Průvodce dnes z důvodu nestálé předpovědi počasí mění plán a vydáváme se přednostně na cestu okolo Tre Cime di Lavaredo. Je to cesta, kterou jsme šli již před devíti lety, když jsme byli v oblasti Val Gardeny.
Tenkrát s námi byli Rabasovi a náhodně potkaní Blahutovi. Bylo tady víc rozkvetlo a podstatně, podstatně méně lidí...
Autobus nás vyveze až k chatě Rifugio Auronzo (2 400 m. n m.), kde parkuje. Nevěřícně koukáme kolem - je tady totálně plno. No ona je neděle, krásné počasí - co se divíme. Než vyrazíme, zvedá Jirká své samokřídlo k dnešnímu prvnímu letu.
Většina zájezdu míří od chaty doleva a mají v plánu jít k chatě Dreizinnen a pak pokračovat dále do dalšího údolí a vrátit se k chatě Lavaredo. My to vezmeme proti plánovanému směru - stejně jako před devíti lety. Jen půjdeme s Jankou a Ferdou sami. Tedy s davem, který se snažíme nevnímat a vyhnout se mu jak to jen jde...
První odbočku z cesty uděláme pod kapličkou - chceme sejít k soše anděla Tre Cime. Hned na začátku chodníčku dolů k soše sedí uprostřed na zemi žena se zutou botou. Obcházíme jí a Janka se ptá, jestli nepotřebuje pomoct. Má u sebe další lidi a společně tvrdí, že ne. Ujdeme asi dalších 100 m a otáčíme se. Jance to nedá, vytahuje z batohu obinadlo a vrací se nahoru. Janka je šťastná, že mohla pomoci. Za chvíli vidíme, jak paní se stáhnutou nohou vedou nazpět k parkovišti.
Od anděla opět vystoupáme na cestičku a dojdeme k chatě Rifugio Lavaredo. Urveme si své dva metry ve stínu a chladíme se. Je teploučko, sluníčko pěkně hřeje. Vydýcháme a pokračujeme. Vystoupáme do sedla Forcella Lavaredo, odkud se nám otevírá výhled na tři prsty. Najednou se kolem nás začnou producírovat lamy...
Takže už je to tak - pod Tre Cime vyleze každá lama!
Tato milá zvířátka vzbuzují pozdvižení - každý se s nimi chce vyfotit a pohladit je. Jsou nádherné a pod těmito monumenty působí úžasně. Chvíli postojí, vyfotí se s turisty a pak horní cestou pokračují dále k chatě Rifugio A. Locatelli - Dreizinnenhutte. My se chvíli zastavíme na svačinu, společnou fotku a pak pokračujeme ve stopách jejich kopýtek.
Tři poutníci pod třemi prsty.
Rifugio A. Locatelli - Dreizinnenhutte
Po překonání několika sněhových splazů docházíme k chatě. Nějak v tom davu nemáme chuť hledat místo v restauraci a tak jdeme jen za chatu odlovit kešku. Sedící rodinka nám dává svůj fotoaparát, jestli jí uděláme společnou fotku. Tatínek žádá, aby tam byly vidět Tre Cime i Monte Paterno. Ať se ale Jana snaží jak chce, nemůže tam vše dostat. A tak beru svůj širokáč, nasazuji ha na jejich Nikon, uděláme foto a vracíme objektivy nazpět. Povedlo se!
V levo je vrchol Monte Paterno / Paternkofel (2 744 m) vpravo pak tři prsty - z leva:
Kleine Zinne / Cima Piccola / Little Peak (2 857 m)
Große Zinne / Cima Grande / Big Peak (2 999 m)
Westliche Zinne / Cima Ovest / Western Peak (2 973)
Přemýšlíme, kudy se vydat nazpět. Nějak se nám nechce jít z prudkého sestupu pod chatou a potom zase šplhat do kopce naproti. Proto se vracíme po hlavní Straße pod Tre Cime a kousek za její polovinou k sedlu Forcella Lavaredo odbočujeme doprava. Pěšinka vede pod Tre Cime - souběžně s nimi - mezi skalami a kameny, okolo je spousta kytek a nikde ani noha. Kouzelná cesta!
Když se blížíme k chatě Langalm u Col Forcellina, začíná pršet. Zprvu jen jemně, ale pak přidává do silnějšího deště. Natáhneme na sebe ponča a jdeme odlovit kešku u jezírek nad chatou. Pak už jen v dešti stoupáme do sedla Col de Mezzo a podél zadní stěny prstů dojdeme k autobusu. To už je déšť za námi a obloha se opět vyjasňuje. Dopřejeme si jedno teplé pivo z aotobusu a pak už nás čeká jen cesta domů...
Vyhlídkový bod navštívený cestou - Tre Cime z jiného úhlu - takové to japonské focení - cvak cvak a zase jedeme :)
Cestou se zastavujeme v Cortině na asi hodinovou prohlídku. Projdeme historické centrum města, odlovíme nějaké ty kešky a čekáme, až nám otevřou autobus. Po tak nádherném dni se nám po městě moc chodit nechce...
Máme za sebou další nádherný den naší začínající dovolené.
Návrat na tiulní stránku Dolomity 2019
Komentáře (0)