Poděbrady a Karlovy Vary

Z Ostravy do Krušných hor je to zhruba 500 km a tak cesta bude trvat déle, než jen chvilku. Zvláště když se většina cest staví nebo opravuje. Zvláště v létě. Ale co naplat - vyrážíme. Hned na začátku cesty si v autě pouštíme vyprávění knihy Šikmý kostel od Karin Lednické. Samotný šikmý kostel známe, byli jsme u něj několikrát, ale laguny a "nic" okolo není to nejkrásnější místo. Až poslouchání příběhu z konce předminulého století nám dává poznat jaké to v okolí bylo. Příběh, ze kterého jde mráz po zádech a do očí se nám hrnou slzy. Ne zrovna ideální na poslouchání v autě...

Zabráni do poslechu přijíždíme k Poděbradům. Plánujeme si zaparkovat na velkém parkovišti pod zámkem, ale příjezd na Jiřího náměstí nám dává jasně najevo, že tady nám pšenka nepokvete. Parkoviště je plné, stejně jako ostatní v okolí. A mezi tím davy. Nakonec se nám podaří zaparkovat mezi rodinnými domky kousek od centra. Vyrážíme kolem řeky Skupice směrem na náměstí. První zastávku si uděláme u Svatojánského pramene, který je umně krytý uprostřed parku a chutná skvěle.

Janka a Svatojánský pramen ukrytý pod vistáriemi

Od pramene zamíříme k plavební komoře v místech, kde se Skupice vlévá do Labe. Vystoupáme na most, abychom se mohli pokochat pohledem na řeku. Dostat se na most je ale díky desítkám cyklistům, kterým vše okolo patří docela dobrodružná záležitost. Nic proti cyklistům, ale už je jich moc!

Zdymadlo Poděbrady. Labe, 904,6 km

Od zdymadel se podél řeky přesunujeme k poděbradskému zámku - původně hradu, který založil již Přemysl Otakar II. a následně byl i sídlem krále Jiřího z Poděbrad. Jsme opět zklamáni nádvořím zámku, který celý okupují automobily. Jedinou zajímavostí náměstí je zámecká studna a Bülowův pramen. Jméno dostal podle svého objevitele barona Bülowa, jehož pamětní deska se nachází u pramene. Objeven byl v roce 1904, první navrtání proběhlo v roce 1905 a utěsněn byl v roce 1955. Je v hloubce 96 m a byl nalezen proutkem.

Ze zámku míříme do Lázeňského parku. Už příchod k němu nás vyvede z míry. Je sobota, sluníčko svítí a nejen my máme chuť se projít. Je tady přeplněno. Všude kolem jsou davy lidí a nám se to moc nelíbí. Alespoň odlovíme místní kešku a něco z labek. Zajdeme se podívat na květinové hodiny a o kterých nám říkala maminka, koupíme si teplý lázeňský oplatek a rozhodneme se toto davové šílenství opustit.

Po návratu k autu zadáváme náš cíl do navigace a ta nám píše, že na místě budeme kolem páté odpoledne. To je asi doba, kdy jsme paní domácí slíbili příjezd. Co naplat, Nymburk musíme navštívit jindy. Vyrážíme směr Karlovy Vary. Kousek před Vary Janka volá paní domácí a domlouvá příjezd až na šest hodin. Máme proto možnost zaskočit do obchodu dokoupit si nějaké drobnosti na jídlo a zárověň se podívat na všemi vychvalovanou kešku.

Cestou ke kešce narazíme na krásně malovanou garáž.

Ke kešce musíme vyšplhat do kopečka. Než tam vyběhneme, jsme parádně propocení. Keška je ukryta v předzahrádce prvorepublikové vilky a její provedejí je opravdu luxusní. Sotva do předzahrádky vejdeme, rozšumí se za námi umělý vodopádek, jehož zvuk s námi pěkně trhne. Jsme v cizí zhradě a najedou toto... Pak Janka podle hintu otočí šnekem a ze země se začne vysunovat válec s modře nasvícenou keškou. A aby toho nebylo málo, je možno v horní části tubusu zmáčknout stříbrné tlačítko a do kamery nahrát vzkaz. No prostě extra super bomba keška! Po Pátem elementu, který jsme navštívili cestou z jižních Čech je toto druhá takto špičkově provedená schránka. 

Pak už nás čeká jen pár kilometrů do cíle naší cesty - do Lesíka za Nejdkem. Paní bytná už čeká před domem, předává nám klíče a instrukce. Chvíli po jejím odjezdu přijíždí zbytek naší výpravy - Marcelka s Lumírem.

Na úvodní stranu Krušné Hory