Dnes ráno se chystáme na atrakci. Děvčata domluvila v Českém outdorovém centru Bovec, sídlícím u dolní stanice lanovky na Kanin, projížďku na raftech po Soči.
Na smluvenou dobu se dostavujeme ke kanceláři, kde už vládne čirý ruch. Nafasujeme neoprenové oblečky, vesty a přilby. Pak nasedáme do dodávek, které za sebou táhnou přívěsy s rafty. Popojíždíme kousek na jih k obci Srpenica, kde auta odbočují po kamenité cestě k řece.
Zatím co se my převlékáme do neoprenů, připravují naši průvodci lodě:
Pak přijde na řadu instruktáž. Český průvodce nám líčí co nás čeká a vysvětluje nám, jak se máme chovat, jaké povely můžeme očekávat a ukáže nám na Marcelce, jak vytáhnout vodáka vypadlého z raftu. Než se Marcelka nadá, už se válí s průvodcem uprostřed raftu. No to jestě bude zajímavé...
Na raft nasedáme po šesti a jako průvodce dostáváme Choakína z Chile. Že to bude zábavné, pochopíme hned na začátku: když se raft rozjede po vodě, máme všichni pocit, že se musíme dívat před sebe, abychom do něčeho nenarazili. Tak to prostě máme nacvičené, ať už jedete autem, na kole nebo třeba na trojkolce... A Choakín huláká z plna hrdla: "Look at me!" Prdíme na něj a čučíme dopředu. My plaveme!!! Když konečně upoutá naši pozornost a my uvěříme, že se nevybouráme, udává povely. Česky. Nádherně. "Dóóópšedůůůůů, dóóóžadůůůů, duž séééééé!!! Jako drž se, jo? Vody je málo a tak je plavba poklidná, na pár místech projedeme peřejemi, které nás hezky pohoupou.
Zároveň s námi jede pár vodáků na kajacích. V půlce cesty se k nám přidává mladá dívčina, která se na kajaku trápí a tak ho vyfukují a my přibíráme pasažéra.
Asi uprostřed plavby zastavujeme na kraji řeky, kde uprostřed stojí vysoká skála. Odvážlivci k ní plavou a skáčí z ní dolů do ledové vody. Jeden z raftů vedoucí obracejí dnem vzhůru a vytahují ho na kámen tak, že ze člunu vznikne klouzačka. Lákají nás, ať si to jdeme vyzkoušet. Díky neoprenům je voda snesitelná a nestudí - tedy pokud do ní nenamočíme nekryté ruce. Vyškrábeme se s Lumčou na kámen s otočeným raftem - všichni nám džentlmensky uhnou a najednou jsme první na řadě. Průvodkyně nám ukazuje místo na raftu, kam máme sounož skočit a odrazit se do kotoulu. Luma jde první, ale mokré nohy mu ujedou a tak sjede po raftu jak po klouzačce. Než si vůbec uvědomím co po mě chtějí, jsem na řadě já. Odrážím se ale málo. Do vody vhučím po zádech. Ještě že máme vestu, která nás chrání před tím, aby nás voda nepopálila. Hrabu se z vody ven a hrnu se na kámen po druhé. To přece dám! Teď už vím, co mám dělat a jak se otočit. Napodruhé je to už podstatně lepší - kdybych to mohl ještě zkoušet, určitě bych to dotočil :)
Pokračujeme v plavbě a než se nadáme, kotvíme ve vesničce Trnovo. Vyneseme rafty z vody a převlékáme se do suchého. Bylo to malinké dobrodrůžo. O tom jak bylo malinké se dozvídáme až později, když si pouštíme videa z doby, kdy je řeka plná vody. To je teprve síla!!!
Návrat na titulní stranu Slovinsko 2019
Komentáře (0)