Smrk

Dnes máme před sebou poslední výlet do hor Jizerských. Po ranní snídani sedáme do autíčka a míříme na Smědavu, kde jsme už byli včera. Vydáváme se ale opačnou cestu - jedeme přes Jablonec, Smržovku, Tanvald a Desnou - samé pojmy, které známe jen z map.
Zaparkujeme na skoro plném parkovišti. Oproti včerejšku je to podstatný rozdíl - no jo, dnes je sice pátek, ale první máj, tedy svátek - ven vyrazilo podstatně více lidí, než včera, kdy byl obyčejný pracovní den.

Kousek od parkoviště a chaty stojí kamenný kruh. Míjíme ho a vyrážíme rychlou chůzí po zelené na rozcestí Předěl. Sluníčko krásně svítí a zvyšuje se teplota. Naštěstí ne tak vysoko, aby se špatně šlo. Na rozcestí odbočujeme na modrou a po úbočí Klínového vrchu vystupujeme směrem k Paličníku. Cestou se nám otevírají krásné výhledy na námi včera navštívenou a již zamilovanou Jizeru:

Jizera jsou ty dvě skalky vedle sebe na vrcholu v dáli.

Pak už zbývá jen kousek a jsme na Paličníku:

Je zde opět potřeba trochu šplhání po žebříčcích a schůdcích vytesaných ve skále - ale výhled stojí za to. Kdyby tady nebylo tolik lidí, rádi bychom poseděli. Ale čeká nás nejvyšší vrchol Jizerek - Smrk.

Modrá značka se potká s červenou a společně po asfaltce pomalu stoupají vzhůru. V jedné chvíli se modrá odpojuje a začne zprudka stoupat nahoru po "Nebeském žebříku" k vrcholu Smrku. A my musíme s ní. Ouha! Máme před sebou 1 kilometr a převášení 182 m. Co to je, že? To jsme ušli tisíc krát! Ale najednou jako bychom ztratili veškerou energii. Stoupáme po dvaceti krocích a musíme čekat, až nás dojou plíce - potvůrky pořád zůstávají vzadu a nechce se jim nahoru! Co se děje? Včera jsme dali více a úplně bez problému! No co budeme říkat - byla to pro nás tortura až nahoru. Tak těžký úsek jsme letost ještě nezažili - tedy pro nás dnes těžký. Ostatním to stoupá pěkně. Nakonec jsme rádi, že jsme se vyplížili až k vrcholu.

A tak nás vidí na vrcholu Ai:

Když už jsme tady, vyšplháme se na rozhednu a koukáme do okolí. Opět krásné výhledy, ale moc lidí. Na Jizeru to prostě nemá... Na vrcholu ještě odlovíme nějakou tu keš, u jedné pozlobíme mladou Polku mající přednášku o její práci a pak se rozhodneme po Nebeském žebříku sešupajdit dolů - to už nám jde dobře...

Zkratkou po červené rychlým krokem dorazíme na Předěl a pak na Smědavu. V nohách máme 17 km a 396 m stoupání. Nebýt Nebeského žebříku, dali jsme to na jedničku. Za odměnu si v restauraci kupujeme obědovečeři a pak už míříme na ubytování na Výšině.

Návrat na titulní stranu: Dovolená v Jizerských horách