Je první den naší cesty a my vyrážíme směr Rakousko. Vše probíhá bez problémů. Naše GPS nás vede jedna radost. Ale aby bylo trochu vzrůšo, musí se přeci jen něco zvrtnout...
Z Lince pokračujeme až na 224 km autostrády, kdaž nám GPS zavelí sjet a pokračovat dál směr jezero Traunsee, po jehož západní straně máme pokračovat na jih.
První problém nastane ihned po sjezdu - je zde spousta nových podjezdů a nadjezdů, které v mapách nemáme. Chvíli bloudíme, až nás naše průvodkyně z Garmina vyvede bočními uličkami za domy, kde se nevyhnou dvě auta, na hlavní cestu směr Traunsee. Hurááá!
Ujedeme ovšem sotva kilometr a jsme znovu v pytli. Naši cestu kříží uzávěra s jednoznačnou značkou zákaz vjezdu. No a teď babo raď... Píšou zde něco, že máme použít sjezd na jiném místě, ale když Vám jména místních obcí nic neříkají, je to problém.
A tak za neustálého vykřikování Garminy "přepočítávám..." najíždíme nazpět na dálnici a pokračujeme v původním směru. Garmina se ulkidňuje a znovu nás začíná navigovat. Z dálnice sjíždíme na 234 km a záhy se ocitáme na východním břehu jezera Attersee. Konečně zase jedeme na jih - tam, kde máme!!!
Jezero má nádhernou, průzračnou vodu, rozvlněnou chladným větrem. Zastavujeme několikrát po sobě a kocháme se okolím. Je tady nááááádherně!!!!!
Jižní část jezera lemují krásné vrcholy kopců, mezi temnými mraky prosvítá kousavé sluníčko a vítr nám probírá vlasy. Zase jsme mimo naši realitu - daleko od zaběhnutých stereotypů, práce a starostí. Jsme na dovolené!!!
Trochu máme strach z předpovědi počasí. Na celý víkend hlásí déšť a déšť. No co. Jsou věci, se kterými nic neuděláme a počasí patří mezi ně. Jak říká známé přísloví: "Není špatné počasí, jen to, do kterého jsme se špatně oblékli"
Po pár kilometrech jezero končí a my odbočujeme doprava do údolí řeky Äußerer Weißenbach. Řeka tvoří široké meandry plné krásných bílých kamenů. Jelikož je momentálně málo vody, jdeme na průzkum řečiště. Slávek s Jankou a Ferdou se nechají unést a skoro hodinu hledají šutry. Už tak přetížený Scenda dostává další zátěž...
Projedeme údolím mezi vysokými horami a najíždíme na cestu, která nám byla zapovězena zákazem. Garmina nás v pohodě vede dolů na jih až před jezero Hallstätter See. Chvíli ho dokonce zahlédneme - než začneme stoupat serpentýnami zprůdka do kopců a pak zase dolů k městečku Bad Ausse. Tady nám Garmina zase provede pěknou lumpárnu - nutí nás zabočit zprudka doleva, na cestu úzkou pro jedno usto stoupající tak zprůdka do kopce. Máme dojem, že kdybychom tam s našim autíčkem vjeli, očesali bychom zuby na prvním převodovém stupni... Takže po krátké poradě s mapou pokračujeme rovně pčímo do městečka. Tady dostaneme "Garminovku" opět - navigačka nás vede ne po hlavní cestě, ale mezi starými městskými domečky v uličkách tak úzkých, že zrcátky skoro drhneme o stěny. Nakonec vjíždíme opět na hlavní cestu - ušetřili jsme asi 200 m cesty. Na posrání!!!
No ale konečně jsme tady - po pravé straně se nám otevírá nádherný výhled na jezero Grudlsee. Projíždíme kolem něj a kocháme se pohledem. Abychom se dostali k našemu ubytování, musíme celé jezero objet dokola. Mijíme značku zákaz vjezdu a pokračujeme dále až prakticky na konec cesty. Tady stojí náš domeček. Vítá nás usměvavá paní domácí, její dvě malé bloďaté dcerky a chlapeček kolem dvou ročků. No to je nadělení... Nádherné :o)
Ubytováváme se, dáme si oběd, kávu a kocháme se nádherným výhledem na jezero a skály za ním. I kdyby bylo celý víkend škaredě, tak jen koukat z kuchyně by nám stačilo...
Zámeček na druhé straně jezera s lodičkou, která váz zaveze přes jezero k přechodu k druhému jezeru - Toplitzsee.
Jelikož počasí se umoudřilo, svítí sluníčko a ustal vítr, jdem na procházku. Máme chuť obejít celé jezero, ale bylo by to skoro 18 km a je už odpoledne - proto půjdeme jen tam, kam se nám bude chtít... Podle mapy soudíme, že půjdeme těsně kolem jezera a třeba si i očváchneme nohy. Ale ouha - jezero je sice na dohled, ale vždy pár desítek metrů pod námi. Cestička jde po úbočí prudkých svahů. Po párkilometrech se cestička zúží a zastaví nás zátaras se zákazem vstupu. Louskáme německy psané pokyny a chvíli nám trvá, než pochopíme, že cesta je zavřená pouze v zimním období. Proto pokračujeme cestičkou zasekanou do kolmé stěny skály doplněnou o můstky a lávky ze dřeva.
Otevírají se nám naprosto luxusní pohledy na jezero a skály kolem něj.
Větřík jen zlehka pofukuje a my si užíváme zrcadlových odlesků na hladině...
Je tak teplo, že Slávek dokonce odkládá košili a opaluje se. Kéž by nám to počasí vydrželo celý víkend!
Vracíme se pomalu nazpět k našemu přechodnému domovu. Ale ani tady nemá být všem překvapením konec.
Už cestou jsme viděli několik poutačů na začátek června, kdy v okolí probíhají "narcisové slavnosti". Říkáme si, že to je asi nějak pozdě - u nás jsou již narcisy dávno odkvetlé a to je už začátek května. Co teprve v červnu - to už nemají narcisy žádnou šanci. Nespletli se??? Nespletli. Zjistíme to pohledem z našeho okna - louka pod námi je posetá bílými květy. Co to je? Bereme s Ferdou foťáky a jdeme na průzkum. Co vidíme nám vyráží dech...
Narcisy jsou všude - a to teprve začínají kvést. Tak toto je naprostý luxus!!!
Vracíme se nazpět k našemu domečku - je to ten schovaný mezi dvemi domky uprostřed - a jsme šťastní. Je tady prostě nádherně!
Večer máme ještě jeden adrenalinový zážitek. Hoří!!! Tedy alespoň na oko. Náš domácí je dobrovolný hasič a se svým "týmem" mají u jeho domu cvičení. Hasiči tady mají pro nás takové úsměvné uniformy evokující dobu dávno minulou - zelené s červenými výložkami... Přijede velké hasičské auto, rozvinou hadice, které napojí jak na auto, tak na hydranty a kropí to na všechny strany. Slávek - starý hasič - nemá pokoj ani na dovolené. No alespoň komentuje, jak to dělají naši jižní hasičtí sousedé...
Další dny naší krásné cesty:
Den druhý - Hallstatt a jeho vodopády
Den třetí - Krippenstein a Five Fingers
Vytisknout stránku
Komentáře (1)
23. červen 2014