Po snídani opět vyrážíme do Rudy k autobusu. Tentokrát chceme vystoupit o zastávku dříve a zdolat vrchol Pancíře lanovkou. Jo, je to takové masňácké, ale po včerejšku nechceme Hudíky honit po kopcích. Ale jak se říká, vše je tak, jak má být...
Řidiče se ptám – máme vystoupit na třetí zastávce? Ano, zní jeho odpověď – a tak počítám – první, druhá – a do prdele, zase jsme na sedle!!! Buď neumíme počítat my, nebo řidič. Nebo jednu zastávku projel... Každopádně jít k lanovce by znamenalo se asi dva kilometry vracet dolů.

kouzelny-les.jpg

Takže je tu plán číslo dvě – stoupáme po červené na Pancíř pěšky. Je to ze sedla jen procházka – asi jen 2,5 kilometrů a 240 m stoupání. Navíc jako bonus procházíme krásným lesem plným jemného mechu a husté travičky. Kousek před vrcholem odbočujeme ze značky a sestoupíme k pramenu Úhlavy. Tato řeka je 108 km dlouhá a v Plzni se vlévá do Radbúzy. K té se za Plzní ještě přidávají Úslava a Mže a společně vytvoří řeku Berounku. No a ta v Praze hupsne do Vltavy a ta do Labe a všechna ta voda vteče do Severního moře. No konec zeměpisu a kochání.

chata-pancir.jpg


Začíná se zatahovat, proto přidáváme do kroku a makáme na Pancíř. Kousek před vrcholem začíná pršet – zatím jen jemně a tak stihneme jen lehce provlhli najít místo u stolu v restauraci na vrcholu pancíře. Sotva se usadíme, spustí se pořádný slejvák – toto nám to vyšlo.

Po oběde je zase venku krásně – vydáváme se dolů po modré pod lanovkou dolů směr Ruda. Samozřejmě to nejde po cestě, ale lesem. Po včerejšku ale heslo dne zní: Sbíráme pouze to, co má hnědou hlavu, bílou nohu, je jedlé a dá se usušit.
Je to řehole toto dodržovat, Slávek co chvíli vykřikuje: „To je krásný masák, a ta holubinka!!!" Janka mu kontruje: „Dá se sušit? Nedá! Nechat!!!!" Tak nešťastného Slávka uvidíte málo kdy... Alespoň že mu náladu spraví pár hnědých hříbků, splňujících parametry.

radost-u-oltariku.jpg

Slávek s houbovým oltáříčkem


Pod hotelem Belveder narážíme na křížovou cestu. Scházíme po ní dolů a u jejího konce narazíme na něco z úplně jiné roviny – na velitelský podzemní prefabrikovaný bunkr z roku 1953. Je připravený korigovat boje a odolat i jaderné bombě. Naštěstí nic z toho nemusel vyzkoušet a dnes je z něj jen prázdný prostor.
Za chviličku už jsme v Rudě na náměstí. Tentokrát mají v Charlotte volno. Dáváme si ledovou kávu a pozorujeme vláček jezdící nám nad hlavou. Idylka...

Návrat na úvodní stránku Šumava 2016


Pancíř

Vytisknout stránku Vytisknout stránku3. 8. 2016, 21:32, zobrazeno 3570x, dnes 0x
5.0 1Hodnocení