tyto prazvláštní stavby z dálky. Vrcholem je umístěný satelit na klenuté kamenné střeše.
Nasedáme do autobusu a pokračujeme kolem nejfotografovanější vesnice ve Francii - Gordes (ani nám na tu fotku nezastaví) ke klášteru L´Abbaye de Sénangue schovanému v údolí Senancole. Zde dostáváme 45 minut na prohlídku. Masakr.
Pohled na cisterciánský klášter s levandulovými lány ale stojí za to. Prohlídku kláštera si nedopřejeme, jsme rádi, že stihneme vyfotit okolí a pak si propocení v autobuse koupit tepé pivo. A jedeme dál!
Další zastávku dnešního dlouhého, zážitky nabitého dne máme v bývalých okrových dolech - Provensálském Coloradu. Až do roku 1992 se zde těžil okr pro výrobu barev více než 20ti odstínů.
Je to nádherná měsíční krajina, jejíž barvy nádherně kontrastují se zelenými stromy Luberonu. Dalo by se tady chodit hodiny, ale máme zase jen pár minut. Hupky, dupky a rychle do autobusu...
Těsně před osmou večer se zatavujeme u starého kamenného mostu. Čekáme na cyklisty, které nakládáme a míříme do kempu. Další den, nabitý nádhernými místy, které by chtěly několikrát více času. Prostě poznávačka - připadám si jak Japonský turista.
P.S.
Během dne se dozvídáme o další - skoro tajné skupině, která nepatří k cyklistům, vodákům a ani k nám - pohodářům. Tvoří ji dva zoufalí účastníci akce "Pod stanem do Provence". Tito chudáci nebydlí v mobilheimech jako všichni ostatní, ale byli ubytováni kousek od nás v místě vyhrazeném stanům. Prostor je ohraničen plotem z keřů, ve kterých se schovávají hejna krvežíznivých komárů. Jejich situace je opravdu nezáviděnihodná. V malém "áčku" pro dva nemají šanci nechat stan otevřený - do rána by je vycucali komáři a zbyli by z nich jen suché mumie. Zavřít stan zase znamená udusit se v neuvěřitelném vedru. Jak z této situace ven???
Nabízíme jim, ať se přestěhují mezi naše domečky, kde již není tolik komárů a využijí naše luxusní zázemí - sprchu, toaletku, zásuvky, ledničku...
A tak máme nové spolubydlící, kteří si snad konec dovolené užijí ve větším klidu a v pohodě.
Rozhřešení nakonec: POD STAN NE!!!!!
Nazpět na titulní stranu Provance
Další dny naší cesty po Provence:
Le Pont D´Arc a St. Martin d´Ardeche
Komentáře (0)