Neděle je zase nádherná. Vyrážíme severně od Krumlova do vesničky Třísov, kde u nádraží parkujeme a jdeme k hradu Dívčí Kámen. Kdysi jsme tady už s Hudíky byli, tak se chceme podívat jak chátráme. Tedy jak chátrá zřícenina.
.
Kousek za nádražím stojí nádherná lípa malolistá. Jednu dobu dokonce měla prvenství - jako nejvyšší lípa v jižních Čechách. Obejmout ji opravdu nejde - má po obvodu celých 768 cm. Vysoká je asi 36 m. Nádherný strom.
Janka ještě míří pod les za keškou - pak se přes louku vydáváme do keltského opídia - tedy nejjižnějšího keltského hradiště v Čechách. Zůstaly z něj jen dvě linie valů opevnění.
V době bronzové zde možná sedávali druidové - asi to nebyli zrovna ti tři co vidíte, ale vedla tu určitě obchodní stezka u které opidium stálo.
Kuk na druida! Tedy - kuk sterejdu!
Jestli se ptáte, proč je Janka taky vysmátá, tak proto, že našla další kešku. Ale nejen proto - je tady nádherně!
A jsme na Dívčím Kameni. Od minula tady přibyla pokladna s občerstvením (automatický obchůdek - sám si vyber a sám zaplať...)
Nedalo mi to a pátral jsem ve svých starých zápiscích - no a podařilo se! Fotka výše je z 30. 3. 2002, tedy z doby před16. léty. V čase Dívčího Kamene je to jen epizoda, v čase lidském je to už pěkná řádka let. Až jsem z toho hledání dostal nostalgickou. Tolik let, jak jsme byli mladí, děti malé... Ale co naplat, čas neúprosně letí.
Komentář Janky k fotce: "Fotíš tu zříceninu před zříceninou?" Ne lásko, úžasnou ženu před starým hradem...
Výhoda pokladny není jen to, že můžete na hrad nějakou korunou přispět, ale hlavně to, že dostanete půjčené podklady. A tak sedíme na vyhlídce ve stínu a čteme si o zakladatelích hradu a o pověstech, které se o tomto místě tradují.
Proč se Dívčí Kámen jmenuje Dívčí Kámen? Faktem je, že jméno je pravděpodobně starší než hrad sám, protože se objevuje již v zakládací listině hradu. Ke vzniku toho jména se váže několik pověstí, z nichž vám pr°zradíme tu nejhezčí:
Žil kdysi švarný mladík, který se velmi rád proháněl po lesích na svém koni, lovil zvěř nebo se jen radoval z krásy místní přírody. Na svých toulkách častokrát zavítal k Vltavě, aby dal koni napít a sám se osvěžil v jejích vlnách. Jednoho dne spatřil na břehu řeky krásnou dívku. Chvíli se na ni z úkrytu díval a pak nepozorován odjel. Na to místo se však vracel stále častěji a téměř pokaždé dívku viděl. Zamiloval se do ní a jednoho dne ji požádal, aby se stala jeho ženou. Věřme, že to nebyla jen ženská vychytralost když dívka odpověděla: „Stanu se tvojí ženou, avšak jen s tou podmínkou, že spolu budeme žít v sídle vystaveném na skále, pod kterou tak ráda chodím." A snad to nebylo jen z mužské ješitnosti, že se mladík rozhodl vystavět na skále velký hrad a nazval ho Dívčí Kámen na počest své budoucí ženy.
Kdybychom věřili pověstem, mohl by tím mladíkem být Jošt z Rožmberka, jeden ze zakladatelů hradu Dívčí Kámen.
Opisujeme oblouk po červené značce a končíme pod mostem přes Křemžský potok. Prý se tady dají najít nějaké granátovníčky - malé úlomky českého granátu. Myslíte že něco najdou? Ne. Ale krásně se ochladí...
Po občerstvení v potoce a v bufetu na vodáckém odpočívadle pokračujeme po ceste naučné stezky do kopečka. V tom vedru jdeme od stínu ke stínu. Odměněni jsme nádherným výhledem na Dívčí Kámen.
Horko je neuvěřitelné. Rosničkáři slibovali maximálně 17°C a déšť, ono je zatím 30°C a jasno... A já se nechal napálit a nevzal si kraťasy!!!
Po prohlídce se konají manévry - Janka chce zjisti indície k multikešce a tak jezdíme tam a onam a pak zase nazpět. Mezitím najdeme zatím nejkrásnější kešku pod názvem "Krasohled" a vracíme se k tomuto krásnému kostelu.
Kostel sv. Mikuláše je románská stavba z druhé poloviny 12. století a je považován za nejstarší sakrální památku Jižních Čech. Nachází se na vyvýšenině zvané Olymp nedaleko bývalé vesnice Boletice, které byla po začlenění do vojenského újezdu zbourána. Samotný kostel postupně chátral, ale dnes probíhá jeho částečná rekonstrukce.
V dálce vykukuje Kleť, kterou letos zdolat nezvládneme.
Janka zde zdolá další stromovou kešku pro kterou musí pěkně vysoko. Za odměnu má i razítko. Nejlepší je stejně ale pocit, že to dokázala. Díky, že jste jí tam nahoře hlídali...
Poslední zastávkou je hradiště Raziberk - samozřejmě že s keškou...
Hradiště využívané zejména v době halštatské a laténské a později ve střední době hradištní. Sídlo mělo oválný tvar, obranný val je nejlépe zachovaný na východě, kde je vysoký až 3 metry.
No a pak už míříme domů. Jsme kompletně celí od pylu. Janka do truhlíku zasadí botky, že prý když už jsou opylené, mohly by dozrát a namnožit se...
No a z okna zase koukáme na Krumlovkou věž a mastíme karty.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)