Dovolená v Jizerských horách 2025

29.4. 2025 - Den první - Frýdlant v Čechách

30. 4. 2025 - Den druhý - Ořešník a Jizera

1. 5. 2025 - Den třetí - Smrk

V úterý ráno sedáme do našho vozítka a míříme do Liberce. Je všední den a provoz na cestách je obstojný - mimo dálnici jedeme v kolonách, které nestojí, ale stále jedou. První zastávku si děláme v Konecchlumí. Je to vesnička, která získala své zvláštní jméno od toho, že tady končil krkonošský chlum a začínala středočeská rovina.

Zastavujeme se na oběd a pak si jdeme protáhnout nohy - vyjdeme na malý kopeček kolem kostela s. Petra a Pavla a dojdeme k mohyle Viléma Konecchlumského.

Vilém Konecchlumský z Konecchlumí zakotvil na Čáslavsku, kde se zúčastnil stavovského povstání. Stal se komisařem při výpravě vojska z chrudimského a čáslavského kraje, podepsal konfederaci a vyjednával se Slezany o spojenecké spolupráci.
Byl popraven spolu s 27 českými "pány" 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Tato poprava se stala důležitým mezníkem českých dějin a symbolickou tečkou za protestantským povstáním, které začalo defenestrací 23. května 1618 a bylo poraženo 8. listopadu 1620 v rozhodující bitvě na Bílé hoře u Prahy.
Vilém Konecchlumský vstoupil na popraviště se slovy: "Půjdu, abych umřel, a nevím proč. Pane Ježíši Kriste, který jsi nevinně pro hříchy naše umřel, dejž mi umříti smrtí lidí spravedlivých a přijmi duši mou ve tvé svaté ruce."

V roce 1906 vznikla v Konecchlumí myšlenka zřídit v obci mohylu na památku tohoto statečného rytíře. Stavěl ji J. Kozák z Lužan, sochařskou práci provedl Oldřich Jedlička z Vojic podle modelu pražského sochaře, rodáka z Chomutic, Václava Antoše. Slavnostní odhalení se konalo 14. července 1907 za účasti politika Václava Klofáče, jenž řekl: "Památku Viléma Konecchlumského z Konecchlumí uctíme nejlépe, zarádíme-li své skutky a činy po jeho způsobu. Mohyla konecchlumská je symbolem našich snah po samostatnosti a byla vybudována z lásky k veliké slávě naší minulosti i ku vzpružení našich nadějí a bojů do budoucnosti. Odhalujeme dnes mohylu Viléma Konecchlumského a slibujeme si, že budeme úsilovně a neúnavně pracovat, aby nás národ, jenž má slavnou minulost, měl i slavnou budoucnost. Mohyla konecchlumská ať nám zároveň slouží jako památník svobody a státní samostatnosti."
Mohyla stojí na jehlanovém podkladu, 5 metrů širokém a 2 metry hlubokém. Samotný lev, symbol české státnosti a strážce české koruny, která je položená k jeho nohám, je 2,4 metru vysoký. Pískovec na stavbu mohyly je z lomu v Podhorním Ujezdě.

Za kostelem vlevo vidíme siluetu Trosek - už se blížíme!

Malou chvíli po třetí odpoledne se vyšplháme úzkými serpentýnami k našemu ubytování - Liberecké výšině. Zajdeme se nahlásit do recepce, pak se vrátíme do auta pro kufry a ubytujeme se v čisťounkém ale miniaturním pokojíčku:

Je až tak maličký, že si musím nechat věci v kufru a když si chci něco vzít, musím dát kufr na postel a pak jej zase zavřít a uklidit. Ale nám to neva, stejně budeme od rána do večera pryč a přijdeme se tady jen vyspat. Jako bonus tady mají kávovar na kapsle. Vlastně v noci přijdeme ještě na jednu nectnost hotelů - je hodně slyšet, co se děje v okolních pokojích. My jsme měli štěstí na nějakou vášnivou dvojici, která si v noci dopřávala radovánky tak hlučné, až je někdo z dalšího pokoje musel německy okřiknout. Pak už byl klid. Kazišuk jeden německej...

V přízemí je restaurace, kterou nestihneme využít, je si zde dám jedno večerní pivo a Janka Aperol. Jo a chodíme tady na snídani. Dobrou.

Na recepci nám půjčují vstupní kartu pro prohlídku vyhlídkové věže - vystoupáme na ni a kocháme se výhledem na Liberec a jeho okolí.

Naše tři výlety:

Den první - Frýdlant v Čechách

Den druhý - Ořešník a Jizera

Den třetí - Smrk

V pátek ráno se balíme a zjišťujeme, že jsme jezdili do širokého okolí za keškami, ale pod nosem jsme si nic nesebrali - ani tři kousky těsně kolem hotelu. A tak to jedeme napravit. Pár metrů od hotelu máme skálu s názvem Kovadlina, ke které se vydáme.

Pohled na hotel Výšina zezadu - pravé okénko ve štítě ja naše kouplena, dvě vpravo jsou od našeho pidi pokoje.

Skála Kovadlina vedle Liberecké Výšiny.

Pak se už s Výšinou rozloučíme a sjedeme dolů do Liberce. Zaparkujeme u muzea a jdeme pěšky na náměstí, kde obdivujeme nádhernou radnici. Je opravdu nádherná, takovou jsme ještě neviděli. Před muzeem si fotíme krásný dopravní prostředek - kapotovanou motorku. Vevnitř je sice těsno, ale je to hodně zajímavý kousek.

Jinak je Liberec krásné historické město, které je ale hodně komplikované - velký podíl na tom má jeho situování na hromadu kopečků a neustálé změny úrovní v něm dělají hodně složitou dopravu.