Poslední den naší dovolené věnujeme procházce po Františkových Lázních.
Malého Františka jdeme samozřejmě navštívit hned ve středu po příjezdu do lázní. Na zimu je perfektně vybaven - má čepičku, šálek, na nohách ponožky a přes ně pletené botičky. Jen na pindíka je mu zima - i když na fotkách na webu najdeme i chvíli, kdy i na něj měl upletený epesní návlek. Je to roztomilé - ale někomu to očividně vadí. Každou chvíli vidíme jeho oblečky hozené do keřů za ním - zase ho ale někdo oblékne. Víme to proto, že ho navštěvujeme ho pravidelně každý den.
V sobotu ráno vyrážíme na okruh okolo Lázní. Vyjdeme kolem Labutího jezírka směr Amerika. Chceme jít lesem, ale pěšinky vedou napříč - ne směrem k našemu cíli. A tak bereme zavděk asfaltu. Sluníčko svítí a vše je hned veselejší. Na Americe si prohlédneme malé zoo a podíváme se na místní hrázděnou hospůdku Rudý baron. Naproti ní je možno si půjčit i lodičky - tedy ne dnes - to je jako většina věcí a atrackcí mimo provoz. I v restauracích hlásí - nevaříme, není sezóna...
Je ještě brzo a je zavřeno - ale i kdyby ne, kdo by tak brzo seděl v restauraci. My kráčíme podél rybníka Ameria nazpět do František. Když tam dojdeme, dáme si krátký odpočinek s polévkou a pak jdem na místní hradní zříceninu Salingburg.
Není to vlastně zřícenina, ale malá rozhledna ve tvaru hradní věže a cimbuří. Nejlepší na tom je, že její historie je relativně mladá:
Rozhledna slouží spíše jako atrakce hotelu Pyramida. Protože Františkovy Lázně neměly žádnou historickou památku, rozhodli se radní, že nechají postavit umělou zříceninu, která bude využívána jako rozhledna. "Zámeček" má dvě věže, na vrcholu té vyšší naleznete vyhlídkovou věž a v útrobách té menší můžete vidět kašnu s panáčkem. Rozhledna byla postavena roku 1906 a je 10 metrů vysoká.
Poctivě zkoušíme všechny prameny po cestě - Palliardi, Železnatý pramen, Štěpánku... U některých se napijeme, jiné to neumožňují - jsou buď na zimu zavřené, nebo nedostupné. Líbí se mi, že u většiny pramenů najdeme jejich podrobný popis. Navíc je každý jiný - nejen chuťově ale i vzhledově, čímž je vlastně i zajímavý. Pro mne lepší než ve Varech.
Nakonec dojdeme kolem polí s těžbou rašeliny až k pavilónu pramene Natálie, který nese jméno srbské královny Natálie, která patřila k významným lázeňským hostům. Pramen nevytéká uvnitř střední části stavby ale vně ní - a je moc dobrý.
Pavilon pramene Natálie se dvěma křídly a budovu zřídla projektoval a v roce 1931 do provozu uvedl místní architekt ing. Sgustav.Pramen byl ale znám už od roku 1880, kdy se hledaly prameny pro Císařské lázně. Byl zachycen ovšem až v roce 1912 a pojmenován po srbské královně Natálii. Pro svou příjemnou a osvěžující chuť se před válkou vyvážel až do Ameriky a dodnes patří spolu s Františkovým pramenem k nejoblíbenějším.
Kousek dál za Natálkou po dřevěném chodníčku dojdeme k pramenu Žofie, používaného pro léčbu močového měchýře a ledvin. Pak se obracíme a míříme opět do lázní.
Projdeme kolem Císařských Lázní ke kolonádě Solného a Lučního pramene. Mezi nimi je moto museum, které by mělo být otevřené, ale není. Asi se někde stala chyba...
Nakonec končíme na kolonádě u Františkova pramene, kde si dáme něco dobrého na zub a vyhříváme se na kousavém sluníčku. Pak nakoupíme lázeňské oplatky pro rodinu a kamarády a jdeme do hajan. Zítra jedeme domů.
Komentáře (0)