Ráno se budíme po šesté hodině a do 7:45 se válíme v postelích. Po snídani vyrážíme autobusem do MITTELBERGU (1 640 m n. m.), kde nasedáme na podzemní dráhu jménem Pitztaler Gletschner Bahn, která nás vyveze do výšky 2 840m n. m. (jedna cesta tam a zpět na osobu 21,50 EUR). Horní stanice metra končí v Panoramarestaurantu - moderní až futuristické budově v kotlině, nad níž se tyčí nejvyšší hora okolí Wildspitze 3 774 m n. m. Popojdeme asi 300m a jsme na dolní stanici Bergstation Pitzexpress - lanovky na nejvyšší dostupné místo Hinterer Brunnenkogel.
Lanovka je zvláštní tím, že jedou za sebou vždy čtyři kabinky pro maximálně 25 lidí a 2 000 kg. Na vstupu jsou 4 turnikety, každý odečítá počet lidí, kteří nastupují do jednotlivých kabin. Za chvíli z toho ale mají pořádný hokej, protože spousta lidí přebíhá z kabinky do kabinky. My sedíme v první kabince a vyjíždíme v ní do mezistanice ve výšce 3 030 m n. m. a pak až na horní stanici do výšky 3 440 m n. m.
Zdržíme se asi 45 minut a kocháme se nádherným výhledem na okolní třítisícovky s vršky schovanými v čepičkách bílých mraků. Děláme i vrcholové foto a pijeme vrcholového ferneta. Teplota na dolní stanici byla 4°C, kdo ví, kolik je nahoře.
Cesta z vrcholu k lanovce
Údolí Mitterbergu
Sjíždíme opět do kotle na horní stanici metra a šplháme na hromadu šutrů nad spodní stanici lanovky, které jsou nádherně ohlazené ledovcem a mají zvláštní rezavou barvu.
Děláme si oběd a já fotím okolní krásu. Jana kytičky a já panoramata a skály kolem. Cestu dolů pěšky - kterou doporučuje průvodce vzdáváme, když vidíme, jaké jsou v ledovci obrovské praskliny. To je moc velké riziko. Raději pojedeme dolů lanovkou. Při cestě nazpět k metru chci přejít sněhové pole, ale prvním krokem se bořím až po pás do sněhu a mám co dělat, abych se vyprostil. U stanice metra zjišťujeme, že nemůžeme najít našeho souputníka z prvního dne - staršího pána z Ostravy. Nemohl s námi na skálu, protože nestačil s dechem. Nacházíme ho nad lanovkou, jak na nás netrpělivě čeká. No zase se hledáme...
Borci pod vrcholem - jsou to ty dvě tečky na sněhovém poli
Sjíždíme metrem do Mittelbergu, kde jsme asi v 14:15. Jelikož autobus jede až v pět, jdeme kousek do stráně, kde uléháme a kocháme se krásou okolí. O jediné vzrušo se postarají krávy, které se rozhodnou projít přes naše odpočinkové ležení. Pro jistotu se balíme, obouváme a mizíme, sklidíme pouze nechápavé, kravské pohledy... Aby nebyla nuda, řve Pferda z plných plic: “TORRO!!!!“ Vše naštěstí dopadne dobře a my máme pár kýčovitých kravských fotek. Autobus doráží v 16:45, v pět doráží pár zborcených borců, kteří šli pěšky dolů. Cesta určená průvodcem byla neschůdná, museli to obejít a jsou celí hotoví. Že my máme štěstí na takové průvodce. Nebo že by to přivolával Ferda? Minule tady byl podobný "umělec", kterého museli zachraňovat...
Návrat na titulní stranu Pitzal 2005
Komentáře (0)