Pirin - jezera pod Vichrenem

Den druhý sobota 2. 7. 2011

 bulharsko0073.jpg

Ranní pohled z našeho balkónu.

Ráno vstáváme vyspaní do růžova. Po snídani na nás čekají před hotelem tři mikrobusy, které nás vyvezou spoustou serpentin až k chatě Vichren do výšky 1 995 m n. m. - překonáme tak převýšení zhruba 1 000m. (Cena na jednu osobu je 4 leva tam i zpět.) Odtud začíná cesta k vrcholu Vichren - nejvyšší hoře Pirinu (2 914 m. n m.)

bulharsko0075.jpg

bulharsko0077.jpg

Pramen vody u chaty Vichren. V pozadí se tyčí mramorová hora stejného jména - třetí nejvyšší vrchol Balkánu.

bulharsko0081.jpg

My ale tentokrát vrchol zdolávat nebudeme. Jdeme za chatu Vichren, kde přejdeme přes most nad říčkou a začneme stoupat.

bulharsko0083.jpg

Za námi se tyčí vrchol Vichrenu, nejvyšší mramorový vrch pohoří Pirin. Pohoří dostalo název od pohanského boha hromu - Peruna.

bulharsko0085.jpg

bulharsko0087.jpg

Kousek nad chatou potkáváme naše první jezero (Okoto). Samozřejmě vytahuji fotoaparát a skupina turistů mi mizí nenávratně v dáli. Ale kdo z fotografů by odolal...

bulharsko0089.jpg

bulharsko0091.jpg

Tyto pohledy nám předurčují, co uvidíme v následujících dnech. Hory, jezera a spoustu zeleně a kytek.

bulharsko0093.jpg

bulharsko0095.jpg

Cestou potkáváme plytký potůček a u něho spoustu kvetoucích masožravek - tučnic balkánských (Pinguicula balcanica). To bude mít Vašek radost, až mu ty fotečky ukážeme! 

bulharsko0097.jpg

Tučnice lapá hmyz na své lepkavé listy, které se rychle zavinou.

bulharsko0099.jpg

Stoupáme v příjemném rozhovoru s Jirkou Tomášem - naším průvodcem. Odbočujeme k jezeru Rybno - směrovka ukazuje jen 5 minut. Ostatní stejně nedoženeme, tak si jdeme užít. Zapomínám se a fotím - úžasný je výtok z jezera - voda protéká obrovským kamenem, který prasknul.

bulharsko0109.jpg

bulharsko0101.jpg

Pohled nazpět k vrcholku Vichrenu.

bulharsko0103.jpg

Rybno jezero sevřené v údolí. Nachází se v nadmořské výšce 2 190 m, je 64 ha velké a maximální hloubka je 12m.

bulharsko0105.jpg

Výtok z jezera tvořil malou vodní plochu porostlou trávou s úžasnou barvou.

bulharsko0107.jpg

Z hora slyšíme volání- chvíli tápeme, než zaměříme Lumíra s Marckou a Tomem a Kačkou. Stojí na kameni uprostřed kleče a mávají. Jana zavelí - dvě fotky a jdeme. Je rozhodnuto :o))

bulharsko0113.jpg

bulharsko0115.jpg

Pohled ze svahu na Rybno jezero.

Nechce se nám vracet nazpět na rozcestí a tak stoupáme přímo směrem, odkud na nás naši přátelé volají. Zastaví nás až hustá kleč, kterou se nám nedaří projít - nakonec Jirka klestí cestu a my prorážíme! Ušetřili jsme si 10 minut, ale lije z nás jako z koní.

bulharsko0117.jpg

Lumírova siesta.

bulharsko0119.jpg

Pak přicházíme k jezeru Žaběško, kde se potkáváme s druhou skupinou. Ti rychloběžní už jsou na cestě do sedla. My si chvíli odpočineme a pokračujeme v cestě. Po rovince se přesuneme ke druhému jezeru Neomo. Za ním začíná prudké stoupání v kamenném moři - splaz je obrovský a my skáčeme z kamene na kámen. Po uskákání asi 300 m se mi začne točit hlava a já si vůbec nejsem jistý svými skoky. Než bych riskoval problémy, zůstávám stát na velkém placáku a se mnou Tom a Janka. Kačka je už někde vysoko - ani ji nevidíme - je jako kamzík!

 bulharsko0121.jpg

Jezero Neomo z kamenného pole.

Pomalu vracíme k jezeru Žaběško, kde si děláme odpočinek a svačíme. Janka najde polo vyschlou jamku plnou pulců, kteří nemají přístup do jezera, a čeká je smrt... Zželí se jí pulců a začne statečně kopat spojení s jezerem. Já ji pak pomáhám nalévat do kaluže vodu, aby se zvýšila hladina a pulcové přetekli vykopaným kanálkem. Nedaří se a tak Janka sebere odvahu a noří ruce mezi pulce a přelévá je do jezera. Záchranářka.

 bulharsko0127.jpg

Pohled se sedlo - přitáhnuto teleobjektivem na maximum.

bulharsko0141.jpg

Kačka s Marc a Lumčou vyšli až na sedlo a Kačka je ještě přemluvila, aby šli po hřebenu dále. (Foto Lum)

bulharsko0129.jpg

bulharsko0131.jpg

Tučnice se nám pletou pod nohy prakticky všude. Ráj masožravek!

bulharsko0133.jpg

bulharsko0135.jpg

bulharsko0145.jpg

bulharsko0147.jpg

Ještě jednou u prasklého kamene jezera Rybno.

Pak scházíme opět k prvnímu jezeru - cestou potkáváme manželský pár a v družném hovoru jdeme společně k jezeru a odtud k chatě Vichren. Těsně nad chatou volá Lumír, kde jsme. Až v tu chvíli si uvědomujeme, že jsme úplně zapomněli na čas. Je chvíli po čtvrté a všichni nás čekají u autobusů.

Večer se jdeme podívat, kdy je otevřený bowling. Jelikož je ale Bansko městem duchů, je vše zavřeno - hotely, obchody, bufety, restaurace.... Kačka má mlsnou a tak jí najdeme cukrárnu, aby ukojila své choutky. Pak už jen dáme jednu Zagorku a jdeme spát...

Další dny naší cesty po balkánských horách:

Pirin - sedlo Predel - chata Javorov

Rila - Rilská jezera

Dobarsko, Baňa

Melnik, Roženský monastir

Pirin - Vichren, Banderiška porta

Rila - Musala

Pirin - Bezbog, Popovo jezero

Rilský monastir

Vytisknout stránku Vytisknout stránku5. 9. 2011, 10:54, zobrazeno 4780x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení