Tajuplný Házmburk

Opět je směr naší cesty daný - Házmburk je totiž vidět opravdu zdaleka. Popravdě si do navigace zadáváme parkoviště pod hradem a jedeme. Cestou míjíme pole plné máku a nedá mi, abych nezastavil a neudělal si pár fotek. Nádherné místo!

Za chvíli zastavujeme na obrovském parkovišti, kde mimo nás stojí jen jediné auto. Hledáme kousek stínu, ale na jižní straně je naše snaha marná. Jsme tak zodpovědní, že Janka jde a hledá na rozlehlém parkovišti automat, aby mohla zaplatit 50 Kč parkovného.
Představa, že půjdeme nahoru v takovém horku a na otevřeném slunci je hrozná. A tak volíme cestu vzhůru po žluté turistické značce, která sice celý kopec obchází, ale stoupá pozvolna, a - což je v tuto chvíli nejdůležitější - vede větší částí pod korunami stromů. Už po pár stovkách metrů se nám otevírají krásné výhledy do krajiny.

Kolem je ale zoufalé sucho. Na stromech s hlubokými kořeny to není až tak vidět, ale nižší patra - keře a byliny jsou celé povadlé a začínají žloutnout. Je to vidět na každém kroku:

Zhruba po necelé hodině a dvou kilometrech vystoupáme asi 160 výškových metrů a staneme před branami hradu. Příznačně první stavba, kterou míjíme je malá budka s názvem Výsernice. My raději projdeme branou hradu a v pokladně kupujeme lístek u řečné paní pokladní. Dostaneme tištěného malého průvodce do ruky a jdeme na výhled za Černou věž, směřující na Říp. Jako u mnoha hradních věží je do této věže vstup někde v šesti metrech výšky - tedy nevstup. Hradba, ze které se do ní vstupovali už tu dávno není.
Naproti tomu druhá věž - pojmenovaná Bílá, je přístupná. Ještě k těm barvám - první stála horní věž - Bílá - to podle toho, že byla postavena ze světlého vápence. Vlastně je to složitější - základy věže jsou zhotoveny z čediče, střední část z tesaného pískovce a teprve vrchol z dobře opracovaných pískovcových kvádrů. 
Až později, když Jan Lucemburský v roce 1335 prodal hrad Zbyňku Zajícovi z Valdeka (členu družiny budoucího panovníka Karla IV), se rozhodl nový majitel postavit věž druhou - tentokrát z černého čediče. Ale od doby, kdy se v okolí postavily tepelné elektrárny, už podle barvy věže nepoznáte. Jsou černé obě.

Nepřístupná Černá věž.

Zajímavostí je, že se v roce 1863 lidé z obce Klapý, dřepící pod hradem, rozhodli věž prozkoumat. Očekávali snad poklad, nebo archeologické zajímavosti, kdo ví? A tak do věže prorazili průchod. Hádejte co našli? Tři metry ptačího trusu. Úlovek, co?

Zvláštností je i to, že hrad má dvě jména. Kromě Házmburku jej můžete znát i pod jménem Klapý. Na stránkách hradu se dozvídáme, že vznik hradu je opředen tajemstvím. Podle Dalimilovy kroniky si zde první sídlo vybudoval jakýsi Léva a se svou družinou odtud ovládal okolní krajinu. Václav Hájek z Libočan ve své kronice naopak uvádí, že roku 754 bratři Kalboj a Veslav z Košťálova postavili na svahu kopce dům pevný jako hrad a nazvali ho Klopaj. Tedy Klapý. Po prodeji hradu Zbyňku Zajícovi z Valdeka se jméno mění. Tehdy se původní název hradu Klapý změnil na Házmburk a to podle jména tohoto šlechtice - německy zajíc = der Hase. Možná proto se tomuto hradu také někdy říká "Zaječí hrad".

Za Černou věží Bílá

Uděláme si pár fotek, přečteme si informace z letáku, další vyhledáme na mobilu. Pak jdeme k Bílé věži. Vystoupáme až na její vrchol, kde se nám opět otevírají nádherné výhledy. Jsme tady úplně sami a je nám tady krásně. Užíváme si každou chvilku...

Po sestoupení z Bílé věže jdeme prozkoumat západní část hradu. Kromě kešek, které tady odlovíme, najdeme i tabule s fotografiemi a popisem jednotlivý vrcholů okolo.
Pomalu se vracíme k hlavní bráně, ale oči nám neustále utíkají k výhledům do okolí. Je to nádherné místo! Nechce se nám odsud odcházet.

Západní část hradu s Bílou věží. A Jankou!

Při průchodu hlavní branou se nám ještě před vstupem do hradby stromů otevře výhled na Bílou věž a na slunce schovávající se za ní. Čeká nás jen cesta dolů na prázdné parkoviště a pak pár kilometrů kolem zříceniny hradu Košťál pod Třešňovku. Po příjezdu domů - tedy na ubytování, jde Janka připravit večeři a já pruty na opékání. To jediné jsme tady z výbavy pro přípravu jídla nenašli. Opečeme si buřtíka, zalogujeme zdolané keše a jdeme do hajan. Dnes byl výživný a horký den.

Návrat na titulní stranu České středohoří