Ennstal - Classic

Jelikož jsem v automobilovém sportu - veteránský nevyjímaje - "nepolíbený", nedokážu ke svým fotkám popsat žádné podrobnosti - ač mi to je moc líto. Zážitek to byl jedinečný!

Atmosféra tohoto podniku nás docela pohltila. Náš plánovaný výlet na Stoderzinken si zkracujeme a místo cesty směrem dolů s "přenížením" 1200 m se necháme autobusem dopravit nazpět do Gröbmingu. Tam se vrháme do vřavy kolem akreditace účastníků, označování vozů startovními čísly, připravování vozů.... Je to uchvacující! 
 

 

Sledujeme projíždějící a parkující krasavce, jejich skládání z valníků a přípravu na nalepení čísel. Závěrka cvaká a my mnohdy s úžasem sledujeme tu nádheru kolem. Budu fotit tak dlouho, dokud mi nedojde baterka, nebo karta :o))

Krasavci se před akcí důkladně připravují. Tak naleštěné auto jsem měl snad jen při přebírání v autosalónu...

O čistotě a naleštění vozů se nedá diskutovat. Zde můj autoportrét v chromovaném lemu světlometu. Zrcadlo!!!

Poslední chvíle před koncem naší dovolené a odjezdem domů trávíme opět v Gröbmingu. Máme asi dvě hodiny času, které využijeme prohlídkou vozů připravených na start závodu. Majitel tohoto vozítka s Britskou vlajkou seděl na zahrádce restaurace a se svou partnerkou popíjel kafe. Na nohách měl Prestige, tak jsme si říkali, že se asi dostaly až za kanál. Vysvětlení bylo prazajičtější - podívejte se na značku...

Když jsme potkali v davu staroušků Lamborgini, zeptala se mne Jana, které vozítko by jsem si vybral. Má odpověď byla jednoznačná: "STARÉ!!". Ještě jednou by jsem chtěl mít tu šanci a potkat něco tak nádherného v tak atraktivním prostředí. Kdyby bylo více času, rád bych viděl závod veteránů v serpentinách na Stoderzinken. Veterány jsme ještě potkali při naší zastávce v městečku Hallstatt, kterým na své cestě projížděli.