Po návštěvě jeskyní Na Špičáku - nebo vlastně pod Špičákem - se nám ještě nechce jet přímo na ubytování.
Po necelých dvou a půl kilometrech a 150 m převýšení přicházíme na Smolný vrch (404 m n. m.) Kousek pod vrcholem se nám ze skalní vyhlídky otevírá nádherný výhled směrem na Rychlebské hory a Žulovskou pahorkatinu. Do skály jsou vytesány schůdky a zábradlí a navíc v ní nalézáme to, proč jsme tady došli - Venušiny misky. Jsou to kulovité mísy vzniklé zvětráváním a kulovitou odlučností zdejší žuly.
Podle jedné pověsti sloužily Venušiny misky jako obětní mísy, podle jiné je využívali takzvaní Venušini lidé ke koupání a praní. Ať je to tak nebo tak, místo je to nádherné.
Miska schovaná ve stínu.
Je pozdní odpoledne, sluníčko se pomalu sklání k obzoru a dělá dlouhé stíny. Je tady tak krásně, že se nám vůbec nechce odejít. Janka sedí na vyhlídce a já pobíhám kolem a snažím se udělat nějakou pěknou fotku.
Snad po hodině se zvedáme a míříme nazpět k autu. Při sestupu se mne Janka opatrně ptá, jestli se nebudu zlobit a říkat o ní, že je blázen, když bude chtít popojít ještě dál. Kde dál? Ale Janka to má vykoumané - stačí popojít ani ne kilometr a přijdeme ke Třem veteránům. Nemají nic společného se Servácem, Pankrácem a Bimbácem ze známé pohádky. Jsou to tři památné stromy - a ne ledajaké!
Těsně vedle sebe stojí dva modříny opadavé a jedna borovice lesní. Modříny mají až 250 let, borovice asi 150. Dosahují výšky až 37 m a největší z nich má po obvodu více než 3 metry. Pěkně je pozdravíme, pohladíme a chvíli i obejmeme. Jsou to úžasné stromy...
Pak nás už čeká návrat k autu a cesta na ubytování v Lipové. Dnešní den jsme si parádně užili!
Návrat ni titulní stránku Jesenické putování
Komentáře (0)