Ráno se probouzíme do nádherného dne. Venku modrá obloha a příjemná teplota. Po snídani se balíme a rychlým krokem míříme k vlakovému nádraží v Horní Lipové. Není to daleko - jen něco málo přes dva kilometry do mírného stoupání. Tím, že jsme si dali s odchodem na čas, musíme šlápnou do koní a na nádraží dorazímě pěkně zadýchaní. Za chvíli už nasedáme do vláčku směr Ramzová.

img_1603.jpg  img_1604.jpg  img_1606.jpg 

Cestou na nádraží potkáme dům s nádherným názvem, uvidíme vláček jedoucí (naštěstí) na opačnou stranu a pak nakoukneme do opravené staré nádražní čekárny.

img_1610.jpg

Jedeme jen jednu zastávku a tak zůstáváme stát na chodbičce a z otevřených oken pozorujeme krásné okolí. Vidíme i Obří skály, na které máme dnes namířeno. Já s nostalgií poslouchám zvuk burácejícího motoru lokomotivy - za starých časů tam burácel motor K6S 310 DR, kdo ví, co je srdcem lokomotivy dnes. Za skoro 30 let se toho už hodně změnilo.

Vystoupíme v Ramzové a já jdu ještě z cesty nad nástupištěm kouknout strojvedoucímu do kabiny. No s tím už bych neodjel. Ovládací panel už je úplně jiný. Hold jsem už pamětník.

Necháme odejít všechny vystoupivší cestující a pomalu stoupáme k lanovce na Šerák. Cestou odlovíme místní kešku Ramzovské sedlo umístěnou v domečku se dvěmi odtoky pitné vody. Dva jsou proto, protože Ramzovské sedlo tvoří rozvodí - voda odtud teče do dvou moří:

  • Říčka Branná se vlévá do Moravy, ta do Dunaje a ten do Černého moře.
  • Ramzovský potok se mění v říčku Staříč, ta se vlévá do Staré Bělé, ta se vlévá do Nysy Klodske, ta končí v Odře, která se vlévá do Baltského moře.

Parádní místo. Napijeme se z obou pramenů a stoupáme k lanovce. Ta pojede až za půl hodiny, ale lidí už tady stojí spousta. Před námi postáva hlouček tvořený asi sedmi dámami mladostředního věku (vymyslel jsem nové slovo).
Nevěřícně koukám a nechápu. Ony mluví všechny najednou! Marně hledám alespoň jednu, který by poslouchala. Asi jsou natolik multifunkční, že dokáží mluvit a poslouchat najednou. Nebo je jim jedno, že je nikdo neposlouchá?
Tolik halasu, co dělají ony, nedělá celá fronta dohromady. Naštěstí za chvíli se lanovka rozjede a my je necháme před sebou.

img_1613.jpg

Horní stanice druhé části lanovky na Šeráku.

img_1614-2.jpg

Od lanovky je to kousek k Chatě Jiřího, od které je krásný výhled na severovýchod na klesající kopce Jeseníků směrem k nekonečným rovinám v Polsku. Turisté se rozprchli ke svým cílům a my s Jankou končíme v chatě na brzký oběd:

img_1616.jpg

Dáme si výbornou zelňačku a malou Holbu.

img_1619.jpg

Po dobrém předobědě se kolem zvoničky vydáváme směr Keprník. Po dvou kilometrech staneme na tomto nádherném vrchu s 360° výhledem. Kocháme se okolím a já hledám místo pro pěknou fotku, když v tom se na vrchol přiřítí sedm ubrebentěných dam a celý vrchol je jejich. Nerad se vzdávám klidu a výhledů, ale nejlepší stradegií je ústup!

img_1627.jpg

img_1630.jpg

Směrem na Šerák

img_1633.jpg

Vrchol Keprníku 1 423 m n. m.

img_1634.jpg

img_1642.jpg

Vracíme se nazpět k Chatě Jiřího a Janka se fotí vedle terenkózy, u které se shodou okolností včera fotila Ivka. Aniž jsme se domluvili, měli jsme stejný nápad - Ivka s Vaškem přijeli o den dříve než my a bydlí dole v Ramzové.

img_1647.jpg

Od Chaty Jiřího scházíme prudkým sešupem po modré značce směr Obří skály. Zatím celou cestu jdu obut do barefood sandálků, ale tady mi to už nohy dávají pěkně znát. Cesta je sám velký kámen a měkké boty zatěžují mé nohy více, než by bylo zdrávo. Přezouvám se do trekovek, které nesu v batohu a najednou mám úplně jiný pocit. Na těchto kamenech rozhodně lepší!

img_1652.jpg

Kousek pod Obřími skalami máme jednu kešku. Po krátkém kufrování se dostáváme do míst, kde by měla být uložená. Chybí nám posledních pár metrů, když se nám do cesty staví nečekaná překážka:

img_1656.jpg

Přesně na rohu skály, kolem které musíme na těsno projít, leží zmije a syčí na nás. Stojíme v bezpečné vzdálenosti a čekáme, zda se pohne. Je to ale její revír a vzdát se ho nechce. Přmýšlíme, zda se vzdáme a vyklidíme pole, nebo bude boj. Překonávám strach a dlouhým klackem se ji snažím odsunout bokem. Vůbec se jí to nelíbí a začne po klacku lézt k mé ruce. Vylekaný odhazuji klacek pod vedlejší stom. Zmije syčí tak, že se mi staví všechny chlupy na těle. Janka hlídá její pohyb, já opatrně vytahuji schránku, loguji a rychle vyklízím pole. Za námi ještě kus slyšíme syčení. Fuj, to nebylo pěkné.

img_1666.jpg

Mezi stromy Obří skály.

Pak nám už nezbývá, než po modré sejít do Lipové. Cestou se nám otevírají krásné výhledy na Obří skály. Chvíli před půl pátou se vracíme k Veverkám. S chutí si dáme točené pivo z automatu, uděláme večeři a jdeme se natáhnout k odpočinku a knize.

img_1676.jpg

Sauna u domečku kousek pod naším ubytováním.

Návrat na titulní stranu Jesenické putování

Vytisknout stránku Vytisknout stránku4. 12. 2021, 19:20, zobrazeno 131x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení