Den druhý sobota 2. 7. 2011
Ranní pohled z našeho balkónu.
Ráno vstáváme vyspaní do růžova. Po snídani na nás čekají před hotelem tři mikrobusy, které nás vyvezou spoustou serpentin až k chatě Vichren do výšky 1 995 m n. m. - překonáme tak převýšení zhruba 1 000m. (Cena na jednu osobu je 4 leva tam i zpět.) Odtud začíná cesta k vrcholu Vichren - nejvyšší hoře Pirinu (2 914 m. n m.)
Pramen vody u chaty Vichren. V pozadí se tyčí mramorová hora stejného jména - třetí nejvyšší vrchol Balkánu.
My ale tentokrát vrchol zdolávat nebudeme. Jdeme za chatu Vichren, kde přejdeme přes most nad říčkou a začneme stoupat.
Za námi se tyčí vrchol Vichrenu, nejvyšší mramorový vrch pohoří Pirin. Pohoří dostalo název od pohanského boha hromu - Peruna.
Kousek nad chatou potkáváme naše první jezero (Okoto). Samozřejmě vytahuji fotoaparát a skupina turistů mi mizí nenávratně v dáli. Ale kdo z fotografů by odolal...
Tyto pohledy nám předurčují, co uvidíme v následujících dnech. Hory, jezera a spoustu zeleně a kytek.
Cestou potkáváme plytký potůček a u něho spoustu kvetoucích masožravek - tučnic balkánských (Pinguicula balcanica). To bude mít Vašek radost, až mu ty fotečky ukážeme!
Tučnice lapá hmyz na své lepkavé listy, které se rychle zavinou.
Stoupáme v příjemném rozhovoru s Jirkou Tomášem - naším průvodcem. Odbočujeme k jezeru Rybno - směrovka ukazuje jen 5 minut. Ostatní stejně nedoženeme, tak si jdeme užít. Zapomínám se a fotím - úžasný je výtok z jezera - voda protéká obrovským kamenem, který prasknul.
Pohled nazpět k vrcholku Vichrenu.
Rybno jezero sevřené v údolí. Nachází se v nadmořské výšce 2 190 m, je 64 ha velké a maximální hloubka je 12m.
Výtok z jezera tvořil malou vodní plochu porostlou trávou s úžasnou barvou.
Z hora slyšíme volání- chvíli tápeme, než zaměříme Lumíra s Marckou a Tomem a Kačkou. Stojí na kameni uprostřed kleče a mávají. Jana zavelí - dvě fotky a jdeme. Je rozhodnuto :o))
Pohled ze svahu na Rybno jezero.
Nechce se nám vracet nazpět na rozcestí a tak stoupáme přímo směrem, odkud na nás naši přátelé volají. Zastaví nás až hustá kleč, kterou se nám nedaří projít - nakonec Jirka klestí cestu a my prorážíme! Ušetřili jsme si 10 minut, ale lije z nás jako z koní.
Lumírova siesta.
Pak přicházíme k jezeru Žaběško, kde se potkáváme s druhou skupinou. Ti rychloběžní už jsou na cestě do sedla. My si chvíli odpočineme a pokračujeme v cestě. Po rovince se přesuneme ke druhému jezeru Neomo. Za ním začíná prudké stoupání v kamenném moři - splaz je obrovský a my skáčeme z kamene na kámen. Po uskákání asi 300 m se mi začne točit hlava a já si vůbec nejsem jistý svými skoky. Než bych riskoval problémy, zůstávám stát na velkém placáku a se mnou Tom a Janka. Kačka je už někde vysoko - ani ji nevidíme - je jako kamzík!
Jezero Neomo z kamenného pole.
Pomalu vracíme k jezeru Žaběško, kde si děláme odpočinek a svačíme. Janka najde polo vyschlou jamku plnou pulců, kteří nemají přístup do jezera, a čeká je smrt... Zželí se jí pulců a začne statečně kopat spojení s jezerem. Já ji pak pomáhám nalévat do kaluže vodu, aby se zvýšila hladina a pulcové přetekli vykopaným kanálkem. Nedaří se a tak Janka sebere odvahu a noří ruce mezi pulce a přelévá je do jezera. Záchranářka.
Pohled se sedlo - přitáhnuto teleobjektivem na maximum.
Kačka s Marc a Lumčou vyšli až na sedlo a Kačka je ještě přemluvila, aby šli po hřebenu dále. (Foto Lum)
Tučnice se nám pletou pod nohy prakticky všude. Ráj masožravek!
Ještě jednou u prasklého kamene jezera Rybno.
Pak scházíme opět k prvnímu jezeru - cestou potkáváme manželský pár a v družném hovoru jdeme společně k jezeru a odtud k chatě Vichren. Těsně nad chatou volá Lumír, kde jsme. Až v tu chvíli si uvědomujeme, že jsme úplně zapomněli na čas. Je chvíli po čtvrté a všichni nás čekají u autobusů.
Večer se jdeme podívat, kdy je otevřený bowling. Jelikož je ale Bansko městem duchů, je vše zavřeno - hotely, obchody, bufety, restaurace.... Kačka má mlsnou a tak jí najdeme cukrárnu, aby ukojila své choutky. Pak už jen dáme jednu Zagorku a jdeme spát...
Další dny naší cesty po balkánských horách:
Pirin - sedlo Predel - chata Javorov
Vytisknout stránku
Komentáře (1)
23. říjen 2011