Poslední celý volný den před naší cestou domů. Venku je zase krásně. Oproti včerejšku se ale ochladilo a a začalo foukat. Chceme jet do Zlaté Koruny, ale nejsme schopni odbočit deleva. Kolona aut nás nepustí a naproti jede auto za autem. A tak odbočujeme vpravo a jedeme neplánovaně směr Jízdárna. Cestička nás zavede až na parkoviště u otočného divadla v zahradách Krumlovského zámku. Parkoviště je prázdné a tak jdeme do zahrad.
V zahradách tolik nefouká a i turistů je tu ještě málo.
Zase koukám do hlediště - jen to jeviště je nějaké zvláštní...
Na konci zahrady trochu zalumpačíme a zkrátíme si cestu směrem na Ptačí hrádek.
Kousek od vrcholu Ptačí hrádek tyčícího se nad Krumlovem stojí zvláštní stavba. Co to je?
Památník byl budován na oslavu vítězství spojeneckých vojsk Ruska, Rakouska a Pruska nad Napoleonem Bonapartem v bitvě národů u Lipska roku 1813, kterým velel bratr českokrumlovského vévody polní maršál Karel I. ze Schwarzenbergu. Návrh památníku vypracoval stavitel kamenné vyhlídkové věže na Kleti Jan Sallaba. Celá stavba se však pro nedostatek finančních prostředků zastavila a došlo pouze k jejímu zastřešení.
Původně stavba vypadalo takto. Nakonec ji koupila pražská architektka Lenka Havlíčková s manželem a opravila do stavu, který je vidět nyní. Fajn, že ji nenechali spadnout.
Stojíme na vrcholu a pozorujeme Krumlov. Ta mlha na obrázku není opar, ale obrovské množství pylu, které vítr žene před sebou. Je to poprvé, co ho vidím tolik najednou. Zima přešla prtakticky najednou do léta a vše se zbláznilo a kvete.
Vracíme se nazpět k autíčku a přískokem přes kešky dojíždíme na parkoviště ve Zlaté Koruně.
Krásným chodníčkem kolem Vltavy jdeme vyzvednout kešku podle knížky Kaštánek a Kaštánka, kterou jsme vyluštili včera u oběda v hostinci Na Letné. Knížku máme ještě schovanou doma a tak Janka luští a strhává k tomu i ostatní.
(Při placení se Slávek snaží uplatnit kupón na 10% slevu, který nám nechali domácí na pokoji. Číšník vůbec neví o čem je řeč, ale co je dáno, to je dáno a pracně počítá slevu. Když pak přijde na placení, nechá mu Slávek pěkné dýško. Číšník kulí oči: "Ale to je skoro stovka!" Jak říkal klasik - nechci slevu zadarmo:) Každopádně jsme se tam moc dobře najedli.)
Kešku nacházíme a Janka září. Tak krásnou schránku na keš jsme ještě nepotkali. Díky ownere, jsi jednička!!
Nacházíme opuštěnou rybářskou lavičku a hned ji využíváme k odpočinku a kochání se okolím. Vodáci už brázdí vodu.
Po odpočinku vystoupáme až k cisteciánskému klášteru na Zaté Koruně. Tato chráněná lípa velkolistá má po obvodu 710 cm. Aby držela pohromadě, museli ji obezdít. Část lípy směrem do cesty je ohořelá, asi do ní uhodil blesk.
Klášter dýchá klidem. Nechce se nám na prohlídku, a tak jen chvíli posedíme a vydáme se na další cestu. Janka chce najít další dvě kešky, které jsou za sebou.
A tak sestupujeme lesem k Vltavě a hledáme.
Poslední indície naslézáme u tohoto krásného mostíku, který nahradil původní smetený povodní v roce 2002. Výsledná keš je někde na kopci nad námi. Sám owner doporučuje, abychom jeli někam autem a potom kus šli - spousta ostatních kačerů ale leze přímo nahoru a nadávají, že jim kopec dal zabrat. Nahoru se mi vůbec nehce, ale vidím jak Jance září oči a chce tam jít. Nakonec se nechávám obměkčit - dáváme Hudíkům batohy a dereme se s Jankou slabě viditelným kačerským chodníčkem vzhůru vyprahlým lesem. Naštěstí jsme rozchození a vyšplhat toto převýšení nám nedělá problém. Horší to je dolů. Už po pár metrech ztrácíme cestu a jdeme rovnou za nosem. Svah je příkrý, suché listí neuvěřitelně klouže. Zdoláme skály, necháme se opíchat od ostružin, ale stále držíme směr. Pak mi ujedou nohy a já sebou prásknu 5 cm od rozbité láhve. Stačilo kousek a měl bych velký problém. Zatím mám jen roztrženou kůži na dlani. Janka se mi neustále omlouvá, že to nechtěla... Je to zlatíčko. Ale kešku má!
Díky andělíčku, že to dobře dopadlo...
Když tyto řádky čte Janka, posílá mi krásné pořekadlo, které přesně sedí na mé předešlé řádky:
"Je to nemožné" řekla hrdost.
"Je to riskantní" řekly zkušenosti.
"Je to zbytečné" řekl rozum.
"Pojďme to zkusit" ... potichu zašeptalo srdce.
Hudíky najdeme sedět v Koruně pod stromem v družném rozhovoru s domorodci. Společně dojdeme do kempu na jedno orosené. Janka ale ještě nemá dost a chce na další keš. To už vzdám já i Slávek. A tak samy holky a vyráží na dané souřadnice. No snad se nám neztratí. Asi za 90 minut doráží zpátky s další úlovkem. No a chlapi si mezitím u piva v klidu pokecají. Dobré ne?
Návrat na titulní stránku Krumlovské putování II
Komentáře (0)