Ráno vstáváme o půl sedmé, abychom uklidili a uvolnili pokoj. V 9:00 se loučíme s Grächenem a vyrážíme směr domů.

spolecne-v-grachenu.jpg

Ještě jedno společné foto na památku...

saas-fee.jpg

První zastávku si děláme v městečku Saas Fee ( 1 800 m n.m.). Odtud jedeme lanovkou pro 30 osob na Moreniu, přesedneme na stejnou lanovku Felskinn (3 000 m n.m., převýšení 1 200 m). Pokračujeme pěšky dlouhým tunelem ve skále, který nás přivede do stanice AlpinMetro. Je to opravdu metro - tunel s lanovkou jako na Petřín. Pěkným fofrem - 30 km/hod vyjíždíme ve 45° stoupání na sedlo Allalin (3 500 m n.m., převýšení metra je 500 m, celkově 1 700 m) Nad námi se tyčí Allalinhorn (4 027 m n.m.).

allalinhorn.jpg

Pod ním se na ledovci prohánějí stovky lyžařů. My se po krátké přestávce vracíme na horní stanici metra, kde za 8 CHF vlezného na osobu vstupujeme tunelem do nitra ledovce. Celé chodby jsou z ledu, místy bílého, místy zabarveného do zelena, nebo do modra.

ledovy-chram.jpg

ferda-ve-zmrzlem-tunelu.jpg

Barevné chodby v útrobách ledovce

ledovcove-okno.jpg

Tání tvoří v chodbách výhledy ven...

janka-v-ledovci.jpg

Po stěnách stéká voda proudem. Uvnitř jsou vysekány v ledovci sály s výstavou ledových soch a kamenů, které se našly v okolí. Vracíme se do sedla Allalin a uvědomujeme si, že bez vlastního přičinění jsme dosáhli našeho výškového rekordu. Pozorujeme bagr, který drandí v úžasně nedostupné terénu. Tam, kde neprojde ani kamzík, tam se dostane švýcarský bagr!!!

zastupy-v-ledovci.jpg

vladci-podzemi.jpg

Vládci podzemí

ti-co-sli-pred-nami.jpg

Výprava, co šla před ními...

janka-v-sedle-allalin.jpg

na-sedle-allalin.jpg

Pozdrav z ledovce

allalin.jpg

saas-fee-2.jpg

SaasFee

cestou-domu.jpg

Modré pole jsou vinice kryté látkou proti ptákům. I v takových výškách tu roste vinná réva!

griselpass.jpg

Odjíždíme ve 14:00 hod. První zastávku máme asi po hodině u výrobny sýrů, kde všichni nakupují slané švýcarské sýry. Pak pokračujeme údolím řeky Rhóny, zastavujeme u lanovky vedoucí na Grosser Aletschgletscher - největší ledovec v Alpách. Další zástavku máme v 15:55 na průsmyku Griselpass ve výšce 2 165 m n.m. Dostat se na tento průsmyk je opět zážitek. Jsme rádi, že nám dali solidní autobus, stará Karosa by tu určitě zhořela!

svist.jpg

grimselsee.jpg

V průsmyku máme přestávku na prohlídku malého zoo s místními svišti. Konečně sije můžeme prohlédnout z blízka. Popojdeme na vrcholek  a pod námi se otvírá úžasný výhled na údolí a cestu kterou jsme sem přijeli. Vidíme průsmyk Furkapass ( 2 431 m n.m.) a Rhónský ledovec (Rhonegletscher), ze kterého vytéká řeka Rhóna. Odjíždíme v 16:30 hod. Po pěti minutách zastavujeme u horské přehrady Grimselsee. Stojíme u dolní nádrže, nad námi - pro nás neviditelná - je nádrž Oberaarsee. Obě jsou spojené 10 km dlouhýmí štolami - pro přečerpávání vody. V zimě je tato část Alp nepřístupná, proto je pro obsluhu elektrárny vybudovaná speciální lanovka, používaná pouze pro jejich potřeby. Barva vody je těžko popsatelná - šedo-modro-zelená?

lod-v-luzernu.jpg

Sjíždíme 11% klesání a nad námi v mracích mizí vrcholky štítů. Je to úžasný pocit. Projíždíme spoustou tunelů, kolem je to samá lanovka a vodní propust. Co Švýcar, to permoník!
Míjíme Reichenbašské vodopády, do kterých - dle sira Artura Conana Doila shodil padouch Moriarti Sherloka Holmese. Projíždíme údolí řeky Aare, kolem jezera Lungerer See s neskutečně zelenou barvou. Míjíme nejstrmější železnici na světě - 38°.
V 18:30 hod zastavujeme v Luzernu. Luzern leží na břehu Vierwaldstättského jezera, které patří mezi nejkrásnější švýcarská jezera. Jezero někdy bývá nazýváno Luzernské jezero nebo složenina Vierwaldstättrsee složitě překládána jako Čtyřkantonální jezero, podle lesnatých kantonů Uri, Schwyz, Unterwalden a Luzern, na jejichž rozhraní leží.

kaplickovy-most.jpg

Jdeme se projít městem, kolem muzea mincí a největšího Švýcarského vlakového nádraží až ke Kapličkovému mostu. Most přes řeku Reuss se stal součástí městského opevnění, přiléhá k němu i kruhová vodní stavba věže, připomínající kapli. Díky ní dostává název Kapellbrücke. Věž plnila různé funkce, jednou sloužila jako vězení, jindy jako archív a jeden čas přebrala roli i městské pokladnice. Je to dřevěný most pro pěší, který šikmo překračuje řeku Reuss u jejího výtoku z jezera. Je asi 170 metrů dlouhý a byl postaven původně v r. 1333. Bylo zde 112 maleb na dřevě otevřeného krovu, dílo umělce ze 17. st. Hanse Wängmanna a jeho syna Hanse Ulricha. Malby zobrazovaly historii města. Malby byly restaurovány v l. 1944 - 1945. Když most v r. 1993 vyhořel, staré malby byly navždy nenávratně ztraceny. Nová výzdoba je na švýcarské poměry velmi revoluční. Stejně jako předcházející malby zobrazují i tato díla historické události země. Často se vyznačují lehkou ironií, humorem, nadsázkou, jež vyjadřují i slabiny Švýcarů. Součástí mostu je zastřešená Vodní věž, postavená kolem r. 1300 jako součást hradeb. Kdysi sloužila jako vězení, mučírna, pokladnice města a archiv, nyní v ní sídlí Asociace dělostřeleckých veteránů. V srpnu 1993 most úplně shořel, zachována zůstala jen Vodní věž. Během několika měsíců byl ale rekonstruován a 14. dubna 1994 znovu zpřístupněn veřejnosti. Voda v řece je úžasně čistá. Vidíme až na dno - asi 4m do hloubky. To z našich končin neznáme.

kaplickovy-most-2.jpg

Luzern je město plné různých národností - potkáváme Indy, Japonce, černochy, židy.... multinárodní společnost.. Po krátké prohlídce města opět vyrážíme k domovu. Ve 22:00 projíždíme hranice do Rakouska - v Meiningenu. Ve 3:15 jsme na Rozvadově a v šest ráno v Praze. Autobus se vyprazdňuje a torzo naší posádky míří k Ostravě. Naše dovolená končí ve 12:00. Tak snad zase někdy příště. Nebo spíš určitě. Byl to nejsilnější zážitek, jaký jsme zatím zažili.

 

Návrat na titulní stranu: Švýcarsko 2003

Vytisknout stránku Vytisknout stránku6. 9. 2020, 16:33, zobrazeno 1399x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení