Ač máme za sebou více než 400 km v autě, odpolední procházku po Nymburce, snahu odlovit co nejvíce okresů cestou a pak ubytování, a i přesto, že je již po osmé hodině večerní, nechce Janka zůstat doma. "Jdeme na procházku" prohlašuje.
A tak se domlouváme, že odlovíme nejbližší kešku, která se nalézá u vstupu do obory kolem vyhlídkového místa Plešivec, který máme kousek za domem. Jméno Plešivec nemá kopeček zvící výšky 477 m n. m. jen tak zbůhdarma. Jeho vršek je dokonale plešatý. Není to tak neobvyklé jméno, jen u nás jich máme minimálně osmnáct. Toto a ještě více se dozvídáme z listingu této kešky. Dokonce se tady natáčel klip kapely Lucie "Laura":
Začátkem srpna roku 1994 zde natáčela skupina Lucie v sestavě David Koller, Robert Kodym, Michal Dvořák a Ivan Král (host, producent) spolu s filmovým štábem pod vedením režiséra Davida Síse. Jedna scéna se točila z ptačí perspektivy z vrtulníku, kdy na vrcholu Plešivce nesměl být nikdo jiný než jenom samotná kapela. Členové štábu tak museli nejdříve nanosit nahoru veškeré filmové náčiní a aparaturu a poté zase slézt, nebo se schovat v křovinách či v hustých korunách stromů. V těch dnech na českém území panovala tropická vedra, a tak když se měla točit scéna s bahnem, režisér povolal hasiče z nedaleké zbrojnice, aby mu pokropili na troud vyschlou půdu. Píseň Laura byla vydána na albu Černý kočky mokrý žáby (1994), u kterého se kritici přes počáteční rozpaky nakonec shodli, že se jedná o nejlepší album Lucie. To potvrdila i četná ocenení v hudebních anketách, mimo jiné v témže roce vyhrála skupina na udílení cen české Grammy v pěti kategoriích.
Nám ale není dopřáno se na Plešivec vyšplhat, neboť obora je od začátku června do konce ledna nepřístupná. Dokonce se nám jej ani nepodaří vyfotit, protože je schován v hluboké vegetaci. Janka si ovšem okamžitě najde náhradní cíl:
Hrádek Oltářík a Janka jdoucí ke svému vysněnému cíli.
Stačí popojít pár kroku za odstraněným žebříkem přes oboru Plešivce a otevře se nám výhled na pozůstatky hrádku Oltářík. Je dokonce o skoro sto metrů výše než Plešivec, což Janku v žádném případě neodradí. Jdeme na hrad!
Přiznávám, že toho mám dnes už plné kecky a vidím se spíše v posteli, ale Janka nedá jinak. Zkoušim brblat, dokonce začnu i veřejně stávkovat. Je mi to ale prd platné. Jdeme nahoru!
Jelikož je už dost po osmé, musíme pěkně šlápnout do koní, abychom nemuseli po tmě dolů. A tak makáme skrze malou vísku s krásným jménem Děkovka do kopce. Za chvíli z nás leje jako z těch koňů na které šlapeme, ale nepolevujeme. Vrcholu dosahujeme ve chvíli, kdy se sluníčko začíná schovávat za obzor. Je odsud náherný výhled. A ano, musím Jance přiznat, že tento pohled stojí za tu námahu a pozdní hodina tomu dává korunu. Sluníčko tady dnes zapadá zhruba ve 21:20 hod, takže do západu máme ještě dost času.
Přes veškerou únavu pobíhám ze strany na stranu a užívám si toho výhledu. Je to úžasná až fantaskní krajina. Okolo jsou samé špičaté homole, jedna za druhou se zvedají ze země jako dílo šíleneho sochaře. Jsme šťastní, že to můžeme vidět na vlatní oči.
V dálce se tyčí nejvyšší vrchol v okolí - Milešovka (837 m n. m.)
Janka si udělá poslední keškovací radost dnešního dne a odloví nejen klasickou schránku, ale i zdejší earhtku. Máme ale plodný keškovací den!
Sestupujeme zprudka nazpět do Děkovky a uznale chválíme krásně udržované domy a jejich okolí. Dávají si tady s tím hodně práce! Z Děkovky ještě vyběhneme do sedla pod Plešivcem, odkud je výhled na hrad Házmburk a zvláštně "vyžranou" horu jménem Vršetín (450 m n. m.) To je dáno tím, že do jejího vrcholu je zakousnutý starý čedičový lom. Dnes se již nepoužívá, ale jeho kousanec jde vidět stále.
No a stačí pár kroků a jsme u našeho domečku. Tak jen sprchu a hup do pelíšku - zítra je také den!
Návrat na titulní stranu: České středohoří 2022
Vytisknout stránku
Komentáře (0)