Ani se nenadějeme (nepíšu to tady náhodou u každé dovolené???) a je tady konec. Ráno se nám balí o to lehčenji, že za okny lije jako z konve. První den, kdy prší už od rána.
Sbalené kufry hazíme do auta a vyrážíme na dlouhou cestu. A nejedeme přímo - bereme to pěkně obloučkem. Naše první cesta vede do Písku. Když zaparkujeme, přestává pršet. A tak vyrážíme na obhlídku historického centra. Jsme tu prvně, tak jsme zvědaví.
Naše parkoviště na Pražském Předměstí je přímo u řeky Otavy a u Kamenného mostu - nejstaršího kamenného mostu u nás. Postaven byl v druhé polovině třináctého století za vlády Přemysla Otakara II. Na tohoto panovníka, o kterém zrovna čtu knihu, narážíme při našich toulkách každou chvíli.
Zaujmou nás sochy z písku, umístěné na nábřeží. Představují partnerská města písku - Jičín, Wetzlar, Veľký Krtíš, Bad Leonfelden a Degeendorf. Díky mapce na stěně nábřeží i zhruba vím, kde leží...
Přes most vstupujeme do historického centra a křížem krážem (v honu za keškami) ho projdeme. Je to nádherné město! Tady bychom se ještě někdy mohli vrátit...
Konečně vím, o čem se zpívá v lidové písničce:
Když jsem já šel tou Putimskou branou
dívaly se dvě panenky za mnou
a volaly: študente, ty malý premiante!
Prošli jsme Putimskou branou kolem Hradební bašty a v ulici Putimská našli na oprýskaném žlutém domečku i ty dvě panenky - jsou umístěny nad okny.
Vracíme se k autu a pokračujeme do našeho dalšího cíle. Cestou ale vlastně náhodou narážíme na další zastávku - hrad Zvíkov. Byl jsme tady s rodiči jako dítě - to jsme s nimi i mým mladším bráškou jeli po vodní nádrži Orlík na lodi až ke Zvíkovu. Tady jsme zkotvili a hrad si prošli. Přiznám se, že si už z toho moc nepamatuji.
Projdeme si hrad a díváme se na nízkou hladinu vody na soutoku Otavy a Vltavy. Tak jsme nakonec tu naši milovanou Vydru v podobě Otavy doprovodili až k Vltavě...
Po prohlídce pokračujeme dále. Jedeme tam, kde jsem se chtěl vždycky podívat. Snad proto, abych věděl, kam mám jít, až mne někdo pošle do Prčic!
A jsem v Prčicích...
Zaparkujeme na náměstí a jdeme si prohlédnout pomník slavného pochodu Praha - Prčice. Pak popojdeme a sedneme si v hospodě U Škrpálu na výborný oběd. Tady pomalu a jistě končí naše dovolená. Máme před sebou už jen pár kešek a dlouhou cestu domů.
Návrat na titulní stranu Šumava 2022
Vytisknout stránku
Komentáře (0)