Rosa Coeli

Máme před sebou poslední den naší dovolené. Opouštíme Znojmo a míříme na sever. Domů se nám ale nechce a tak zajíždíme kousek mimo cestu, do Dolních Kounic kousek pod Brnem.
Parkujeme na Mlýnském náměstí a jdeme na prohlídku Rosa Coeli. K čemu patří tento tajuplný název??? Zřícenině kláštera premonstrátek. U vchodu zjišťujeme zásadní chybu - ještě je zavřeno. Navíc začíná pršet...
A tak otevíráme deštníky a jdeme na lov keší.

Procházíme kolem kostela Petra a Pavla k synagoze a pak do kopce ke starému židovskému hřbitovu. Je odtud krásný výhled na kapli sv. Antonína na protějším kopci.

Právě k této kapli nás vede Multi-cache. Procházíme postupně všechny zastavení a snažíme se vše dobře vyluštit. Nějak se nám ale nedaří. Máme z vysoké trávy totálně promočené boty a krabka nikde. Nakonec to vzdáváme a alespoň využíváme pěkný výhled na Kounice od kaple. Zklamaní se vracíme dolů k Rosa Coeli. Je už otevřeno, a tak si kupujeme vstupné, půjčujeme tištěného průvodce a vstupujeme do tajemných míst.

Historie kláštera je jako houpačka - nahoru a dolů. Z rozkvětu do úpadku, zpět na výsluní a zase do kytek. Místo je to ale neuvěřitelně silné, plné energie. 

Podle kronikáře Jarlocha založil klášter v roce 1181 moravský velmož Vilém jako pokání za poničený majetek v Rakousích, kam podnikal vojenské vpády. Vilém se spojil s želivskými premonstráty, kteří v Dolních Kounicích vybudovali klášterní provizorium, takže se zde již v roce 1183 mohla usídlit komunita premonstrátek z konventu v Louňovicích. Do čela kláštera byl postaven převor, později se titul představeného ustálil na proboštovi. Před rokem 1276 si nechal kounický konvent vyhotovit falzum zakládací listiny s rokem 1173, výčet majetku, který Vilém z Pulína nově založenému klášteru daroval, je však poměrně přesný.

Snad ve druhé čtvrtině 14. století byla zahájena stavba nového gotického klášterního kostela, na což navázala přilehlá kvadratura s rajským dvorem, která byla dokončena zřejmě až na začátku 15. století. V první polovině 14. století byl také postaven klášterní hrad na blízkém návrší. Všechny tyto rozsáhlé investice mohly být jednou z příčin zadluženosti kláštera v té době.

Je možné, že za husitských válek byl konvent vypálen; uváděn je rok 1423, což však nelze přesně doložit. V dalším průběhu století se hospodářská situace kláštera stabilizovala a na začátku 16. století byl kounický probošt jedním z nejvýznamnějších moravských prelátů. V následujících letech se však kounický konvent dostal do krize. Probošt Martin Göschl přestoupil po roce 1522 na luteránskou víru a oženil se s jednou z jeptišek, a i zbytek komunity do značné míry opustil řádové předpisy. Na nátlak olomouckého biskupa Stanislava Thurza musel Göschl v roce 1526 Dolní Kounice opustit. V Mikulově se stal novokřtěncem, posléze však byl zatčen a v biskupském vězení zemřel. Za jeho nástupce Jana však konvent zcela zanikl.

Pustý klášter byl ponechán vlastnímu osudu, jeho panství převzal král a markrabě Ferdinand I. Habsburský. Ten jej zpočátku zastavoval, nakonec roku 1537 prodal kounické panství s konventem místokancléři Českého království Jiřímu Žabkovi z Limberka, který v opraveném klášterním kostele nechal zřídit rodinnou hrobku. Panství ještě několikrát změnilo majitele, od roku 1622 jej drželi Ditrichštejnové. Od nich v roce 1698 zakoupili areál kláštera strahovští premonstráti a pokusili se jej obnovit. Požár v roce 1703 však jejich plány překazil, po opravách obytných budov zde sídlil strahovský administrátor, samotný klášter s kostelem však chátral. Premonstráti jej nakonec v roce 1808 prodali zpět Ditrichštejnům. V roce 1926 vznikl Komitét pro záchranu památek v Dolních Kounicích, který podnítil základní zabezpečovací a restaurátorské práce, v nichž po druhé světové válce pokračovalo Krajské středisko státní památkové péče v Brně. Dnes veřejně přístupný areál kláštera s kostelem vlastní brněnské biskupství, provozovatelem je Městský úřad Dolní Kounice.

Zdroj: wikipedie

Návrat na titulní stranu ZNOJMO