Zermatt, Gondergrat

Ráno je zase nádherné, ale během hodiny se zatahuje. Domlouváme se, že pojedeme do Zermattu a tam se rozhodne o dalším postupu. Znovu zajíždíme do Täsche a pak zubačkou do Zermattu. Počasí je oblačné, ale kamera z horní stanice vláčku na Gornergratu ukazuje, že výhled je nádherný. 

A tak si kupujeme jízdenky jen nahoru (27,2 CHF). Ozubnicový vláček nás udivuje sklonem, jakým jede. Sedím zády po směru jízdy a zadek mi klouže ze sedačky, musím se dobře držet, jinak bych skončil na zemi. Cestou se nám ukazují nádherné výhledy na Matterhorn a celé údolí. Vrcholek Matterhornu je ale zase schovaný v mracích. Projíždíme zastávky Findelbach, Riffelalp, Riffelberkg, Rotenboden a poslední je Gornergrat (3 131 m n.m)

Vláček během 40ti minut překonává převýšení 1 511 m. Průvodce nám na vyhlídce ukazuje jednotlivé vrcholy s nejvyšším masivem Monte Rosa a vrcholem Duforspitze ( 4 634 m n.m.). Z obou stran masiv monte Rosy obtékají ledovce - zprava Grenzgletscher a zleva Gornergletscher. Na úpatí je pleso Monte Rosy s nádherně zelenošedou barvou. Kousek v pravo nahoře od plesa je chata Monte Rosahütte, ze  které začínají výšlapy na vrchol. Vycházíme na vrchol, kde si děláme společné foto. Bohužel nefunguje lanovka na Stockhorn ( 3 632 m n.m.) Dostali bychom se na náš výškový rekord. Na vrcholku Jana staví kamennou pyramidu - že by se sem chtěla vrátit? Franta si pak hraje na alpského ptáka a staví se na hranu převisu, kde ho fotím.

Jen prý nesmím mamince říct, kde to stojí! To by jí z toho asi nebylo dobře.

Pomalu se vracím na nádražíčko, kde sleduji místního fotografa, který se živí focením turistů před dominantou Matterhornu. Je to opravdu profík každým coulem.. Má Nikon vybavený dvěmi velkými blesky na prosvětlení stínů. Fotky jsou opravdu precizní. Navíc se snad domluví každou řečí. Fotil Němce a mluvil německy, potom Angličany, Italům italsky ukazoval jména okolních vrcholů. Kolem šla žena se psy a on držel své dva bernardýny, které používal jako kulisu ke svým fotkám a s ní mluvil francouzsky! Vrcholem byla skupinka Japonců, které si rovnal do skupinky a mluvil s nimi japonsky. Celá rodinka - rodiče s klukem a holčičkou - se rozestavila okolo bernardýnů, do rukou dostali švýcarské vlaječky a fotograf je japonsky dirigoval. Nakonec něco zavolal, Japonci se zaculili, zvedli prsty do V a vlaječky a CVAK! V tu chvíli se větší bernardýn otočil na malou Japonečku a celou jí olíznul. No bomba! Tu fotku by jsem chtěl mít doma!!!

Vydáváme se dolů do Zermattu. Čeká nás „přenížení“ 1500 m. Neustále slyšíme sviště, ale vidět nejsou. Místy nás dohánějí přeháňky, ale nic velkého, jen malé kapky. Z dálky slyšíme hřmění...

Zastavujeme se až u potoka před Zermattem, kde si děláme Knaippovy koupele. To ještě nevíme, že se to stane tradicí - nohy si odpočinou a studená voda vás vzpruží k další cestě! V 18:10 nás vláček zaveze k autobuse a jedeme do hotelu. Balíme se a připravujeme na zítřejší cestu domů.

Janíííí! Chceš kamínek???

Dešti jsme neunikli...

Návrat na titulní stránku Švýcarsko 2003