Valdštejn, Hrubá Skála

Úvod > Články > Dokumenty > Valdštejn, Hrubá Skála

Je úterý a my místo toho abychom zařezávali v práci za psacím stolem, vyrážíme po druhé v životě na Hruboskalsko. Naposled jsme tady byli těsně před kovidem - v říjnu 2019. Já jsem tehdy jel s kamarády na víkend v Harachově a Janka mne potom s dětmi vyzvedla a skončili jsme v Turnově. Odtud jsme spolu s Hudíky prošli okolí Valdštejna a Hrubé Skály. Vybavuji si místa, kterými jsme tenkrát šli a taky to, že jsem tenkrát bojoval s virózou a měl jsem teploty.
Teď si to chceme projít znovu, jinak a v kondici...

Kavlárie u Valdštejna

Přijíždíme na parkoviště a jsme tam úplně sami. A protože ještě není sezóna, ani se za něj neplatí. Vycházíme po zelené značce a hned po několika stovkách metrů odbočujeme doprava na Kalvárii. Prvně mineme malý oltář zasekaný přímo do skály a nad ním plošinu, kde stojí tři kříže a je od nich krásný výhled do kraje.

Chvíli si užíváme výhledy a úžasnou atmosféru tohoto místa. Pak se vracíme dolů na zelenou značku a pokračujeme směrem k Valdštejnu. Když vstoupíme do jeho brány, mám chuť jít na prohlídku vnitřních částí. Minule tady byla spousta lidí a nám se nechtělo na prohlídku - teď jsme tady dokonce skoro sami. Na pokladně se domlouváme, že nám udělají sólo prohlídku jen pro nás dva - no řekněte, kdy se vám to podaří? Paní průvodkyně nás protáhne celým novým klasicistním domem, pak projdeme kapli sv. Jana Nepomuckého a nakonec přejdeme do starého romantického paláce. Všechny tyto budovy jsou samozřejmě situované na vrcholek skal a je z nich nádherný výhled.

Schody nahoru dolů jsou součástí celho areálu ve standardu...

Je to nádherná prohlídka a úžasné místo. Dozvíme se, jak Valdštejn dostal jméno a od něj i celý slavný rod. Navštívíme i expozici nerostů v podzemí pod mostem a obrazárnu s oblíbenými koňmi Albrechta z Valdštejna. Nakonec se rozloučíme a jdeme prozkoumat podhradí a odlovit místní kešky. Janka má přání odlovit letterbox Kočičí hřbet a tak vyrážíme podle indícií po neznačené cestě ke skalám. Pod skalou s názvem Kočičí hlava si dáváme svačinu a pozorujeme dva horolezce, kteří se jí snaží zdolat. Pak jdeme zdolávat my - hledáme indície, zapisujeme, počítáme a nakonec i nalézáme. Tady je důkaz:

Po odlovu se vracíme kolem horolezců na žlutou značku a údolím pokračujeme směrem na Hrubou Skálu. Klid okolo nám poruší jen jednou školní výlet s pár dětmi, kde je dvě rezignované paní učitelky totálně nezvládají. Děti řvou jako tuři, lítají kolem, hážou po sobě a mlátí po všem v okolí klacky. A když se snaží u symbolického cintorína přečíst tabuli, hláskují písmeno za písmenem. A to nejsou žádní prvňáci. Raději bereme nohy na ramena a mizíme od nich pryč.

Dojdeme na Mariánskou a pak Zámeckou vyhlídku. Je tady nádherně - před námi je zámek Hrubá skála a za ním se tyčí nepřehlédnutelné Trosky. Kolem je klid a pohoda. Ač jsme tu už jednou byli, opět se necháme překvapovat nádherným výhledem a nechce se nám odsud odejít.

Mariánská vyhlídka

Zámecká vyhlídka

Chceme se ještě podívat na zámek Hrubá Skála. Minule jsme ho úplně minuli a teď to chceme napravit. Když se dostaneme k odpočinkovému místu U Adamova lože, dojde nám, že nemusíme přímo na zámek, ale můžeme úzkou cestičkou ve skále sejít dolů právě k Adamovu loži a projít si nádherný kus skal, o kterém jsme neměli tušení. Samotné lože a další skalní "sochy" už skoro setřel čas a končetiny procházejících lidí - už jen odhadujeme, jak to mohlo původně vypadat. Procházíme uzoučké skalní pukliny, náměstíčka a nakonec se Myší dírou vyšplháme na hrad. Tak toto bylo pro mne krásné překvapení.

Druhé překvapení byl samotný zámek. Je z něj hotel. Tak to jsem nečekal. Vstoupíme proto jen na nadvoří, podíváme se kolem a zase se vracíme před zámek, kde si sedáme na svačinu a jedno točené do stánku pod stříšku. Ještě nám zbývá jedenkrát tak dlouhá cesta nazpět a čas utíká jako voda - je už po páté hodině odpolední. A tak se rozhodujeme šlápnout do pedálů. První zastávku si uděláme v Arboretu Bukovina, kde hledáme jeho Ducha:

Arboretum na Bukovině založil tehdejší majitel hruboskalského panství Jan Bedřich Lexa z Aehrenthalu se svým správcem Leopoldem Angrem kolem roku 1860.
Arboretum leží v nadmořské výšce 360 m a má rozlohu 2,73 ha a jeho základem je 35 druhů stromů především ze Severní Ameriky. Je zde jedna z nejstarších sbírek dřevin a jedna z prvních pokusných ploch na pěstování severoamerických dřevin ve střední Evropě. Spatříte zde několik desítek cizokrajných i domácích druhů dřevin a jejich kultivarů, často úctyhodného stáří.

V arboretu se nachází historický altán z druhé poloviny devatenáctého století, postavený ve švýcarském stylu, ve kterém se nachází expozice a sezónní informační středisko Správy CHKO. Součástí areálu je také vyhlídka U kamenného stolu.
Socha nazvaná Duch arboreta byla vyřezaná do kmene jedné z nejstarších douglasek tisolistých v roce 2005 zlomené při vichřici. Autorem je Ivan "dědek" Šmíd z Nepřívěci u Sobotky.
9.11.2021 byl Duch arboreta, v rámci revitalizace arboreta, setnut a zbyl po něm jen pařez.

My rychlým rokem pokračujeme na další vyhlídky - Vyhlídku na Kapelu a Vyhlídku u Lvíčka. Poslední vyhlídkou trochu z cesty je Janova, kterou ale nemůžeme minout. Nakonec scházíme na parkoviště k autu až před osmou večerní. A zase tady stojíme sami. Ušli jsme pěkný kousek cesty a parádně jsme si to užili. Jak výhledy do nádherného údolí, pohyb a samozřejmě i kešky. A že jsme si kvůli nim párkrát pěkně zašli!