Naše první zastávka, kde můžeme na chvíli vystoupit je u skalního oblouku Le Pont D´Arc. Tak nějak doufáme, že se chvíli projdeme, namočíme si nohy v chladné vodě řeky Ardeche a protáhneme svá ztuhlá těla.
Opak je pravdou.
Autobus zastavuje u vyhlídky na oblouk, kde není místo na parkování a průvodci nám dávají tak 3 minuty - rychle, blokujeme dopravu....

le-pont-d-arc-provence.jpg

Skalní oblouk nad řekou je opravdu nádherný. Tak rád bych zašel k vodě a ochladil oteklé nohy po více než 24 hodinách sezení... Ale co naplat. Rychle - za troubení stojících aut - nasedáme do autobusu a odjíždíme. Za pár minut zastavujeme a začne se dít to, co budeme prožívat celou dovolenou, den co den: dělení posádky.
Cyklisti stahují plachtu z přívěsného vozíku s začnou vytahovat kola. Rychle se převlékají do krátkých šortek, nasazují přilby a cyklistické boty. Loďáci vyhrabávají z tašek krátké kalhoty, opalovací krémy a vodu. Lodě je čekají dole u řeky a před nimi je dlouhá cesta nádhernými kaňony řeky Ardeche.

My opět nasedáme do autobusu a pokračujeme dále. Z okna pozorujeme, jak cesta neustále stoupá výše, aby nám otevřela nádherný výhled na hluboký kaňon řeky Ardeche zaříznutý ve skalách. Na stovky žlutých lodí zdobících řeku jako perličky rozsypané po hladině. My ale jedeme kolem nádherných vyhlídek nad řekou stále dál a dál. Nakonec přece jen zastavujeme. Na vyhlídce. Bohužel z ní není nic vidět. Ani kaňon, ani řeka, ani žluté perličky lodí. Co naplat....

lodicky-na-rece-ardeche-_-provence.jpg

Fotíme alespoň za jízdy z autobusu. Lepší než nic...

Autobus zastavuje na velkém parkovišti u městečka Sauze. Musíme si vzít věci na 9 hodin a opustit naše útočiště na kolečkách. Řidiči mají plánovaný odpočinek a my procházku. Je potřeba říci, že teplota okolí se šplhá ke čtyřicítce. Přemýšlíme nad našimi souputníky na kolech a lodích. Jak to zvládají? Snad se dobře namazali krémem, a nedojedou spálení. Sami se mažeme první dovolenkovou vrstvou krému a vyrážíme podél řeky do městečka Saint Martin d'Ardèche. Jdeme po písečných březích řeky a jemný bílý písek nás pálí do nohou. Písku máme plné sandály a chvílemi zastavujeme, abychom jej vysypali z bot. Je parádně rozpálený. Po minulé deštivé dovolené v Savojských Alpách asi zažijeme pravý opak...

Procházíme městečkem a zastvujeme se na na nádherném kamenném mostě přes řeku.

most-nad-rekou-ardeche1.jpg

360° rozhled z mostu

Za mostem pokračujeme doprava do kopce směr městečko Aiguéze. Plížíme se od kousku stínu ke kousku stínu. Slunce pálí jako na Sahaře. Neuvěřitelný pařák. Městečko je postavené těsně nad řekou, která teče hluboko pod námi. Nádherné kamenné místo.
Jdeme na ochutnávku vín. Průvodci tady již byli a s vinaři se domlouvali, že se můžou zastavit mezi dvanáctou s jednou hodinou. Musíme si ale zvyknout, že jsme na jihu a k tomu ve Francii. Co platilo včera neplatí dnes. Ve vinařsví nikdo není - mají siestu...

Vzpomínám na knihy Petera Mayleho - v Provenci mají všichni na všechno čas. Vůbec čas tady nabývá jiných, netušených rozměrů. Necháváme vinařství za zády a jdeme se projít úzkými kamennými uličkami, které pamatují dávné dvanácté století, ze kterého jsou první záznamy o tomto místě.

st-martin-d-ardeche-_-provence-3.jpg

Najdeme si krásné místo s výhledem na řeku a stínem, který nám poskytují vzrostlé fíkovníky. Trháme si jeden z plodů, ale ještě nejsou jedlé. Chvíli před druhou odpolední se zase všichni scházíme před vinařstvím. Starší dáma nás zve dál a nalévá místní bílé víno. Přiznám se, že jsem čekal nějaký francouzský zázrak. Ty se ale nedějí. Víno je na mou plechovou hubu moc kyselé a raději necháme nákup zlatého moku na pozdější a lepší dobu.

Po koštu vycházíme do uliček a potkáváme naše cyklisty - jsou vysmátí a spokojení. Horko - nehorko - z kopce to šlo dobře! My se pomalu vracíme nazpět k mostu nad řekou Ardeche. Naposled se otáčíme na městečko Aiguéze kryté ploty vinic. Nádherné místo.

mestecko-st-martin-d-ardeche-_-provence-4.jpg

Jsme celí utahaní a naším jediným cílem je sednout někde do stínu a zchladit přehřáté tělo. Najdeme si malou zátočinku u řeky ukrytou v hustém křoví, roztáhneme deku a pelášíme se zchladit do vody. Nohy nám oždibují malé rybky a my si připadáme jako v lázních. Voda je luxusní.
Do uší nám zní audioknihy Vlastimila Vondrušky a my v leže posloucháme a odpočíváme po dlouhé cestě. Jsme na dovolené!

Kolem sedmé večer se všichni scházíme u autobusu. Cyklisti, vodáci i pohodáři. Nasedáme a vyrážíme na další cestu. Pozorujeme vedle sedící vodáky, kteří si mažou své rudé nohy a krky. To ještě nevíme, jak dopadli spolucestující v přední části autobusu. Spáleniny, spáleniny, spáleniny.
U nás je zima a déšť, tady šílené horko. Na to je málo kdo připravený...

Zpět na úvodní stranu Provence

Další dny naší cesty:

Arles

Glanum, Van Gogh, Saint Rémy, Le Baux de Provence

Luberon, Lacoste, okrové doly

Aigues Mortes

Pont du Gard, Avignon

Cassis, Les Calanques

 


Le pont d Arc

Vytisknout stránku Vytisknout stránku18. 12. 2015, 19:06, zobrazeno 2765x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení