Druhý den našeho prodlouženého víkendu je oblačno, ale teplo - skoro až dusno. Po snídani vyrážíme jen na lehko do starého města. Zastavujeme se na vyhlídce u bývalého kláštera. Původně minoritský klášter sloužil později františkánům a poté jako vojenská vychovatelna nebo vězení. Po druhé světové válce byl součástí Jihomoravského muzea ve Znojmě, které v těchto objektech sídlí dodnes.
Přes rozkvetlý kaštan vidíme kostel sv. Antonína Paduánského s kášterem křížovníků a chrámem sv. Hyppolita v pozadí. Tam míříme. Ale prvně - abychom mohli nahoru - musíme sejít dolů - tedy do údolí Gránického potoka. Hned pod vyhlídkou vstupujeme na stezku vedoucí hluboko dolů pod koruny mohutných stromů. Pár metrů před námi kouká protijdoucí dvojce do trávy a divoce gestikuluje rukama. Přicházíme k nim a oni celí nadšení rozhrnují trávu a ukazují nám, co je tak potěšilo. Našli nádherného velkého žluto černého mloka skvrnitého. Ne nadarmo se tady tomu místu říká mločí údolí a je zde naučná stezka "S mlokem Gránickým údolím". Během dne tady těchto nádherných obojživelníků potkáme několik.
Sotva sestoupíme na dno údolí, začneme se šplhat do prudkého protějšího svahu. A jdeme na jisto - za keškou! Stoupáme podél křížové cesty až ke kostelu sv. Antonína Paduánského. Odtud je zase výhled na začátek naší cesty - Znojemský hrad. Chvíli sedíme na lavičce vedle kostela a kocháme se nádherným výhledem.
Počasí nám ale tentokrát moc nepřeje. Je dusno a nad námi se sbírají těžké mraky. Popojdeme kousek k Eliášově kapli, od které je nádherný výhled na celé údolí řeky Dyje a na Znojmo. Janka odloví místní kešku a pak se rozhodujeme pokračovat dál.
Vracíme se do zeleného příšeří Granického údolí a pokračujeme směrem do kopce po naučné stezce. Cestou potkáváme krásné koutky pro děti plné zvířat a rostlin ze dřeva. Krásná procházka. Cestou se snažíme odlovit nějaké kešky, což se nám tak úplně nedaří - tedy když jsou na stromě a my máme moc "slušné" oblečení na to, abychom si navzájem lezli po ramenou. No nemůžeme mít všechny, že?
Do civilizace vracíme v místě zvaném Marákov a městem se pak vracíme nazpět. Sedmene si na zahrádku restaurace Praha, kde si dáme zasloužené občerstvění. Milý pan vrchní mi přinese na ochutnání pivo, které neznám a za jeho ochotu mu přidáme práci a hned se u něj navečeříme.
Nechce se nám ještě na ubytování, proto jdeme na průzkum nejbližšího okolí. Pomáhají nám k tomu kešky, které nás vedou k divadlu, pak do krásného parku a pak nazpět k ubytování.
Sluníčko se pomalu schovává za okolní domy a my míříme nazpět do našeho domu, otevřít si víno a vzít si do ruky knihu...
Zpět na titulní stránku Znojmo
Komentáře (0)