Pevnost Königstein a nejsevernější místo ČR

První zastávku si chceme udělat na parkovišti kousek od centra, kde se nachází šikmý kostel. Na rozdíl od našeho Karvinského není poddolovaný, ale naklonil se po zásahu leteckou pumou za druhé světové války. Jenže cesta k němu je pro neznalé trochu komplikovaná a donutí mne dělat psí kusy a otáčet se na světelné křižovatce a vjet i do parkoviště pro vykládku zboží. No prostě zmatkuju. Nakonec ale zaparkujeme na střeše obchodního centra Forum, seběhneme kolem lanovky na Větruši dolů ke kostelu, kde odlovíme kešku.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven okolo roku 1318.
17. dubna 1945 se rozezněly nad Ústím sirény hlásící blížící se nálet. Farář poslal kostelníka, aby se skryl v kostele - postavil se ale do místa, na které spadla bomba. Byl vážně zraněn na krku, a protože neexistovaly infuze a on nemohl polykat, zemřel hladem. Celá věž se po explozi vychýlila o celé dva metry.

Vracíme se nazpět k autu, zajedme pro Slávku s Oldou a už společně míříme směr Děčín a Hřensko. Tam si také uděláme první zastávku a odlovíme nejníže položenou keš v ČR přímo na hranicích s Německem. Pak se ještě na chvíli vrátíme a zaparkujeme na prázdném parkovišti v Hřensku. Cesta dále na Jetřichovice je z důvodu nedávného velkého požáru uzavřena. První ohořelé stromy vidíme i odsud.

Labe na hranicích s Německem

Hřensko

Pak už míříme přes hranice na Bad Schandau, kde přejíždíme na druhou stranu Labe a za pár kilometrů už parkujeme v moderním vícepodlažním parkovišti pod Königsteinem. Samotná tvrz není odsud vidět, proto nemám žádnou fotku z dálky. Dovolím si tady vložit leteckou fotografii jiného autora (Autor: Fritz-Gerald Schröder), která ukazuje rozlohu a úžasné umístění pevnosti:

První zmínky o hradu Königstein jsou na Hornolužické hraniční listině z roku 1241, kterou stvrdil král Václav I. Königstein patřil k državám zemí Koruny české a pod jeho kontrolou byla tzv. severní obchodní cesta. Pobýval zde i Karel IV. (5. až 19. srpna 1359) a podepsal zde privileje pro lodní dopravu. Roku 1408 hrad přešel do majetku starého saského šlechtického rodu Wettinů.

My vystoupáme pod kolmé skalní stěny opevnění, zaplatíme si vstupné a pak vstoupíme do tunelu, který vede k výtahu. Chvíli čekáme, pak se výtah otevře a my otevřeme pusu:

Z výtahu vycouvá auto! Za pár chvil je výtah plný návštěvníků a my vyjedeme o patro výše - přímo na ochozy pevnosti.  Z výtahu se vydáme doprava a obcházíme pevnost po obvodu dokola. Výhledy do okolí jsou nádherné. Labe tvoří pod pevností oblouk v jehož středu vidíme další stolovou horu - Lilienstein.

Pomalu obcházíme bastionové opevnění a dojdeme až k centrálnímu parku Augustus Platz, vedle kterého je vojenské muzeum. Vstoupíme dovnitř a bojujeme s nepříjemnými pocity - jak jsou lidé dobří v zabíjení jiných... Raději se vracíme ven na ochozy a výhledy do okolí.

Model atomové bomby, vpravo za ní letecké pumy o hmotnosti 2500 kg použité při bombardování Londýna

U starého děla si sedáme na oběd - dáme si místní specialitu - bramborovou polévku s "vuřtem". To co dostaneme nás také dostane - do kolen. Jak se to jí??? Pozorujeme po očku okolí a díváme se, jak si s touto dělostřeleckou náloží poradí místní - ti snad ví, jak na to. No technologie konzumace je různá - od dělení vuřtu v polévce na kousky, přes přikusování až po oddělenou konzumaci. Nakonec beru beru lžičku do jedné ruky, vuřt do druhé a nemažu se s tím. Polévka je rozmixovaná bramboračka a je tak hustá, že se až lepí na plíce... Nakonec je toho tolik, že se to ani nedá sníst.

Postupně obejdeme celou tvrz okolo - všude jsou prudké skalní stěny - toto dobýt je opravdu nemožné. Výhledy do krajiny jsou ale kouzelné.

Výtahem se opět necháme svést dolů pod opevnění a vracíme se k autu. Janka má dnes ještě jedno přání - podívat se na nejsevernější místo naší vlasti. Loni jsme byli v Krušných horách na nejzápadnějším cípu země, i v Beskydech na tom nejvýchodnějším. Pokud zdoláme nejsevernější, zbývá nám jen to nejjižnější a to zvládneme při návštěvě Třeboně.
K nejsevernějšímu bodu Čech to je nejlepší vzít z Německa. Auto odstavíme na lesním parkovišti a podle mapy míříme nazpět do Čech. Cestou potkáváme místní s plnými košíky hub, a tak se rozptýlíme po lese a dokonce i něco najdeme.

Měnily se státy, ale hraniční kameny zůstaly stejné - jen se přepsaly.

A jsme tady!!!

Hraniční potůček

Odpoledne se krátí a tak vyrážíme nazpět. Olda nás ještě navede na vyhlídku na Větruši - to je místo, kde končí lanovka, kterou jsme potkali ráno v obchodním centru.

Pak už jen zavezeme Slávinku s Oldou domů a pokračujeme na ubytování. Vracíme se jako vždy po tmě. My to ani jinak neumíme. Vlastně za to nemůžeme, že v září se stmívá už posedmé večerní...

Návrat na titulní stranu: České středohoří II.