Úterní ráno neprší. Ale to je asi tak jediné pozitivní na dnešním počasí. Venku je okolo 13° C a mlha. To ovšem nebrání tomu, abychom vyrazili na divoký západ! Tedy spíše jen na západ, divočinu si raději odpustíme. Za volant opět sedá Luma a veze nás do Ašského výběžku. Míjíme spoustu míst, které známe jen podle jmen a nakonec i Františkovy Lázně a Aš. Projedeme vesničkou Krásná a pak už není skoro nic. Dojedeme až k místu zvanému Rota - Újezd. Jsou to bývalá kasárna naší pohraniční stráže. Teď je z nich jen pár chátrajících budov. Parkujeme na vjezdu před otevřenou bránou a s trochu nepříjemným pocitem kolem žaludku, který na nás padá z tohoto místa pokračujeme pěšky dále.

img_1118.jpg

První zastávku děláme u zaniklého hřbitova obce Újezd - taky zaniklé. Po hřbitově zůstalo jen pár stromů, po obci vůbec nic. Byla dokonale srovnána se zemí. Čteme si na informační tabuli rozložení statků, kostela, školy, ale okolo je jen příroda. Ani ta nemá dnes tu nejlepší náladu. Mraky klesají tak nízko, že se chvílemi ztrácí i větrné elektrárny okolo - ne jen jejich vršky - chvílemi mizí celé!


img_1121.jpg

Ani teplota se nechce zvednout. Na srpen parádní kosa. Oblékáme si vše co máme, a vzali bychom si i to, co nemáme. Třeba ty rukavice by se šikly.

img_1123.jpg

img_1129.jpg

Jdeme po zelené turistické značce, kterou doplňují krásně malované směrovníky.

img_1130.jpg

img_1133.jpg

Přicházíme k válečnému památníku obětem první světové války. Odhalen byl v roce 1925 z peněz z veřejných sbírek. Naproti památníku stávala škola. Marně hledáme, kde by mohla stát. V roce 1992, tedy chvíli po tom, co se zde mohlo vstoupit, našli lidé památník shozený v trávě. Znovu jej postavili a zase na něj zapomněli. V roce 2000 byl díky německým sousedům opět slavnostně odhalen.

img_1132.jpg

img_1135.jpg

img_1139.jpg

První zastávku děláme u Mostu Evropy - mostu přátelství. Ten se zde postavil v místech, kde si pamětníci pamatovali původní most přes Újezdský potok. Přejdeme přes něj a jsme v Německu. Koukáme do mapy a rozhodneme se trochu pozměnit naši trasu. Pokračujeme po německé straně podél hranice a hledáme zdejší kešku. Když už jsme tady, tak ji tu přeci nenecháme! Cestou sbíráme maliny, borůvky, brusinky i ostružiny. A mají je větší než u nás! Jo u souseda i je tráva zelenější...

img_1148.jpg

Dokonce tu mají i Medůzu!

img_1153.jpg

Nakonec na nejzápadnější bod ČR přicházíme pro nás netradičně z opačné strany. Tedy cestou na východ :) Před čtrnácti dny jsme byli na nejvýchodnějším místě, teď jsme na opačné straně. (50°15'08.66200" s. š. 12°05'26.07181" v. d.)

Chceme si zde odlovit nejzápadnější kešku, ale mudlové nám v tom brání vlastními těly. Sedáme si tedy do přístřešku, vytahujeme svačinu a čekáme, až odejdou. Ale jak na potvoru jedni střídají druhé. Konečně se dočkáme, vytahujeme umně skrytý žebřík a vyšplháme se ke kešce. Máme ji! Pak se obracíme nazpět a tentokrát už po naší straně hranice miříme nazpět k autu.

img_1163.jpg

Chodníček k / od nejzápadnější kešky.

img_1170.jpg

Před sebou máme ještě pár kešek. Ukecávám zbytek osádky, abychom je odlovili, protože sem se už asi nikdy nevrátíme. Není to ale vůbec dobrý nápad. Vyšlapaná luční cesta mizí a my šlapeme v mokré trávě. Ač je před nedávnem posekaná a není tudíž vysoká, stejně nám totálně promáčí boty. A tak po prvním odlovu skrečneme cestu a míříme přímo k autu. Domů se nám ale ještě nechce a tak popojíždíme k další zajímavosti toho koutu naší země. Nebo apendixu?

img_1180.jpg

Popojedeme do vesničky Podhradí, kde je další nej. Nejzápadnější hrad na nynějším českém území, který byl založen na přelomu 12. a 13. století švábskými rytíři z Neubergu. Hrad nikdy neměl české jméno, a tak se mu i dnes říká Neuberg.
Poté, co zámek v roce 1902 vyhořel a již nebyl nikdy rekonstruován, zůstal areál hradu a zámku bez známek zájmu města i státu. Zachovala se jen štíhlá okrouhlá věž o výšce 22 metrů. Podle popisů na webu by věž měla být přístupná, dveře na schodišti do věže jsou ale zamčené.

img_1182.jpg

Když nemůžeme do výšek, sejdeme alespoň do tajemného podzemí:

img_1188.jpg

Najdeme dlouhou chodbu se zvláštními betonovými kolejemi a za nimi obrovskou halu. Až nahoře se dočteme, že hradní sklepení používal místní pivovar pro zrání piva. Takže na betonech asi ležely sudy. Projdeme zbytky horního a dolního zámku a vracíme se k autu. Už je nám chladno a promočené boty to zhoršují. Jedeme sušit!

Zpět na titulní stranu Hory Krušné

Vytisknout stránku Vytisknout stránku24. 8. 2021, 17:04, zobrazeno 83x, dnes 0x
5.0 1Hodnocení