Úterý, 22. 7. 2008
Ráno nás vítají nízké mraky, ale chvála bohu bez deště. Po snídani vyrážíme na odpočinkovou tůru. Stejně jako včera jedeme přes Zweilütschinen do Grindelwaldu a pak lanovkou na First. Po projetí druhé mezistanice vjíždíme do mraků, které nám zabrání ve výhledech odtud. Pěšky se vydáváme dolů, po úbočí hor Oberjoch (2 501 m) a Schwarzhorn (2 928 m).
Po pár sestoupaných metrech vycházíme z mraků a nám se otevírají výhledy na údolí Grindelwaldu, vrchol Lauberhornu a Männlichenu, jen ty hlavní vrcholy - Eiger, Mönch a Jungfrau jsou v mracích. Fotit je ale co - třeba čtyři mladé sviště, kteří dovádějí pod přísnými zraky své matky.
Sviští rodinka - ne jen naše děti se neustále pošťuchují a nedají si pokoj...
Lauberhorn v mracích.
Chvílemi se trhá oblačnost a vykoukne Eiger.
Všude kolem se pase spousta krav.
Jedna dokonce stojí na cestě a nechce uhnout. Já ji opatrně a s respektem obejdu, ale v Ivanovi se ozve kovbojská krev a začne krávu hnát po cestě. Ta zase žene před sebou mne. Žluté ostny v nozdrách mne málem píchají do zadku...
Ti fotografové zase zdržují. To ještě naší spoluchodiči mají trpělivost. Ale ta je přejde...
Sluníčko maluje. Osvětlené budovy jsou hotelem pro místní stádo volně pasoucích se krav.
Poslední pohled nazpět na cestu po které jsme přišli.
Takže se znovu opakuje stará situace. Turisti jsou v předu a fotografové totálně zaostávají. Poslední kilometry už s Ivanem docházíme plným výkonem skupinu, aby nám neodjeli autobusem, který vyjížděl ve 12:15. Dorážíme k němu, když už je většina turistů uvnitř. Zpocení a uchvácení naskakujeme do přeplněného autobusu a ten nás po uzoučké cestě sváží dolů. Kolem je úchvatná krajina a my nemůžeme fotit! Chtělo by to asi ještě tak hodinku času.... Vystupujeme u kostela a scházíme na lanovku, která nás vyváží na stanici Pfingstegg (1 391 m). Odtud se dá vystoupat k dolní části ledovce Unterrer Grindelwaldgletscher k chatě Stieregg. Nikomu se ale nechce, tak si sedáme na kameny, svačíme a užíváme si nádherného výhledu do údolí. Ivan s Jankou a Jirkou se vydají na bobovou dráhu. Po první jízdě Jirka hlásí, že máme nechat Ivana jet samotného, protože ho cestou dojel a chtěl předjet!! :o)
Výhledy z Pfingsteggu na městečko Grindelwald, vlevo Männlichen.
Slunění a odpočívání... Ivka El péro... Sluší jí to, že?
Ledovec, ke kterému bychom měli dojít. Je šedý, špinavý a nikomu se k němu nechce...
Lumír hledá lanovku, kterou pojedeme na Männlichen.
Pak sjíždíme dolů do Grundelwaldu, kde nasedáme do vláčku, který nás sveze do Grundu a pak přestoupíme na lanovku na Männlichen. Kromě Franty se všichni vydáváme po cestě, kterou už jsme jednou šli. Zastavujeme se na svačinu na úbočí Lauberhornu s výhledem na Eiger. S pomocí Lumírova dalekohledu se nám podaří najít okna v severní stěně Eigru, kde zastavuje vláček na Jungfraujoch. Zanedlouho se ny ty okna podíváme z blízka! V družném rozhovoru docházíme do stanice Kleine Scheidegg. Tady nasedáme na zubačkový vláček a sjíždíme do Lauterbrunnenu. Dnešní trasa bal opravdu odpočinková. Zítra nás čeká výstup na Schilthorn.
Skoro celá naše grupa. Foceno na Männlichenu, za námi se na chvíli ukázala majestátní severní stěna Eigeru.
Severní stěna Eigeru.
Ještě jeden detail. Těžko uvěřit, že uvnitř hory vede tunel, kterým projíždějí vláčky až do sedla Jungfraujoch.
Vrcholek Jungfrau a pyramida Silberhornu.
Po večeři sedíme s průvodcem Jirkou a probíráme možnosti, jak Schilthorn zvládnout. Lanovkou a vláčkem se dpravíme do Mürenu a nahoru je několik možností. Nejjednodušší a nejdražší je vyvézt se lanovkou až nahoru a pak sjet dolů (hromadná sleva je za 90 CHF, individuální pak 135 CHF), levnější pak je vyjet jen na Birg a pak vyjít na Schilthorn a sejít dolů (cca 19 CHF). Zcela zdarma je pak vyjít až nahoru pěšky - to je ale 1 315 m převýšení a následně zase stejnou výšku sejít dolů. Nakonec se domluváme na střední variantě. Vyjedeme jen na Birg a zbytek dojdeme. Těšíme se na ráno a na agenta jejího veličenstva - OO7.
Zde naleznete další dny naší cesty po Jungfrauregionu:
Vytisknout stránku
Komentáře (0)