Rotavské varhany, urbex u Přebuze

Je neděle ráno a sluníčko z předešlých dní je již minulostí. Začíná se naplňovat předpověď rosničkářů o vlhkém týdnu. Co je lepší - parno k zalknutí nebo déšť? No asi ani jedno. Ale na dovolené se nesedí na chalupě, ale poznávají se nová místa. A tak se vybavujeme na mokro, bereme si pláštěnky i deštníky a vyjíždíme!

Naše první zastávka je v městečku Rotava. Parkujeme u kostela sv. Petra a Pavla a vydáváme se druhou stranu Novoveského potoka na kopec s podivným jménem U Chaty (640 m n. m.) U něj se nachází cíl naší cesty - Rotavské varhany.

První zastavení děláme u bývalého přírodního skokanského můstku, který si místní nadšenci na začátku minulého století "vysekali" v lese. Jeho dopadová plocha končila u místní nemocnice, takže to bylo po nepovedeném dopadu ideální místo. Můstek už je zarostlý náletovými dřevinami a ani nemocnice už není funkční a budova silně chátrá. Tak se alespoň Lumča snažil vžít do pocitů dávno zapomenutých skokanů. A hup!

Janka se s Marcelkou - samozřejmě i za naší chabé pomoci snaží zjistit informace k místní earthce. Pak nám Janka zmizí někde v křoví a najednou volá, že je na kopci na vyhlídce. Nechce se nám šplhat za ní a tak voláme, že na ni počkáme dole. A v tom začně pršet. Z jemného mrholení se z mraků spustí provazce deště. Vytahuji deštník a vyhlížím, kde se objeví Janka. Za chvíli mi zvoní telefon, že je už u varhan, protože při úprku z kopce minula cestičku a doběhla až kus před nás. Za chvíli ji potkáváme celou promočenou. Když spustil déšť, měla zrovna v ruce krabičku s logbookem a nechtěla ji nechat promočit a chránila ji až do ukrytí vlastní tělem. Déšť po chvilce ustává, jen Janka je "durch".

Rotavské varhany

Varhany jsou vlastně starý lom, který začal fungovat už někdy v roce 1875. Čedič, ze kterého je skála tvořena obsahuje 15% oxidů železa ve formě magnetitu. Rozdrcený čedič se přidával k železným rudám do tavby ve vysokých pecích. Hlavním jeho účelem je snížení teploty tání vysokopecní vsázky.
Samotné varhany vznikly asi ve třetihorách před 15 milióny let a šlo o magma vytlačené sopkou na povrch. Nenajdeme zde kráter, protože jej čedič zaplnil a ztuhl.

Pro splnění úkolu earthky se nám podaří najít pětiboký čedičový kámen 

Po svačině u varhan se vracíme nádherným lesem nazpět do Rotavy. Sedáme do vozítka, zatopíme, aby Janka trochu doschla a míříme směrem bývalý důl Rolava ukrytý v lesích severně nad Přebuzí. Na jedné z křižovatek se nám do cesty postaví zvláštní stavba:

Dřevouhelná vysoká pec na tavbu železa - huť Šindelová

Vysoká pec je nádherně opravená a více o hitorii této památky najdete na jejich stránkách: www.hut-sindelova.cz

Po prohlídce hutě pokračujeme na Přebuz. Uprostřed hustých lesů parkujeme na parkovišti - no spíš na takovém tankodromu, na kterém naše SUV má co dělat, aby nešrtalo spodkem a boule.

Před námi se mezi stromy skrývá starý cínový důl. Jeho historie je dlouhá a sahá až do 14 století. Jeho využití ale nebylo ekonomicky únosné, tak těžba nebyla nijak vysoká. Změnilo se to až za druhé světové války, kdy bylo cínu potřeba pro válečnou mašinerii. Vybudovala se zde proto šachta sahající až 175 m hluboho, v pěti patrech a chodby dosahovaly 14 km délky. A nebyla jediná, v okolí byly i další. Na protější straně silnice byl i velký zajatecký tábor. Po skončení války se už těžba neobnovila a důl zůstal opuštěný. Teď je z něj atrakce pro turisty.

Schody do nebe

Zahušťovací nádrž

Výsypky se zbytky rudy

Po prozkoumání starého dolu se rozhodujeme sejít k Rolavskému rybníku, kde chceme zjistit indície ke keši. Rybník najdeme, indície ne...

Rozhodujeme se k návratu do Nejdku. Přijíždíme do něj z opačné strany a zaujme nás černá skála se zříceninou Nejdeckého hradu. Zastavujeme a jdeme na prohlídku. Dojdeme až do centra městečka, kde si v prázdném Albertu nakoupíme něco potravin a sedáme si na kávu pod slunečníky malé kavárničky. Dnes spíše slouží jako deštníky proti dešti.

Tím končí dnešní přeháňkový den plný zajímavostí a památek. Večer sedáme do hlubokých křesel a zapisujeme dnešní geoúlovky a zahříváme se vnitřně. Venku je 13° C a doma to není o nic lepší. Vytahujeme alespoň z kufru auta zapomenuté svíčky a topíme si jimi.

Návrat n úvodní stránku - Hory Krušné