Je pátek ráno a my po snídani vyrážíme na prohlídku Národní přírodní rezervace Soos.


Soos je národní přírodní rezervace vyhlášena r. 1964. Tvoří ji unikátní rašeliniště a minerální slatiniště o rozloze 221 ha v mělké kotlině mezi Vonšovským a Sooským potokem. Vyskytují se tu prameny minerálních vod i vývěry oxidu uhličitého v tzv. mofetách, lidově zvaných bahenní sopky. Územím prochází 1,2 km dlouhá naučná stezka po dřevěných chodnících. Stezka vede kolem vydatného upraveného Císařského pramene.


 

dsc07619.jpg

No ale my máme smůlu. Je 8. 3 a do 15 3. mají zavřeno. Co teď? Smutně se vracíme k autu a pokukujeme do domečku, kde sedí ochránci parku. Když nás jeden z nich uvidí, jen mávne rukou - běžte!
Radostí poskočíme a tajemně mizíme po poválkovém chodníčku co nejrychleji do útrob rezervace - aby nás ještě někdo zase nevyhnal!


Národní přírodní rezervace Soos se nachází v centrální části Chebské pánve, 6 km východně od Františkových Lázní. Vlastní chráněné území leží v dílčí Sooské pánvičce vytvořené mezi tektonickými zlomy, které dnes kopíruje Vonšovský potok na západě a potok Sázek na východě. Mezi zlomy došlo v geologické minulosti k přechodnému vyzdvižení bloku hornin o délce asi 2200m a šířce 1800m a jeho denudaci - odnosu materiálu z povrchu. Následným, opětovným poklesem tohoto bloku vznikla samostatná, téměř bezodtoká pánvička, ve které se hromadila voda. Rezervace Soos byla vyhlášena v roce 1964 na ploše 221 ha. Dnes je nadmořská výška rezervace 432 až 440 m nad mořem.


 

dsc07641.jpg

Císařský pramen


Císařský pramen je studená, středně mineralizovaná železnato sírano - hydrouhličitano - chloridová sodná kyselka se zvýšenými obsahy Be a As. Teplota v jímce kolísá podle ročního období mezi 14-18° C. Podle zvýšené teploty jde o termální vodu z hlubokého podloží, která vystupuje po zlomu a cestou se mísí se studenými kyselkami v třetihorní pánevní výplni. Pramen je nejteplejším přírodním vývěrem v Chebské pánvi.


 

soos.jpg

Rezervace je nádherná. Užíváme si neskutečný klid, samotu a prazvláštní okolí. Míjíme vývěry plynů, bublající prameny vody, místa, kde neroste ani travička. Proč???


Křemelinový štít vyplňuje jižní část Sooské kotliny. Odumřelé křemičité schránky slanomilných rozsivek (Diatomaceae) sedimentovaly a postupně vznikla vrstva křemeliny několik metrů mocná. Křemelina je přesycena roztoky solí z minerálních pramenů, které zde v době sucha krystalizují a vytvářejí na povrchu výkvěty solí. Křemelina postupně bobtná a dnes výrazně vystupuje nad okolní teren jako čočka. Na obnaženém povrchu křemelinového štítu se stálou oxidací minerálních látek vytvořilo prostředí pro rostliny přímo toxické, tak zvané vitriolové vody a je znemožněn nástup vegetace.


Kdyby nebylo tak chladno, rádi bychom pobyli déle. Ale stát se nedá, proto pokračujeme po okruhu dále.

dsc07698.jpg

Po chvíli narazíme na krásnou úzkorozchodnou trať. Původně tato trať o rozchodu 600 mm sloužila pro převoz jílů a zeminy, které se tady začaly zhruba před 100 léty těžit. Nyní je zde museum úzkorozchodné trati Kateřina a v sezóně se tady můžete projet vláčky. Jelikož ale není sezona, máme smůlu - zato je tu boží klid!

poradna-veksla.jpg

Kolem kolejí dojdeme nazpět k našemu osamocenému autíčku. Nasedáme a popojedeme jen kousek.

dsc07720.jpg

O pár kilometrů dál stojí starý hrad Vildštejn. Byl postaven zhruba kolem roku 1 166 - přesné datum není známo. Důležité je, že chátrající objekt v roce 1 999 koupil pan Miroslav Pumr a jal se jej opravovat. Nyní je v sezóně přístupný veřejnosti. Původní majitelé - rod Nothaftů nechal nynějšího majitele za jeho snahu povýšit do šlechtického stavu s právem používat titul rytíř. Obejdeme hrad okolo, nakoukneme na nádvoří a pak pokračujeme k dalšímu hradu.

dsc07733.jpg

Tím je hrad Seeberg. Je zhruba stejně starý jako Vildštejn, ale je honosnější a větší. A jako Vildštejn je zavřený. Tedy mimo sezónu. Obejdeme jej dokola a narazíme na kapličku.

dsc07748.jpg

Uvnitř je popsán důvod jejího vzniku:


 

Na počest nejsvětější boží Trojice Ježíš - Maria - Josef a svatého Wolfganga byl vystavěn tento památník od vysoce urozeného pana Jána Adama Junker z Obercunreuthu, současně jednoho z nejstarších města Chebu, pro blahoslavené zachránění jeho vysoce Urozené paní Anny Margarethy Františky Junkerky z Obercunreuth, rozené von Bygatto, a jejích dětí Marie Anny Junkerky z Obercunreuthu, kteří se dne 15. října 1711 v důsledku přetržení opěry včetně kočího, děvečky, koní a kočáru zřítili do potoka ze skály tak, že ani vysoce těhotná paní stejně tak jako sluhové, koně a jejich kočár se sedadly zůstali nezraněni a od Boha všemohoucího zůstali bez poškození zachováni.


 

Po procháce se vracíme na ubytování a jdeme si odpočinout do teplého pelechu. Ale ne na dlouho - den ještě nekončí!

dsc07753.jpg

Jedeme do Chebu. Projdeme se náměstím Krále Jiřího z Poděbrad a obdivujeme úžasné domky uprostřed náměstí. Připomínají mi nádherné obrazy mého oblíbeného malíře Ondřeje Kočára. Tak tady si také asi byl pro inspiraci :)
Cheb je krásné město, určitě bych se tu někdy rád vrátil a prošel si ho v klidu a za lepšího počasí.

Zastavíme se v italské restauraci Trento na večeři a pak kráčíme do místního kina na film režiséra Jiřího Vejdělka "Tátova volha".

kino.jpg

A máme dva zážitky najednou. Jeden je samozřejmě samotný film, který se nám oběma moc líbil. Druhým je pak kino, jaké jsme zatím ještě nikde neviděli. Místo tvrdých sedaček jsou zde ultra pohodlné velké sedačky se spoustou místa před vámi. Tak velkou spostou, že se do řady vejde i stoleček se světýlkem. Pak přide servírka a ptá se, co si dáte - kávu, víno, pivo, nebo něco na zub??? No prostě restaurace v kině. Aby se někdo nevylekal - při představení ruch utichá a vy se můžete věnovat filmu. No prostě paráda!

 

Zpět na úvodní stránku


 

 


Vytisknout stránku Vytisknout stránku12. 5. 2018, 20:19, zobrazeno 3023x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení