Týden na přelomu července a srpna je jediný, kdy si můžeme v práci vzít dovolenou. A tak se prakticky ze dne na den rozhodujeme navštívit naši srdcovku - Šumavu.
Akční Janka okamžitě vybere ubytování na Bookingu a pak volá Jitušce a Slávečkovi - našim šumavským souputníkům. Pojedete s námi? Pojedeme, zní z druhé strany naší republiky. A tak se po dlouhých šesti letech po šesté vracíme na Šumavu.
Strašín
Hrad Kašperk
Královský kámen, Javorník
Chalupská slať, Kvilda, Vydra
Vodní hrad Švihov, Plzeň
Menhiry pod Javorníkem
Kašperské Hory, Filipova Huť, Modrava
Písek, Zvíkov, Prčice
Je to až strašidelné, jak mi nefunguje paměť. Během návštěvy Kvildy vzpomínáme, kolikrát jsme tam byli v penzionu u pana Pořízka s dětmi. Dvakrát? Třikrát? Rozluštění této záhady musí počkat až domů, kde vytahuji šanony, do kterých jsem zapisoval všechny naše výlety a dovolené, právě od první dovolené na Šumavě. Tehdy ještě malá Kíťa měla za úkol do školy napsat, co dělala o prázdninách. A protože nevěděla jak na to, začali jsme si po večerech zapisovat, co jsme ten den společně zažili. Kítě to pomohlo splnit jeden úkol do školy a mi to zůstalo po zbytek života. A tak od srpna 1999 mám zapsáno vše, co jsme na našich cestách viděli a zažili. A i když někdy brblám, že to zabírá spoustu času, jsem rád, že když mi má paměť selhává, mám se kam podívat. A že selhává!
Od konce roku 2008 pak své zápisky píši tady, na své stránky. A tak kontinuálně zapisuji už více než 23 let... Ale k té Šumavě - ze svých zápisků zjišťuji, že se sem vracíme už po sedmé, a u pana Pořízka jsme byli celkem čtyři krát! Skoro jsem tomu nevěřil a musel si pročíst své staré zápisky, aby se mi vybavily zážitky a místa, která jsme navštívili.
Pro zajímavost: v letech 1999, 2001, 2004 a 2006 jsme bydleli na Kvildě u pana Pořízka, v roce 2010 jsme zaskočili na prodloužený víkend do Hartmanic a vroce 2016 jsme už jeli sami do Železné Rudy do hotelu Grádl. Takže jsme tady docela často, na to že to je přes půl republiky...
Naše cesta začíná v pátek 29. 7. 2022 pozdě odpoledne. Jsme po práci utahaní a skoro se nám nikam nechce. Nakonec ale představa dovolené a kamarádů nám to pomáhá zvládnout. Jedním zátahem dojedeme do Třeboně a večer se v 3istru u Toníka sejdeme i s Libuškou a Mirkem. Druhý den ráno navštívíme tetu a po obědě s Kíťou a Vojtou vyrážíme směr Apartmány Nezdice na Šumavě. Na ubytování přijíždíme přesně na čtvrtou a paní domácí nám předá krásný apartmánek. Původní statek je nádherně a účelně přestavěný. Auta máme schované ve dvoře pod přístřeškem, přímo od nich vede schodiště na zastřešenou terasu s krásným posezením a pressovačem - už od začátku je nám jasné, že to bude naše nejoblíbenější místo!
Přímo z verandy vcházíme chodbičkou do našeho apartmánku. Máme velkou plně vybavenou kuchyni s jídelnou a obývacím pokojem v jednom. Vedle je ložnice s dvoulůžkem a dvěmi samostatnými postelemi. No a samozřejmostí je krásná koupelna. Prostě luxus...
Jako bonus máme k dispozici obrovskou zahradu se spoustou zábavy. Být dítě, tak mne odsud nikdo nedostane
P.S. Přesně tak to prožívá i malá holčička bydlící vedle nás. Sotva se vrátí domů, slyšíme její pláč, protože se musí jít najíst a ona by tak ráda zůstala venku na zahradě.
Vynosíme si do pokoje kufry, vybalíme a jdeme si sednout na první dovolenkové kafe na verandu. Sotva dosedáme, přijíždí naši noví sousedi - mladá rodinka s chlapečkem asi tříletým a asi o rok mladší sestřičkou.
Zatím co kamarádi popíjejí kávičku, beru si do ruky jednu z mnoha knih, které jsou vyskládány na parapetech našich oken. Má příznačné jméno Fak*it a na čtení k prvnímu dni dovolené je jako stvořená. Jejími moudry bychom se ale měli řídit neustále, ne jen ve dnech volna:
Je to skoro klišé, že každý článek, který píšu o našich výpadech mimo realitu, musím ukončit slovy: "Ani se neotočíme, a dovolená je za námi". Zatím marně přemýšlím, co dělat, abych to nemusel psát a aby naše dovolená nekončila. Snad to vyřeší až důchod, ale v této divoké době ani toto není jisté. Jisté vlastně není vůbec nic. Tedy kromě konce. Ale to si nikdo z nás neche připouštět.
A tak nám dovolená končí a míříme domů, nazpět do reality. Rádi jsme opět viděli Šumavu a navštívili místa, která milujeme. Ano, pořekadlo, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky se opět potvrdilo a setkání s realitou nebylo vždy co, co jsme chtěli vidět. Nezměnila se jen naše milovaná místa, ale změnili jsme se i my. Takový je život...
Sbohem Šumavo, budeme na tebe vzpomínat a možná - možná se zase někdy vrátíme...
Strašín
Hrad Kašperk
Královský kámen, Javorník
Chalupská slať, Kvilda, Vydra
Vodní hrad Švihov, Plzeň
Menhiry pod Javorníkem
Kašperské Hory, Filipova Huť, Modrava
Písek, Zvíkov, Prčice
Komentáře (0)