Po procházce v zoo a krátkém odpočinku po ubytování zase vyrážíme do ulic. Kousek od hotelu máme stáj jednorožců. O co jde? Je to kryté stání tramvají (Piotrkovska Centrum na ulici Adama Miciewicza) od něhož kousek je socha jednorožce. Stáj je nádherné dílko, připomínající mi svým tvarem a zastřešením secesi. Jance to zase připomělo kolonádu v Karlových Varech.
Tramvajová zastávka byla zprovozněna v roce 2015 a je tak rozměrná, že se pod její zastřešení z průhledné membrány s barevnou vitráží vejde celkem osm tramvajových souprav. A ano, odkazuje se k secesi, kterou potkáte po celé Łódźi.
Střecha z EFTE membrány byla vyráběna v Japonsku a barvena v Itálii. Svou plochou 3 000 m2 se jedná o největší střechu z tohoto materiálu na světě. Celá stáj stála přibližně jeden milion €.
A stejně jako střecha byla vyráběna v Japonsku, je i socha jednorožce od japonského umělce Tomohira Inaby. Jako všechna Inabiho díla se vyznačuje charakteristickým vzhledem – socha vypadá, jako by se vypařovala do vzduchu.
Nad stájí začíná pěší zóna ulice Piotrkowké. Je to pěší zóna lemovaná obchody a restauracemi. Vše ve starých a krásně renovovaných domech. Každou chvíli potkáváme lavičky se sochami z kovu - jsou to místní rodáci a slavné osobnosti.
Stefan Jaracz - herec a divadelní producent. V ruce drží scénář.
Władysław Reymont byl spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1924
Tuwimova lavička - Julian Tuwim byl básník a překladatel, v ruce má knihu Polské květy
Artur Rubinstein - slavný pianista, za 80 let kariéry měl více než 6 tisíc vystoupení.
No a pak tu je pro mne jediný známý slavný polský herec. No herec - je to animovaná postavička medvídka Ušatka. Najednou se mi vybavilo celé dětství! Hlavně si vzpomínám na písničku, kterou si v originále pamatuji skoro celou... U nás pohádka neběžela, na Slovensku ano a postavička se jmenovala Macko Uško a daboval ji Michal Dočolomanský. Já jsem ji vídával přímo na polské televizi, proto si písničku pamatuji v polštině.
Musím se se svým dětským hrdinou vyfotit.
Na ulici Piotrkowska se producíruje neuvěřitelné množství lidí. Po obou stranách bulváru jsou restaurace a lidé je hojně využívají k večeři, odpočinku i zábavě. Je sobota večer, co čekat, že? V davu každou chvíli vidíme lidi v modrožlutých trikách se stejně barevnýma šálama, někteří mluví ukrajinsky, jiní polsky. Asi tady je nějaká akce a nebo jen Poláci více žijí situací na Ukrajině. Na to že má Polsko něco málo přes 38 mil obyvatel, z Ukrajiny tady přišly skoro 4 milióny lidí. A to už je síla.
Střed bulváru je určen pro kola a rikše, kterými se tady po bulváru můžete nechat svézt.
Krásný název restaurace - Mimisterstvo sledě a vodky. Na výloze mají slogan: "Rada ministrů čeká. Přidáš se?"
My si sedáme na večeři do restaurace Ryźova buła - je to indická restaurace a jako přílohu tady dávají vařenou rýži zapečenou do takových báboviček. Je to moc chutné. Nevím, jestli to je po "indii" košér, ale dávám si pšeničné pivo z Těšína a musím uznat, že je výborné. Večeře s pitím pro jednoho vyjde tak na 40 Zlotých.
Po jídle ještě dojdeme k soše bezejmenného elektrikáře se žárovkou v ruce a otáčíme se nazpět do hotelu. Bereme to už mimo bulvár bočními uličkami. Výstavnost se ztrácí a objevují se i ty méně pěkná zákoutí. Polorozpadlá tovární budova chránicí kolemjdoucí proti pádu zdiva bílou tkaninou v těsném sousedství vily v níž sídlí Lodžský architekt je korunkou na dortě. Do hotelu se vracíme pěkně unavení a těšíme do do postele. Dnes byl nádherný a výživný den.
Speciální hospoda pro pány.
Chodník slávy
Aby bylo zdůrazněno spojení města s historií polského filmu a kinematografie, bylo rozhodnuto vytvořit polskou obdobu hollywoodského „chodníku slávy“ – Lodžskou alej hvězd na Piotrkowské ulici. Prvním, kdo svou hvězdu odhalil, byl slavný polský herec Andrzej Seweryn, který ztvárnil jednu z hlavních rolí ve filmu nerozlučně spjatém s Lodží - Země zaslíbená Andrzeje Wajdy. Své hvězdy v Aleji odhalili také Wojciech Pszoniak, Daniel Olbrychski a režisér tohoto fascinujícího snímku podle románu Władysława Reymonta - Andrzej Wajda.
Mnoho fasád je krásně pomalováno. Vznikají v rámci Urban Forms Gallery Festivalu - dříve International Graffiti Festivalu. Polský výraz Mural znamená nástěnná malba. Tvůrci maleb jsou nejen polští streetoví umělci, ale i umělci ze zahraničí. Vzniká tak největší venkovní galerie v Polsku.
Takovýchto mramorových sloupů se sochami ryb a dětí najdete na ulici Piotrkowské vícero. Jsou to pítka na vodu.
I hlouběji mezi domy najdeme nádherně opravené a prazvláštní domy, jako tento na fotce. Kolem oken jsou nádherné hluboce plastické štuky stromů. Je to vila Leopolda Kindermana, perla evropské secesní architektury postavená v roce 1903, zapsaná na listině Iconic Houses. Od roku 1975 zde sídlí pobočka Městské umělecké galerie.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)