Pro neznalého může být název této cesty nic neříkající. Já jsem donedávna tyto pojmy taky neznal - i když o nich zpíval Jarek Nohavica v „Milionářovi“. „... ať vim jestli su to ty Bulharské hory...“

Celá akce začíná chvíli po té, co se v naší poštovní schránce objeví aktuální katalog cestovní kanceláře Juhasz. Chvíli tápeme a nemůžeme nic vymyslet. Uzavřeme to, že asi tentokrát služeb této cestovní kanceláře nevyužijeme. Pak ale vše zvrátí Marcelka - telefonuje, že si už vybrala - Krásy Bulharských hor. Jsem trochu překvapený - Bulharsko a hory? Snad 90% Čechů si vybaví Černé moře, písčité pláže, sluníčko, když je dobře tak Sofii, co by hlavní město, které nám ve škole mlátili do hlavy. Ale hory?? To určitě ne. A tak začínáme brouzdat po netu a hledat, jak ty „Bulharské hory“ vlastně vypadají...

bulharsko_mapa.jpg

Na mapce vidíte, jak je Bulharsko hornatá země...

Druhá věc, která nás popožene k rozhodnutí je cena - cesta letecky z Vídně, polopenze a ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelu za cenu pod deset (jedenáct) tisíc? No to je sen, který se nedá odmítnout. A tak začíná naše cesta za Bulharskými pohořími - Rilou  a Pirinem.

Ihned po novém roce spěcháme do kanceláře cestovky a blokujeme si zaplacením zálohy místa. Jede nás spousta - jako vždy - My tři s Jankou a Tomem plus František, Marcela a Lumír a Ivka s Vencou.

Někdy v květnu přichází dopis od CK, že mají problém se zajištěním zpátečního letu - dopravce nám ho zrušil. Domluvil se ale náhradní termín, který je o den později s tím, že nám CK platí další noc a zvýšené náklady. No paráda, za stejnou cenu den navíc? Kdo by nebral!!!

Pak přichází další změna v organizaci - tentokrát za ní stojí František. Při pomocí své neteřince při stavbě rodinného domu si naloží více, než je jeho tělo ochotné akceptovat a poraní si nohu. Nastává tak nouzové řešení - místo Ferdy pojede naše Kateřina. Je to prazvláštní situace - na hory s námi Kačka nechce, ale letadlem ještě neletěla, tak to chce zkusit. Zvědavost ji udolá a tak zastupuje Františkovo místo v naší grupě.

Začátek cesty:

Cesta začíná už ve čtvrtek 30. 6. pozdě večer. Tentokrát si dovolenou využijeme od začátku do konce. Když vyjíždíte odpoledne, cestovka Vám už započatý den samozřejmě počítá do délky dovolené. Takže pokud jedete na 6 dnů a vyjíždíte odpoledne a vracíte se brzo ráno, zjistíte, že Vám na pobyt na místě zůstanou sotva dva celé dny...
My vyjíždíme z Ostravy v 0:15 hod prvního dne dovolené a vracíme se až brzo ráno 11tého dne. Nejlépe na tom jsou Orlováci, kteří jedou o den déle :o) 12!!!
Dopravu k autobusu nám zajistí náš milý taxikář Pat. Když se mu nasoukáme do jeho Avíku, málem dře zástěrkami o asfalt. Statečně nás ale dopraví kolem půlnoci před Vítkovický kulturní dům, kde potkáváme Marc a Lumču. Zbytek výpravy pak dorazí za chvíli autobusem. Cestou nabíráme další spolucestující ve Frýdku, Novém Jičíně, Olomouci a Brně. Pak už pokračujeme do Vídně. Na letišti jsme kolem páté ráno - procpeme se odbavením, dostaneme letenky a uložíme se na palubě letadla Embraer 190. Letecká společnost se jmenuje AirBerlin, ale letadla mají pod označením FlyNIKI.com.

header_nikilauda.jpg

Niki ve společnosti letušek - mají zajímavé mundůry - uplé tmavě modré rifle, sytě růžové halenky a čepičky. Bomba :o))

Až později se dozvídám, jak to celé je - Společnost FlyNIKI.com patří Niki Laudovi - slavnému to závodníkovi formule jedna - to snad ví každý trochu odrostlejší jedinec :o) Niki má ve společnosti podíl 50,1%, zbytek vlastní zmiňovaná společnost AirBerlin. Ke skupině Airberlin patří vedle Niki i švýcarská letecká společnost Belair.

moucha-niki.jpg

Typ letadla Embraer  vůbec neznám - ne že bych se o civilní letectví nějak zajímal, ale jméno tohoto stroje jsem nikdy neslyšel. Je menší než Boeing, kterým jsme letěli do Andalusie - vedle sebe sedíme jen po dvou.

uvnitr-stroje.jpg

moucha-sleduje-odlet.jpg

Nápadité je logo Nikiho společnosti - karikovaná moucha. Tady ji zrovna vidíte, jak pozoruje startujícího kolegu :o))

Výrobcem tohoto letadla je Brazilský letecký konglomerát, který vyrábí mimo osobních letadel i vojenské stroje. Toto jsou parametry našeho stroje:

  • Místa k sezení: 112
  •  Max. vzletová hmotnost: 50,3 tun (plně obsazeno, plné nádrže)
  • Dosah: 3700 km
  • Cestovní rychlost: 860 km / h
  • Tah: 2 x 82,3 kN
  • Délka: 36.25 m
  • Výška: 10,57 m
  • Rozpětí: 28,72 m
  • Jména letadel sloužících pro FlyNIKI:
     MVP - Samba
     IHB - Lambada
     IHC - Bossanova
     ICHS - Calypso
     IHE - Rumba
     IHF - Salsa
     IHG - Tango
    Odkaz na tento typ letadla na stránkách výrobce naleznete ZDE

Letecká společnost kromě sedmi Embraerů provozuje i Airbusy A 320 a A321 (dohromady 14 kusů). Více informací najdete na www.flyniki.com

pytlik.jpg

Logo najdete i na "blicích sáčcích" :o))

Po nastartování motorů se letadlo začíná pohupovat z leva doprava - jako by se protahovalo před tím, než vzlétne... Zajímavý pocit, nějak mu nevěřím...

popjizdeni-na-ranvej.jpg

Rolujeme na start...

Letadlo se odlepuje od ranveje kolem sedmé ráno. Start je poněkud divoký - asi fouká boční vítr, a pilot musí vyrovnávat směr letu. Ve výsledku mám pocit, že neletíme rovně, ale cik - cak - vlevo a vpravo. Po pár prudkých náklonech nabíráme směr, projdeme pár turbulencemi nad Vídní a let se uklidňuje. Pozorujeme nádherně rozparcelované políčka hýřící barvami pod námi.

letime.jpg

robatka.jpg

Oba potomci letí poprvé, a tak si letu notně užívají!!!

Za chvíli se dostaneme na hranici oblačnosti - Kačka, která je nadšená z prvního letu vlevo vůbec nic skrz mraky nevidí a tak se mění s Jankou, jelikož pod námi je dobrá viditelnost. Pak začnou uličkou procházet letušky a nabízet jídlo a pití. Po zkušenostech s Ryan Air si myslím, že musíme vše do posledního Eura zaplatit, ale není tomu tak.

letuska.jpg

Můžeme si vybrat ze dvou typů sendvičů, uzavřených v praktické krabičce - šunkového a sýrového. Já jsem bez chuti, tak s díky odmítám, ale Kačka si dává a k tomu dostane i kávu (nabízí i juice a vodu). Jana se ptá letušky, jak vysoko letíme a ta odpovídá ve fítech. Což nám je houby platné, proto se dožadujeme čísla v metrech. Ochotná letuška slíbí, že se zeptá pilotů a odjede i s vozíkem dozadu. Po chvíli se vrací s tím, že jsme 12 kilometrů vysoko. Janka přemýšlí, kdeže to sedí ten pilot, když šla letuška dozadu... Vysvětluji jí, že tam sedí specialita pro couvání...

okynko.jpg

Po hodině a půl letu začneme klesat a proletíme vrstvou mraků - pod námi je jiná krajina - malá políčka se spojila do širých lánů - no jo, Bulharsko je na tom stejně jako my - kolektivně obdělávaná půda...

pristani.jpg

Odhalené vnitřnosti křídla při přístání...

Na ranvej v Sofii dosedáme v 9:30 našeho času jako do peřinky. O co byl start horší, o to je přistání komfortnější. Drcnutí kol o zem vůbec necítíme. Piloti sklidí potlesk nezaplněného letadla. V Sofii je deštivo, teplota kolem 17°C. Počasí na začátek dovolené nic moc, ale doufáme, že se to zlepší.

a-jsme-v-sofii.jpg

Vykládání letadla po jeho přistání v Sofii.

Pak už přichází jen vyzvednutí zavazadel, setkání s průvodcem a nasednutí do autobusu, kterému velí Bulhar Ali. Průvodce s námi ale nejede, vrací se do Vídně a my pojedeme s česky nemluvícím řidičem asi tři hodiny směr Bansko - střediska zimních sportů Bulharska.

Jen než se vymotáme  ze Sofie, trvá nám to více než 40 minut. Vašek to glosuje:“V Sofii jsem ještě 40 minut v kuse nebyl!!!“
Na billboardech vidíme reklamu na sprej proti medvědům. No to snad ne - to abych se bál opozdit za skupinou, že budu sežrán...( V Bulharsku mají i rezervaci pro přestárlé tančící medvědy...)

prvni-posezeni-na-ceste.jpg

zagorka.jpg

Pěkné jméno pro pivo, zvláště pro Čecha, že?

Autobus je podivně tichý - všichni jsou zlomení z noční cesty a dospávají deficit. V půli cesty zastavujeme u odpočívadla, kde si kupujeme za 1,5 leva (cca 18,-) místní pivo značky Zagorka :o)) Je to dobré, i tady umí vařit dobré pivo. Protáhneme kosti a pokračujeme do druhé části cesty. Ta už se začíná proplétat mezi horami. To znamená příslib brzkého konce naší cesty. Vlevo se rýsuje pohoří Rila - takové vyšší zalesněné Beskydy :o)) s vršky zahalenými v mracích. Určitě jej během našich cest navštívíme. Přejedeme přes sedlo Predel a míříme do Banska.

Bulharsko je na první pohled dost zanedbaná země - od nevzhledných paneláků s dosti vybydleným zevnějškem, až po neudržované zašpiněné vesničky. Zato autobazary tady mají monstrózní, plné moderních aut - centrum černého obchodu v Evropě?
Chvíli po jedné hodině odpolední přijíždíme do Banska - městečko plné hotelů, rozestavěných budov a cest...

Autobus nás vyvrhuje před hotelem Belle Vue, kde nás vítají naši dva průvodci. Dostáváme kartičky od pokojů a jdeme se ubytovat. A začínáme se divit... Tak honosné ubytování jsme ještě neměli - dostáváme apartmán se dvěmi ložnicemi, dvěmi koupelnami, obývacím pokojem, balkónem, samozřejmostí je malá chladnička, fén, ručníky.... No nádhera. Po čase sice najdeme malé nedostatky, ale v žádném případě nepřehluší pocit z nádherného bydlení.

koupelna-1.jpg

Koupelna s WC k prvnímu pokoji...

loznice-1.jpg

... a první pokoj.

koupelna-2.jpg

Koupelna k druhému pokoji...

loznice-2.jpg

... a druhý pokoj.

obyvak.jpg

Pak následoval obývací pokoj...

pohled-z-balkonu.jpg

... a prostorný balkón!

Naproti hotelu je rozestavěná další velká budova, která nám z větší části zakrývá výhled na hory. To je ale daň za moderní zástavbu v rychle rostoucím horském středisku. I tady si celosvětová krize vybrala svou daň. Spousta hotelů zůstala ve fázi rozestavěnosti, mnoho cest je rozkopáno, ale nevypadá, že by se je někdo snažil opravit. Problém vyhnívá...

prvni-spolecna-v-bansku.jpg

První společná fotka v Bansku

Máme do 16:00 volno na vybalení a odpočinek, pak se chystáme na prohlídku města.

Společně s průvodci projdeme dlouhou ulicí až do centra Banska, kde si ve Western Union měníme Eura na Leva (kurz je 1.92). Janka kupuje mapu pohoří Pirin a pak společně zaplujeme na jednu Zagorku.

to-ma-grady.jpg

Zagorka je ale síla!!!

jaka-pak-je-to-banka.jpg

Poznáte co to je za banku? Pro mladší trochu oříšek - v azbuce...

mechana-2.jpg

Místní MECHANA - tedy restaurace.

dopravni-prostredek.jpg

A dopravní prostředek zaparkovaný před ní. Za chvíli vidíme vycházet motajícího se vozku, který práskne do "koně" a zmizí...

ulicky-banska.jpg

Uličky kolem centra jsou půvabné.

mechana.jpg

pitna-voda.jpg

I s pitnou vodu... Tedy možná...

nas-maly-obchudek.jpg

Scházíme z hlavní cesty do bočních uliček a zkusmo hledáme cestu k hotelu. Z ničeho nic stojíme u kravičky Milky, která upozorňuje na malý obchůdek vedle našeho hotelu. Nakoupíme si vody a jdeme na večeři. Obsluhujeme se sami - nalijeme si polévku a jako druhý chod si bereme masovou roládu se zeleninou a bramborami plus na okoštování rýžovou musaku. Je to chutné a plně nás to zasytí. Večer si už jen chvíli povídáme, odvážlivci si dávají jednu partičku Scrabble a já si povídám v hale s průvodci.

Další dny naší cesty po balkánských horách:

Pirin - jezera pod Vichrenem

Pirin - sedlo Predel - chata Javorov

Rila - Rilská jezera

Dobarsko, Baňa

Melnik, Roženský monastir

Pirin - Vichren, Banderiška porta

Rila - Musala

Pirin - Bezbog, Popovo jezero

Rilský monastir

Vytisknout stránku Vytisknout stránku12. 7. 2011, 22:19, zobrazeno 10656x, dnes 2x
5.0 3Hodnocení