Antholzer See

První tůra - hned po dojezdu - je většinou jednodušší. Tady to platí. Ondra nám rozdává volné jízdenky platící na autobusy v celém údolí. Autobus nám stojí přímo pod hotelem u místního kostela. Trochu matoucí je to, že přijíždí většinou zespodu, zde se obrací a jede zase dolů. Proto na první pohled nepoznáme, jestli jede k jezeru, nebo dolů do údolí. Když se chceme všichni napěchovat do prvního autobudu, který přijede, jsme upozorněni řidičem, že k jezeru musíme počkat na jeho kolegu. On jede dolů...

Nakonec nasedáme na autobus mířící správným směrem. Řidič nás pobízí, ať nastoupíme nejen předními ale i středovými dveřmi a jízdenku ať označíme při jízdě. První pokusy s označením jízdeky končí fiaskem. Kam to máme strčit pochopíme hned :) Ale jakou stranou už nevíme a tak musí zasáhnout řidič. Moc nadšený není, ale co se dá dělat, že?
A tak začíná taková tichá pošta, kdy si podáváme jízdenky přes celý autobus se slovy "pošli to dál...". Jirka stojící u automatu do něj postupně vsunuje jízdenky, které vcucne a zase vyplivne (automat, ne Jirka). Mezitím s námi autobusák jede, jak by nás ukrad. Vjiždí do vesniček nad námi, které vždy dokonale prokličkuje uzoučkými uličkami, aby nabral další cestující. Nakonec zastavuje na poslední zastávce pod jezerem, vedle biatlonového stadionu, kde vystupujeme. Autobus se otáčí a zase mizí dolů z kopce.

Ondra nám ještě jednou popíše naši trasu - v plánu je obejít celé jezero a pak od něj buďto sejít, nabo sjet autobusem k hotelu. Večeře je až v sedm, tak je spousta času a každý si může vybrat dle svého. Jelikož sluníčko pere a teplota stoupá ke třicítce, rozhodujeme se, že nepůjdeme pěšky a využijeme služby autobusové dopravy. Máme proto spoustu času si užít první dovolenkové odpoledne v nádherném místě.

Vyrazíme společně s celou skupinou obejít jezero zprava. Uděláme pár kroků, přejdeme silnici a vstoupíme na lesní stezku. A najednou se před námi otevře nádherný pohled na louku s rozkvetlými kohoutky, za nimi je dřevěná lávka, modrá hladina jezera a mohutné skály v pozadí. Srdce zaplesá nad tou krásou. A co teprve srdce fotografovo! Přebíhám cestu ke dřevěnému plotu, vytahuji foťák a zaznamenávám tu nádheru. A to je také poslední chvíle, kdy ještě můžu vidět celou skupinu. A tak to prosím bude vypadat po celou dobu dovolené.

Se skupinou nám mizí z dohledu i František. My s Jankou pokračujeme pomalu lesním chodníčkem a užíváme si klid. Janka se pokouší trefit šiškami do otvorů v dřevěné stěně (a nakonec se jí to i podaří), já zase fotím kamené mužíky postavené na velkých kamenech na pozadí jezera. Skupinku nedoháníme, to už jsme vzdali. Sedáme si na lavičku nad jezerem a mezi stromy pozorujeme modozelenou hladinu, hory v pozadí a nad nimi spousty poletujících padáků. Je tady nádherně!!!

V poklidu přicházíme k horní části jezera, kde je přístup k vodě - pláž a několik restaurací a stánků. Spousta lidí zde piknikuje, koupe se nebo odpočívá. I my si sedáme na lavičku a pozorujeme okolí. V tom telefón - František. "Děcka, kde jste? Já na vás čekám u hospody!" Problém je v tom, že on už je nazpět u malé hospůdky, od které jsme vyšli - tedy je na konci trasy a my teprve v polovině... Tady jde vidět, jak si to užíváme!

Domlouváme se, že nás František počká u jezera a pokračuejeme v loudání. Janika chce ulovit nějaké kešky, ale zrovna na nich leží natažení naháči sbírající sluneční paprsky. A tak to vzdáváme a jdeme podél vody dále. Potkáváme mladé lidi skákající ze skály do chladné vody jezera, spoustu dalších rodinek posedávájícíh na dekách a samozřejmě spoustu turistů. Je sobota, nádherné počasí - to je vždy v přírodě plno. Chodníček se zvedá do úbočí skal a pak zase klesá k vodě. V jednu chvíli přechází do poválkového chodníčku nad mokřinou. V podmáčené trávě pozorujeme spousty kvetoucích vstavačů a dokonce i masožravé tučnice s malými modrými kvítky. Nakonec nalezneme i Františka - sedí na lavičce těsně u vody, stíněné listy stromů. Ideální místo na odpočinek a kochání.

Chvíli posedíme, pozorujeme kačenu s hromadou mladých i místní děvče, které natéká voda do gumáků horem a nemůže se vyšplhat na břeh. Prostě takové poklidné odpoledne.

Nakonec scházíme až k biatlonovému stadionu. Zde se bude mezi 12. a 23. únorem 2020 konat mistrovství světa. Dvakrát týdně (v úterý a pátek) je možno jít na oficiální prohlídku celého areálu. Nám musí stačit jen nahlédnutí na areál. Za chvíli vidíme přijíždět na parkoviště autobus. Nasedáme do něj, zkušeně si označíme lístek  a pak fofrem sjíždíme k hotelu. 
Máme ještě čas a tak si na pokoji zalézáme do peřin s tím, že si budeme chvíli číst. Ale znáte to - po nepohodlné noci na sedačce autobusu se nám zavírají oči a my se budíme až těsně před večeří. 
Poučeni z minulých zájezdů už víme, že nacpat se hned předkrmem znamená, že nemáte šanci sníst vše, co vám následně donesou. A tak polehoučku večeříme, kluci si koupí pivo, Janka červené vínko a užíváme si nádherný zbytek večera.

Návrat na titulní stránku DOLOMITY 2019