Ráno odhrabeme zasněžené auto a přesuneme se do městečka Loket, kde se nad "loktem" řeky Ohře klene hrad stejného jména - tedy Loket.
Když se podíváme na řeku pozorně, uvidíte, že opravdu tvoří ostrou zákrutu, která připomíná ruku ohnutou v lokti.
Nevíme, kde zaparkovat, a tak vyjedeme nad městečko, odkud je krásný rozhled jak na řeku, tak na hrad. Parkujeme trochu na divoko u místní tělocvičny a pak scházíme dolů do městečka.
Touto uličkou vcházíme kolem kamenné Černé věže do města.
Věž obranného charakteru se nacházela v areálu tzv. dolního hradu. Během své historie neprošla výraznou stavební proměnou. Z věže je pěkný výhled na město i hrad. Za zhlédnutí stojí i zdejší expozice loketských kuriozit.
Hned za věží odbočujeme doprava a stoupáme k hradu.
Potkáváme půvabné staré domky a úzké uličky. V jedné si na hromadě naštípaného dříví hrají dvě malé děti se zašpiněnými tvářemi. Dýchá to tu historií...
Dokonce i restaurace tady hlídají rytíři v plné zbroji.
Kupujeme si vstupenku a celí promrzlí kráčíme do hradu na prohlídku. Jelikož v minulosti - té nedávné - sloužil hrad jako věznice a jako hospodářské budovy, nezůstalo tady z "klasického hradního inventáře" moc.
Mohutný gotický hrad byl založen v 1. polovině 13. století. Postupem let prošel několika stavebními úpravami. K jeho rozšíření došlo za krále Jana Lucemburského, kterému hrad sloužil jako dočasné sídlo rodu. Další rozsáhlá přestavba proběhla v letech 1434-1547, kdy byly postaveny nové sály, kaple, hejtmanský dům, hospodářské budovy nebo palác s gotickým arkýřem.
Svůj strategický význam Loket začal ztrácet po třicetileté válce. Další rekonstrukcí by upraven na věznici, která zde fungovala v letech 1792-1948.
Dnes hrad slouží ke křehčím účelům - je zde uložena historická sbírka porcelánu. Součástí prohlídky jsou ovšem i vězeňské kobky, expozice zbraní, návštěva u strašidel a uklidňující vyhlídka z věže
Prohlídka hradu netrvá dlouho a jsme mladým průvodcem propuštěni pro samostanou prohlídku.
Z hradní věže je nádherný výhled na městečko pod námi.
Trochu naivně jsme si mysleli, že bude na hradě tepleji - opak je pravdou. Interiéry jsou totálně promrzlé a tak jsme rádi, že můžeme ven na zubaté sluníčko.
Na nádvoří potkáváme skřítka Gottsteina, vládce místních skal. Kdo ho pohladí po vousech a přispěje nějakou korunou, splní mu skřítek přání. Vous se mu proto krásně leskne.
Ale pozor - skřítek má za zady palici, na tu nesahejte, mohlo by se vám to vymstít!
No a ještě jedna zajímavost - místní meteorit. Ten kousek vlevo je kus původního kamene, vpravo je replika původního kompletního kusu.
Loketské železo je nejstarším známým uchovaným meteoritickým železem. Patří mezi střední oktaedrity (slitina železa a niklu). Jeho hmotnost před rozřezáním se udává kolem 107 kg, zdá se však, že původně musel být ještě těžší. Udávané rozměry byly asi 50x30x20 cm. Má nápadně zaoblený klínovitý tvar podobný koňské hlavě. Celý povrch je pokryt kysličníkem železa a je matný. Podle tvaru a celkového vzhledu jde o dobře uchovaný kus, nejspíše vyoraný v době kolem roku 1400. Podle jiné teorie dopadl přímo na nádvoří hradu Loket v srpnu roku 1422. Z přirozené zvědavosti středověkých nálezců bylo nalezené železo pravděpodobně zahříváno v huti a vlivem toho došlo ke slabšímu okysličení. Na plochách řezu meteoritu jsou patrné nápadně husté Widmanstättenovy obrazce (podle rakouského vědce Aloise von Beckh Widmanstättena) s drobnými okrouhlými kousky troilitu.V roce 1811 navštívil Loket profesor pražské techniky K. A. Neumann, který si kámen se zájmem prohlédl a již tehdy vyslovil názor, že by se mohlo jednat o meteorit.
Ve 20. letech 19. století byl meteorit, tehdy ještě některými vědci považován také za slitek roztaveného zvonu, se značnou námahou rozdělen na několik kusů a jeho části jsou v řadě velkých světových muzeí. Největší kus meteoritu je uložen v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni a váží zhruba 80 kg. Další fragmenty jsou v Národním muzeu v Praze a jiné v depozitáři sokolovského muzea.
Historie loketského železa je velmi pestrá. Meteorit ležel po celá staletí většinou ve sklepeních radnice nebo na hradě v Lokti. V průběhu doby se stalo, že balvan železa byl opředen mnoha pověstmi. Jedna z nich sahá až do období mezi roky 1350 až 1430, kdy byl loketský hrad sídlem purkrabího.
Pověst vyprávěla, že do toho kusu kovu byl zaklet zlý purkrabí Botho z Eulenburgu, jenž býval postrachem svých poddaných. Kdysi prý byl zabit bleskem na poli, když se rozkřikoval na robotníky. Po úderu hromu nalezli lidé místo těla svého pána jen onen kus kovu, který nebylo možno roztavit ani v silném žáru pece. Přicházeli sem mudrcové i alchymisté a podivný kámen zkoumali. Loketští nazvali kámen „zakletý purkrabí".
Po prohlídce hradu si projdeme celé městečko, zastavíme se na pozdní oběd na náměstí a pak se vrátíme na ubytování. Rádi si dáme teplou sprchu a zalezeme do peřin. Vždyť máme dovolenou a máme odpočívat!
Vytisknout stránku
Komentáře (0)