Savojky - den pátý - Le Crosets – Champéry

Konečně je ráno „vyšmolkováno". Jana mne budí v šest, abych si udělal fotku. Pak se oblékáme a jdeme na ranní, před snídaňovou vycházku. Dojdeme až za lanovku, skoro do sedla nad Les Crosets.

_dsc0542.jpg

_dsc0549.jpg

Po snídani vyrážíme autobuskem právě do Les Crosets ( 1 660 m n. m.), kde využíváme včera vyzkoušenou lanovku na Croix de Culet do výšky 1 933 m a od ní klesáme na planinu posetou kravami a jejich ubytovnami...

Dnešní trasa má plánované dvě možnosti – ti kteří si netroufnou na větší výšlap, projdou „náhorní planinou" k salaši Lapisa, od něj ještě asi 1 km, a pak odbočí a sestoupí přímo do městečka Champéry. Nejnižší bod planiny je zhruba ve výšce 1 600 m n. m. Městečko Champeréy je ve výšce 1 050 m. Takže je čeká sestup zhruba 883 m.

My se s Jankou rozhodujeme pokračovat dál a vystoupat až na sedlo Col de Cou do výšky 1 920 m. I Marcelka s Ivkou mají touhu dobýt vrchol a tak statečně stoupají s námi.

_dsc0612.jpg

Ferda nám mizí z očí a připojuje se k Mirovi Nágelovi (Horal tělem i duší, který napsal knihu Himalájske sny). Ani se je nepokoušíme dohnat. Sluníčko nádherně hřeje a my se kocháme výhledy na okolní štíty a louky plné kytek.
Dobíháme partu francouzských žen a dívek doprovázených pejskem, na kterého volají Fidži. Je neustále vepředu a vůbec se mu nechce čekat na pomalé paničky.

_dsc0628.jpg

Za chvíli nás předchází Lucinka s průvodcem Ondrou. Mají našlápnuto a tak nám mizí v zatáčkách. Vrcholem je, že nás předjede i cyklista – je to místní sjezdař, který oproti kolegům využívajících lanovky svého dvoukolého oře chvíli sedlá a chvíli zase vede vedle sebe.

Každou chvíli zastavujeme u rozkvetlých keřů azalek, pozorujeme koberce nádherně modrých hořců Clousiových, hromady dřípatek, úpolínů... Teď nevím, jestli pro jejich krásu, nebo jen proto, aby nás dohnaly naše plíce.

I přes naše zdržování a kochání se, vystoupáme na Col de Cou do výšky 1 920 m. Bylo to jen nějakých 320 m převýšení, ale pěkně jsme se při tom v tom teple zahřáli. Ještě před chvílí si děvčata libovala, že oproti Dolomitům, je zde málo lidí a klid. Na sedle je tomu naopak. Děti školou povinné v počtu okolo stovky kusů okupují okolní louky a řádí stejně jako ty naše...

_dsc0699.jpg

Před svačinou se musíme obléknout, protože pofukuje chladný větřík, který rychle ochlazuje propocená záda. Za chvilku dochází i zbytek skupiny.
Další část cesty je naprosto luxusní. Jdeme po úzkém hřebeni plném kytek a máme výhled na obě strany. Z leva je včera navštívený blok Chavanette, Pointe de Vorlaz a Pointe de Mossette s výškou okolo 2 200 m a vpravo zasněžené masivy Dents Blanches ( 2 756 m n. m.). Před námi se pak tyčí Dents de Midi s výškou 3 257 m. Nádherné výhledy! Jsme šťastní, že právě dnes nám takto vyšlo počasí – nevidět toto, o hodně bychom přišli.

_dsc0712.jpg

I na ostrém hřebeni potkáváme našeho cyklistu. Už zase vede kolo proti nám a vrací se nazpět směr Col de Cou. Na konci hřebenu začne prudké klesání – cik cakem mezi klečemi a níže i lesem. I zde se musíme cestou vyhýbat rychlým sjezdařům, kde prakticky každý, když mu uvolníte cestu volá Merci!!! Jsou naprosto šílení a úžasní.

_dsc0725.jpg

Cyklista s úsměvem na tváři a poděkováním na rtech. Sklízejí náš potlesk...

Cesta se srovná až u salaše Refuge de Barme. Přemýšlíme, zda si tady sedneme na občerstvení, nebo budeme pokračovat do Champéry, kde bychom chtěli vidět chodník vytesaný ve skále s názvem Galerie Défago. Vítězí galerie a tak svižným krokem míříme do údolí.

_dsc0728.jpg

Pak ale přijde pěkný šok. Dojdeme ke skalní stěně, kde se cesta točí doleva, kde nám v průchodu brání traktor, který tu rozhrnuje jemný štěrk na cestě. Když jej mineme, otevře se nám úchvatný pohled dolů do hlubokého údolí, uzavřeného z obou stran skalami a horskými štíty. Úplně na dně se kroutí cesta, po které pochodují lidičkové velcí jako mravenečci. Tam půjdeme? No jistě – někde to převýšení musíme sejít! (Fotka výše je na plný zoom... Takže hloubka je tu parádní...)

A tak začíná sestup po cestě zprudka klesající do údolí, lemované hučícími vodopády. Okolí ani moc nevnímáme, jen brzdíme a dáváme si pozor, abychom to dole zastavili... Nožky dostávají parádně zabrat. Pak potkáváme Šárku, která šla kratší trasu a chvíli čekání na nás si krátila opalováním.

Prudké klesání mi nedělá dobře na prsty a tak usedám a upravuji si boty. Naše skupinka nám tak mizí z dohledu a my se je snažíme doběhnout. Předbíháme pomalu jdoucí francouzsky mluvící důchodce. Kousek před námi se jeden z nich, sympatický starý pán snaží vstát z kamene u cesty, na kterém sedí. Podávám mu ruku, abych mu pomohl a Janka mu podává hůlky. To ale asi nebyl šťastný nápad. Pánovi kolena zjevně vypovídají službu a já mám co dělat, abych ho udržel. Stejně mi ale pomalu dosedne až na zem. Chce, abychom ho tam nechali sedět a neustále opakuje, že mu stačí pět minut. Ze země by ale už nevstal vůbec. A tak jej s Jankou každý bereme pod jednu paži, opatrně jej zase opřeme o kámen, dáme do ruky hůlky a necháme ho jeho osudu. Snad mu jeho souputníci jdoucí za ním pomůžou.

_dsc0741.jpg

Skupinu docházíme až na rozcestí, kde nás čeká i Ondra a vysvětluje, jak se dostat na Galerii Défago. Musíme ještě jít kousek po cestě do kopce, kde už všichni konstatujeme, že toho máme tak akorát plné zuby.

Galerie de Fágo je opravdu úzký chodníček s dřevěným zábradlím, vytesaný v kolmé skalní stěně. Dole pod námi hučí potok a před námi se otevírá výhled na městečko Champéry a protější vrchol Croix de Culet s výškou 1 962 m. Chvíli pochodujeme římsou a konstatujeme, že to určitě zajímavá vyhlídka, ale už máme dost. Otáčíme se do protisměru a vracíme se na začátek a odtud sestupujeme do městečka Champéry.

_dsc0733.jpg

Celkově jsme vystoupali zhruba asi 400 m, sestup byl ovšem o trochu větší – asi 1 200 m. Dáváme si jedno zasloužené pivo na občerstvení a ochlazení, a nastupujeme do kabinové lanovky, která pojme 125 osob plus pilota a vyveze nás o 900 m výše. Je to takový velký autobus visící na jediném laně. Díky tomu, že jsme se nikde zbytečně nezdržovali, stihneme ještě nahoře lanovku, která nás sveze dolů do Les Crosets, kde náš už čeká náš autobus.

_dsc0765.jpg

Po večeři mne ještě Janka s Ferdou a Luckou přemluví na jeden krátký výlet. Holky nabalí dobroty a vyrážíme ke kostelíku nad hotelem pozorovat západ slunce. Západ se sice díky mrakům, kryjícím celou oblohu nekoná, ovšem nemůže nám to zabránit posedět si na nádherné vyhlídce s vínem v ruce a dobrotami na stole a následně v bříšku. Uděláme alespoň pár fotek nasvíceného kostelíku a užijeme si krásné chvilky.

_dsc0786.jpg


Další dny naší cesty po Savojských Alpách naleznete zde:

Savojské alpy - úvod

Den druhý - okolí Champoussin

Den třetí - Les Gorges du pont du Diable

Den čtvrtý - Avoriaz

Den šestý - hledání Portes du Solei

Den sedmý - Rýnské vodopády


Více fotografií (68)
Den pátý - Le Crosets – Champéry

Vytisknout stránku Vytisknout stránku6. 12. 2014, 22:04, zobrazeno 2945x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení