Staller Sattel, Obersee

Tak a máme tu posední den naší dovolené. Zítra nás už hned ráno čeká cesta směr domov.

Počasí je jak malované a my míříme do míst, které jsme již navštívili na samotném začátku naší dovolené - k jezeru Anholtzersee. Přiznávám, že už toho dne nic neočekávám a mám pocit, že mne už tady nic nepřekvapí. Ó jak je snadné se mýlit...

Autobus nás vysazuje u biatlonového stadionu, kam za malou chvíli dorazí naše další dva dopravní prostředky - mikrobusky Volkswagen Caravelle, které nás mají dopravit cestou Staller Sattel Straße - Via Passo Stalle zhruba o 400 výškových metrů výše do sedla Staller Sattel na kterém je hranice mezi Itálií a Rakouskem.

Do mikrobusku nasedají prvně naši vlčáci, kteří mají v plánu zdolat vrchol s názvem Rote Wand (2 818 m n. m.) a vyrážejí. Zbytek osádky čeká, až se mikrobusky nahoře otočí a přijedou pro pomalý zbytek. Silnice na Stalle Sattel je jednosměrná - tedy zespodu je řízená semaforem a z druhé strany ze sedla je závora. Díky tomu se po ní jede pouze nahoru nebo pouze dolů.
Za chvíli máme vozítka nazpět. Narveme se do nich úplně všichni (trošku asi překračujeme počet míst) a svižnou jízdou plnou serpentin vyjedeme na sedlo.

Pod námi vidíme jezero Anholzersee zase z jiného úhlu - jako tyrkysovou perlu zakutálenou do údolí mezi lesy a ostré štíty. Stačí se otočit a uvidíme další jezero - tentokrát rakouské jezero Obersee.

Je to nádherné místo.
První skupina je už někde daleko před námi a šlape do kopců. My si ale toto místo chceme užít. Navíc je kousek od nás keška, tak proč to tady neprojít, že? Stoupáme na malý kopeček nad sedlem. Ve svahu vedle včelínu je uložena keška. Chvíli uvažujeme, že bychom ji odlovili, ale hejna včel bzučících nám kolem uší nás od toho odrazují. Tak alespoň vystoupáme na vršek s hraničním kamenem a pozorujeme nádheru se dvěmi jezery okolo nás.

Odvážný Ferda mezi včelkama

Pak se konečně vracíme na sedlo, přejdeme přes cestu a vstupujeme do ráje. Uzoučkými cestičkami mezi kopci rozkvetlých azalek pomalu stoupáme výše.

Je to nádherná cesta - vystoupáme do dalšího sedla, kde narážíme na ohradu, za kterou se ozývá divoké hučení. To do hloubky padají vody živého průzračného potoka Stallerbach, ke kterému po chvíli docházíme. Jdeme vždy jen po pár krocích a neustále se zastavujeme a kocháme krásou okolí. Tak to jsme tedy opravdu nečekali. Kouzelné místo.

Nemůžeme se od té krásy s Jankou odtrhnout. František nám mizí ve stoupání a my se neustále zastavujeme a kocháme se. Pořád nalézáme další a další kouzelná místa. Mám chuť si načerpat tu nádhernou energii, abych si ji mohl zase někdy později dopřát. Ale jak??? Tak alespoň takto:

Nahoře nás už čeká ležící Ferda s rozbalenou svačinou. Je v dobrém rozmaru, ale v takové kráse, kdo by nebyl???

Leháme vedle něj do trávy, obědváme, povídáme si a odpočíváme.

Kousek od nás je vrcholový kříž. Vrchol jméno nemá, ale je ve výšce 2 277 m. Pak už nás čeká jen klesání. Sestupujeme mezi azalkami, zakrslými klečemi po úzkých vyšlapaných pěšinkách. Kousek před chatou Steinzgeralm potkáváme sedícího průvodce Ondru. Čeká tady na skupinu, která se zde napojí po sestupu z Rote Vandu. Nám už jen zbývá sestoupit k jezeru Anholtzersee. Můžeme jít přímo hodně prudkou cestou po modré značce, což nám průvodce nedoporučuje, nebo si kousek zajít a sejít k jezeru lesní cestou. Volíme snažší cestu a pochvíli už stojíme o potoka Stallerbach, který jsme míjeli v horní části naší cesty.

Neodoláme, zouváme boty a jdeme si do jeho ledové vody ochladit nohy. Janka si postaví svého mužíka - pokud platí, že kde ho postavíte, tam se ještě vrátíte, pak se do těchto míst určitě ještě jednou podíváme.

Pak už jen obejdeme jezero po stejné cestě, po které jsme šli první den. Sedáme si na lavičky kolem cest a užíváme si krásu okolí. Na konci jezera přicházíme k malé restauraci, ktrou jsme minule jen minuli. Vidíme na zahrádce sedět Ondru a tak si k němu přisedáme, dáme se jedno chlazené pivo a hodnotíme společně zájezd. Byl povedený - počasí bylo příznivé, spolucestující příjemní, nikdo se neztratil, neonemocněl, nezranil. No co si ještě více přát :)

Návrat na titulní stranu Dolomity 2019