Strašín

Pověst:
 V začátcích křesťanské víry se na vršíčku, poblíž budoucího Strašína a Nezdic, usadil poustevník, snad jeden z prvních šiřitelů nové víry mezi zdejšími pohanskými obyvateli. Měl jedno přání. Ne že by pochyboval o své víře, ale přece jen toužil mít důkaz. Vidět aspoň jedinkrát smrtelnýma očima Královnu nebes. Dočkal se. Když jednou vyšel ze své chýšky, spatřil na kameni před obydlím sedící Matku Boží, chovající na svém klíně děťátko. „Ješte pochybuješ?“ usmála se. Muž zavrtěl hlavou: „Nikdy jsem nepochyboval, pouze jsem si přál.“ „Přání tvé se Ti dnes splnilo. Hleď, zde v kameni zůstanou navěky otišteny stopy mých nohou. A tu,“ shýbla se, „do kamene vtisknu znamení své lásky. Nikdy odtud voda nevymizí a potřebným pomůže bolavé zraky vyléčit. Přinese jim útěchu a úlevu, přesvědčí o síle své víry a poznání. Stejně jako tvůj zrak jsem potešila ku sklonku běhu tvého života, projasnila jej a dala ti dar vidět a poznat.“ Poté Zjevení zmizelo. Poustevník užasl. V kameni skutečně byly otisky šlápot a v malém důlku voda. Místo, kde se Panna Maria s Ježíškem zjevila, bylo opředeno zázrakem. A léčivá síla vody zůstala...

Obejdeme kostel a brankou schovanou v rostlinách dojdeme ke kapličce se studánkou. A uprostřed nízkých bílých stěn uvidíme kámen, kde se zjevení objevilo. I studánku - opravdu tu nejmenší, jakou jsme kdy viděli. Fakt je, že voda z ní nevytéká, ale i to, že nikdy nemizí, ani v dobách sucha. 

Tady je Jančin prst ukazující na otisk prstu Panny Marie - tedy nejmenší studánku. A kdeže je to opevnění, když to je opevněný kostel? Vidět není, jen ve sklepení po něm zůstaly zazděné střílny.

My se snažíme najít místní studánkovou keš, ale místo ní najdeme jen sáček s promočenými plesnivějícími papírky. A tak se rozhodujeme pro záchranu. Janka z batohu vytahuje náhradní schránku a logbook a vše po doplnění GC kódu vracíme na správné místo. Máme dobrý pocit, že jsme kešce mohli dát další důstojný život. Následně během týdne nalezneme více schránek tohoto ownera a spousta jich vypadá stejně. Třeba jako ta, která následovala jako další:

Slávek si chvíli povídá s paneme farářem a pak stejnou cestou v lese sejdeme dolů. Jelikož se mraky nepříjemně mračí, chceme jít domů, ale kousek od nás jsou Strašínské jeskyně a jejich dvě kešky. A tak se rozhodujeme zariskovat a pokračujeme v cestě.

Jeskyně jsou nepřístupné a kryté pevnou mříží. Najdeme kešku, kterou jsme hledali - promočenou a plesnivou. A tak to raději vzdáváme a vracíme se na ubytování. Ať to stihneme před bouřkou.

Bouřka nás nakonec mine a obloha se projasní. A tak na počest prvního dne dovolené zamíříme do jediné otevřené hospůdky v Nezdicích "Šumavský mlýn" a dáme si čepované pivo. Ať žije první den dovolené!

Návrat na titulní stranu Šumava 2022