Den devátý - sobota 9. 7. 2011
Předposlední den naší dovolené začíná bojově - Tomáš vstává ve čtyři hodiny a má průjem a zvrací. Další oběť tajemné nemoci... Kačka je po včerejšku unavená a tak nám nabízí, že s Tomem zůstane a pohlídá ho. A tak ráno vyrážíme na poslední výlet - tentokrát jen kousek - popojíždíme asi 6 km do městečka Dobriniště a odtud serpentinami k lanovce.
Lanovka je dvou sedačková - podobná jako naše na Pustevny. Stejně jako včera, je rozdělena na dvě části, jen uprostřed musíme seskočit a přejít na druhou část lanovky. Nasedat a vysedat nám pomáhají zdatní Bulhaři - mají takový grif, že Marcelka při výstupu nestačí kmitat nožičkami a je prakticky vzduchem přenesena mimo dosah jedoucí dvousedačky.
Chata Bezbog
Bufet Bezbog :o))
Před námi se otevírá jezero Bezbog. Je nádherné. Nalázá se v nadmořské výšce 2 239 m a má rozlohu 20,4 ha. Před ním stojí stará chata stejného jména a malý bufet. Chvilku se domlouváme, kam půjdeme a nakonec vyrážíme po žluté značce k Popovu jezeru.
Lávka nad výpustí jezera
První překážkou nám je prudké stoupání do sedla, které uzavírá kotlinu s jezerem. Chata a jezero Bezbog z tohoto pohledu vypadají úžasně. V pozadí se tyčí pohoří Rodopy.
Když na sedlo vystoupáme a přejdeme cestičku v kleči, objeví se nám nádherný pohled na vrcholky velikánů a pod nimi tři velké jezera. To, co jsme nastoupali, musíme zase sestoupat.
Pohled nazpět na sedlo.
Náš cíl - jezero Popovo. Pod ním jedno z Rybných jezer - mezi sebou jsou spojeny vodopády...
Zhruba po hodině dorážíme k nejnižšímu jezeru, do kterého přivádí vodu nádherný vodopád. Marcelka s Lumírem zůstávají dole, my ostatní se vyšplháme až k Popovu jezeru. Je to největší a nejhlubší jezero na Balkáně. O tom, jak moc je studené, nás za chvíli přesvědčí Vašek s Ivkou, kteří bez pudu sebezáchovy házejí nazí šipky přímo do ledového jezera. Po krátkém koupání se usazujeme na břehu jezera a odpočíváme.
Popovo jezero - panorama ze šesti fotografií. Jezero je v nadmořské výšce 2 234 m, má rozlohu 132 ha a maximální hloubku 29,5 m.
Vašek a Ivka v ledové vodě.
Voda je ledová a křišťálově čistá...
Za chvíli se za námi objeví Lumír. Vyskotačil jen po lehku kolem vodopádu k nám, aby se podíval, jak to vypadá. Domlouváme se, že sestoupíme k nim, než ale stačíme nasadit batohy, je už Lumír dole u Marcelky. Když sejdeme dolů, jsou už oba připraveni k cestě nazpět. Znovu začíná stoupání do sedla nad jezerem Bezbog. Slunce silně pálí a je horko. Až na sedle začne foukat chladnější větřík.
Dolní Rybne jezera
Naposledy se pokocháme nádherným výhledem na jezero a pak sestupujeme k němu.
Siesta před bufáčem
V malém bufetu si dáváme občerstvení a pak sjíždíme lanovkou dolů.
Dole panuje úporné vedro. Většina z osádky našeho zájezdu přijímá nabídku našich průvodců a jedou na dvě a půl hodinky do termálních bazénů. Sedm odpůrců (včetně nás a Marcky s Lumírem) se rozhoduje dopravit se do Banska vlastními silami. Najdeme autobusové nádraží, které vypadá, jakože tam jezdí autobusy jednou za deset let. Kolem vede i úzkorozchodná trať ale nikde nevidíme nádražní budovu. Pěšky se nám v tom parnu jít nechce, proto jdeme na stopa. Starý mercedes zastavuje na první zamávání, a tři děvčata z naší skupiny nasedají. Za ním přibrzďuje žlutá Dacia Logan s černo-bílým čtverečkováním na boku. Taxík! Taxikář se ptá, kam chceme jet a pak nabízí cenu 10 leva. V klimatizované Dačce jsme za chvíli přímo před naším hotelem.
Tomáš už nezvrací, ani nemá průjem, jen jeho teplota přesahuje 40°C, proto nastává velké chlazení. Po zábalech, lécích, a studených sprchách se nám to za pár hodin podaří.
Večer ještě jdeme do města koupit léky. Viróza řádí jako hrom, tak ať jsme připraveni. Na fotce je velký památník v centru města.
Čápi jsou večer doma.
Toulaví psi jsou všude. A ví jak loudit - třeba Vám upřeně hledět do očí:
My si dáme jenom pivo - to psy nebere...
Ještě jedna místní zajímavost:
Na vratech, plotech, zdech - snad všude naleznete nalepená parte. Nejsou to ale jako u nás oznámení o úmrtích, jako spíše vzpomínky na příbuzné v den jejich výročí. Před osmi léty, před čtyřmi.... godina v bulharštině znamená rok.
Další dny naší cesty po balkánských horách:
Vytisknout stránku
Komentáře (0)