Letošní týden dovolené strávíme v lůně Jižní Moravy - na Pálavě. Ubytování máme naprosto exklusivní - bydlíme v Pavlově uprostřed vinice nad přístavem na Novomlýnské nádrži. Za námi se tyčí vrchol Pálavy se zříceninou Dívčího hradu.
Sobota 1.8.2009
Domeček, kde se ubytováváme je prakticky nový a nádherně vybavený. Děti spí spolu v pokoji s dvouposchoďovou postelí a dalšími dvěmi postelemi, ložnici vyhrávají Hudíci a my na lehátkách okupujeme nádherný obývák s koženou sedačkou a televizí se satelitem... Vedle je kuchyň s plným vybavením a velký jídelní stůl. Úžasné jsou dvě nádherné velké okna směřující k vodě. Tak tady by jsme chtěli strávit stáří...
První odpoledne jdeme na procházku do centra Pavlova. Dočetli jsme se, že Pavlov je vyhlášen památkovou zónou a natáčel se zde film Náš dědek Josef. Slunce pere jako zběsilé a my pomalu s potem ve tváři (a na celém těle...) stoupáme kolem vinných sklípků do kopečka. Tak nějak jsem naivně čekal půvabné bílé klenuté vstupy sklípků s vymalovanými obrázky lidové tvořivosti. Skutečnost je ale úplně jiná - každý sklípek jiný, betonové vstupy, železné rezavé vrata, romantika fuč a vystřízlivění pokračuje. Nějak jsme si představovali úhlednou vesničku s upravenými domky a kvetoucími kytičkami.
Vím, že jsem naivní, ale takto jsem si ty opěvované vinné sklípky nepředstavoval... :o(
Druhé zklamání - domy neudržované, vše okolo zanedbané až hrůza. Procházíme kolem radnice směrem s přístavišti. Chceme se podívat, v kolik jezdí výletní lodička a kouknout se na vodu. Zastavuje nás brána a požadavek na zaplacení 30,- Kč vstupního poplatku. Za co, ptáme se? Za nic! Pokud chcete vkročit do tohoto prostoru, zaplaťte! Znechuceni se obracíme a míříme domů. Tam se rozhodujeme ještě popojít a přes louku scházíme k cestě, kde chceme přejít k vodě a projít se k sypané hrázi.
Celé pobřeží je ale oblepeno nevzhlednými budkami chatařů nalepenými na sobě jako vlaštovčí hnízda, které zabraňují vstupu k vodě. Když nalezneme schůdečky, které nám umožní sejít na břeh, cítíme se nepříjemně, protože je tu spousta chatařů, kteří na úzkém pruhu země před vodou grilují, polehávají nebo chytají ryby. Vracíme se proto raději na úzkou cestu a po ní přejdeme k jižní sypané hrázi.
Tady se už k vodě dostáváme - přehopsáme po obrovských kamenech až k vodě a chytáme se za nos. Voda je kalná a neuvěřitelně smrdí rybinou. Viníka uvidíme za chvíli. Rozkládající se kapr u břehu to už má za sebou... A tak po pár minutách vzdáváme procházku a vracíme se k našemu domu. Tentokrát nalézáme lepší cestu, než po louce. Polňačka nás zavede až k domečku. Večer si domlouváme na neděli návštěvu sklípku pana Pavlíka - na ochutnávku a na zakoupení vínka na večer.
Zbytek večera si sedáme v jídelně kolem velkého stolu a začínáme hrát kanastu v osmi osobách a se dvěmi balíky karet. Je to šílené, hrozně dlouho trvá, než na Vás přijde řada, ale žolíkové kanasty se dělají jedna radost! Za velkými okny se začínají dít věci - jsou kompletně osypané komáry a jinou havětí, dolní lišty doslova „pochodují“ hromadami malých mušek, které se neudrží na skle. Už víme, proč tady je všude tolik pavouků - mají tady hody. Ještě že jsme důkladně zavřeli všechny okna! Radujeme se ale předčasně. Po uzavření hry se jde Slávek osprchovat a po té - zcela bezmyšlenkovitě vychází na verandu s tím, že si tam pověsí ručník. V tu chvíli máme v pokoji asi tak 60 kousků komárů a havěti všeho druhu. No paráda. Začínají lovy beze zbraní - pokud ovšem rukavici na vaření nepovažujete za zbraň!
Po zdárném lovu zapínáme do zásuvek všechny dostupné komárobijky a modlíme se, aby zabraly. Spát jdeme až kolem jedné ráno, k nelibostí kluků, kteří na vyslovení času reagují slovy: “Teprve?“. Spánek ale přichází pomalu, dusno a komáři hladově přilepení na všech oknech, které nemůžeme otevřít dělají své... Zanedlouho zase vstávám a fotím nádherný východ slunce nad vodou. Dovolená je tady!!!
Neděle 2.8.2009
Začíná další slunečný den - meteorologové slibují až 33°C a teplota rychle stoupající nahoru tomu odpovídá. Děláme si romantickou snídani na balkóně, která postupně přechází do čtenářského kroužku. No pohoda!!!
Celý den odpočíváme, čteme, hrajeme karty a bavíme se. V tomto vedru se snad ani nic jiného nelze. Odpoledne máme domluvenou schůzku s místním vinařem. Scházíme se v jeho sklípku a využíváme nabídku rychlého koštu a zakoupení vína. Nějak jsem alespoň v koutku duše doufám, že alespoň vnitřek sklípku bude pěkný. Ale vnitřek odpovídá vnějšku. Staré sklepení se spoustou povalujících se věcí, které ničí i poslední trochu naděje. Proto rychle vybíráme co nám bude chutnat a pak rychle nazpět do našeho krásného domečku. Chuťově nám vyhovuje Sauvignon, Tramín a Veltlínské zelené. Chtěli jsme ochutnat i mnou oblíbenou Pálavu, ale máme smůlu, zbytek prodal den před naší návštěvou. Cena 45,- za litr omlouvá i neestetické balení. Ve sklípku je 13°C, ale vínečko pěkně hřeje. Po zaplacení vína se vydáváme domů. O pár sklípků níže vidíme otevřené dveře a tak Slávek nakoukne a ptá se na Pálavu. Tady také bohužel nepochodí, ale zakoupí další vína - Chardonay a Rulandské šedé po 30,- za litr. Tam také dostává poučení, že tady platí zákon, že by jsi měl nakupovat u vinaře, u kterého bydlíme. Jsou to ale jejich zákony, já zůstanu u toho, kdo bude mít dobré víno, a toho jsem ještě nenašel. Večer pak koštujeme a snažíme se vyhrát nad přesilou komárů. Všechny okna zastíráme venkovními žaluziemi a takto zabarikádováni mastíme kanastu v šesti. Uvnitř je 30°C, ale větrání není možné..... Klimatizece na stropě jen nečinně přihlíží, jak plaveme ve vlastním potu - ovládání jsme totiž od domácích nedostali.... Smůla.
Pondělí 3. 8. 2009
Ráno máme siestu - děti spí a dospěláci sedí na verandičce a čtou. Po obědě nasedáme do autíček a popojíždíme do Hodonína, kde Slávek domlouvá lodičku se jménem Korálka a jako správný mořský vlk nás vyváží na projížďku po Moravě.
Celou cestu půjčuje kormidlo všem přítomným a naše lodička na vodě neustále kličkuje jak při záchvatu padoucnice. Ještě chvilku a málem dostáváme mořskou nemoc. Cestou sledujeme veslaře, kterým se vyhýbáme a slušně snižujeme obrátky motoru, abychom je naší „vlnou“ nepřevrhli. Až nyní jsme si uvědomili, že námi původně domlouvaný Baťův kanál by mohl být svými zdymadly podstatně zajímavější. Ale smůla. Zhruba po jedné a půl hodině se vracíme do přístavu a vracíme Korálku majiteli. Cestou domů se zastavujeme v Albertu, kde pořizujeme nutné nákupy a maso na večerní grilování. Večer se ale zatahuje a začíná krápat, proto se grilování odkládá a my znovu lenošíme doma.
Modelka na lodičce...
Úterý 4. 8. 2009
Voda.... tekoucí voda.... někde praskla trubka.... Ne, to mne jen probudil zvuk vody v okapu. Venku je zataženo a prší... Tak uvidíme slunečnou Pálavu v dešti. Taky zkušenost. Využíváme volna a začínáme mastit karty už v jedenáct a celý den se jen válíme, čteme si - no prostě dovolená!!!
Středa 5.8.2009
Dnes je lepší počasí - přestalo pršet, ale po obloze se táhnou mraky. Abychom vyvážili včerejší lenošení, vyrážíme do Mikulova. Parkujeme kousek pod zámkem a vydáváme se na průzkum města. Procházíme náměstím a vcházíme do zámku. Zámek je nádherný, se spoustou vyhlídek na nádherné okolí. Procházíme zámeckým parkem, prohlížíme si růžovou zahradu a fotíme Svatý kopeček s vyvýšených zahrad zámku.
Pak společně vystoupáme na vyhlídku na „“ věži. Pozorujeme Kozí Hrádek, Svatá kopeček, židovské město. Tím se pak kolem synagogy vracíme k autu a jedeme na hygienu a na nákup jídla. Děti odmítají další výstup na Svatý kopeček a tak popojíždíme k jeskyni Na Turoldu. Přicházíme včas na prohlídku. Jeskyně jsou malé, bez zvláštní krápníkové výzdoby - tu zničili vandalové v minulém století. Ale procházka to byla příjemná.
Jelikož ještě máme čas, zastavujeme v Klentnici, kde necháváme kluky a Kačku a vystupujeme krátkým výšlapem na Sirotčí hrádek. Z malé zříceniny máme nádherný výhled na Pálavu s Dívčím hradem, na Svatý kopeček i celé okolí. Janu uchvacuje stepní flóra v okolí a běhá s foťákem okolo. Já si v klidu čtu pověsti o vzniku názvu Sirotčího hrádku... Pak chvíli odpočíváme v trávě a vracíme se k unuděným dětem.
Čtvrtek 6.8.2009
Ráno nás vítá sluncem a lehkým vánkem. Vyrážíme na prohlídku Lednice. Parkujeme na náměstí a pokračujeme do areálu zámku. Tam se dělíme na dvě skupiny. Hudící jdou prohlídnout mořské akvária, my pak jdeme na výstavu o Indonézii. Je nádherná, plná úžasných fotek a artefaktů. Její součástí je i výstava o výstupu Švaříčka a Béma na Mount Everest. Po prohlídce pokračujeme na prohlídku dravců a pak pěšky k minaretu. Výlet koňským spřežením nebo lodičkami rušíme z důvovu jejich až přemrštěné ceny. Procházka to není dlouhá, a minaret za to určitě stojí. Z jeho nejvyššího patra vidíme i Pálavu s Dívčím hradem.
Podivný plod tenisákovníku obrovského....
"Ještě slovo a...!!!"
Cestou zpátky jdeme skrz Peklo, kolem Avaduktu a Brány. Po návratu k zámku si ještě zakoupíme vstupenku na první prohlídkový okruh. Prostory jsou nádherné a i když si Lichnštejnové většinu svého majetku a vybavení v roce 1943 odvezli, pořád je se na co dívat. Po prohlídce už jen dojdeme k autu a chceme popojet k Janohradu, abychom nemuseli další 5 km pěšky. Svěříme se do rukou paní z Garminu, která nás vede dál a dál a dál..... Nakonec skončíme na kamenité cestě, která kočí za úzkým mostem polní cestou tak pro cyklisty. Ještě asi 4x se pokouším s ní domluvit, nakonec ji zahazuji a mám co dělat, abych jí nerozšlapal.... Vzdáváme bloudění a vracíme se domů. Těsně před Lednicí pak potkáváme šipku s nápisem Janohrad.... Asi po třech kilometrech a asi pěti vyhýbáni se na uzoučké cestě dorážíme k Janovu hradu. Jde o umělou zříceninu, kterou si Lichnštejnové nechali postavit jako jejich „kulturní dům“, kde pořádají hony, poslední leče a jiné kratochvíle... Po prohlídce se vracíme domů, kde odpočíváme a bavíme se...
Pátek 7.8.2009
Jelikož na celý den hlásí krásné počasí, vyrážíme jen my - senioři (omladina spí) kolem půl osmé směr Děvíčky. Máme strach z prudkého stoupání, to je ale naštěstí celé ve stínu, tak se vyhýbáme horkým slunečním paprskům. Propocení dorážíme k hradu a kocháme se nádherným výhledem do okolí. Konečně vidím Pavlov jako půvabnou vesničku, krčící se pod majestátným hradem. Odsud nejsou vidět detaily, které mi Pavlov tak znechutily...
Po prohlídce hradu pokračujeme po naučné stezce k soutěsce, zde se pak obracíme na zpáteční cestu po úbočí Pálavy. Po sestoupení do Pavlova se osvěžujeme Zlatým bažantem a zastavujeme se ve vinařskví Šelínek, kde si kupujeme dvě sedmičky Pálavy. Pěkně utahaní se vracíme domů, kde už mládež z valné části nachystala oběd. Výšlap nás krásně zmohl, jsme na spaní.....
Sobota 8.8. 2009
Tímto (pro mne svátečním) dnem končí naše dovolená. Zbývá nám jen uklidit, sbalit si věci a vyrazit domů.... Přemýšlím nad tím, kde se mi na našich dovolených v České republice líbilo nejvíc? V jižních Čechách, na Šumavě, v Krkonošich? Nebo u nás na severu Moravy v Jeseníkách či Beskydech? Všude bylo krásně, naše malá země uprostřed Evropy má své jedinečné kouzlo. Jižní Morava je přenádherná a Pálava je třešničkou na tomto chutném a nádherném dortu. Bonusem vždy byli a doufejme, že i nadále budou - ti správní lidé okolo nás. Všem Vám moc děkuji a mám Vás rád.
Frodo
Komentáře (0)