Valachy - Zděchov a traktoriáda

Ráno dojedeme do Bordovic, naskládáme se do jednoho auta a vyrážíme směr Valašsko. Marcelka naplánovala cestu po "Naučné stezce obce Zděchov - aneb jak sa Valaši vracajú k čaganom".

Marcelka má ale často takové zvláštní štěstí...
To že mineme odbočku a jedeme 20 km zbytečně není nic strašného, divné je ale to, že po cestě do Zděchova - která je slepá a v obci končí - jede před náma nějak moc aut. Pak i cyklistů a nakonec i chodců. Co sa robí???

A pak to uvidíme - u cesty stojí cedule a na ní rukou umně vymalovaný nápis: "Traktoriáda". A je nám jasno - stejně jak jsme potkali celosvětový výstup na Choč, tentokrát se budeme o parkoviště bít s návštěvníky místní atrakce konající se jednou do roka...

A jak na sfiňu, parkují přesně tam, kde to máme naplánované my. U koupaliště. Neradi se otáčíme a hledáme místo kousek od davu, kde bychom nechali stát autíčko. Nakonec parkujeme a rozhodujeme se jít proti plánovanému směru - ale zase po číslech naučné stezky. Takže vlastně jdeme správně!

Na začátek jen dvě mapky, abyste věděli, kdeže jsme se to toulali.

Počasí nám vyšlo naprosto luxuní. Obloha je modrá, kolem kvetou bíle stromy a keře - je nádherné jaro. Zastavujeme se u tabulí, čteme je a smějeme se valašským modrům

Robu nebij, ale čagan z ruky nikdy nepůščaj

Jsem rád, že nemám za kamarády šílené turisty, ale lidi, kteří jako já milují krásné výhledy. A tak každou chvíli stojíme a necháme si hladit duši i srdce...

Valach, ten nebude nikdy vodu piť, v téj si enem roby možú nohy myť

Míjíme osadu Hajdovy paseky, o které jsou zmínky již v roce 1 540. V půlce minulého století tu žilo 110 lidí, teď jsou tady pouze 4 místní.

Dyž dělat, tak dělat. Dyž ležat, tak ležat.

Vyšplháme se až na Javornický hřeben bod vrchol Šerklava (798 m n. m.) Sdáme na odpočívadlo a dáme si pořádnou svačinu.

Lepší je dvakrát sa najesť, než jednú byť hladný.

Po svačině udesáme do trávy a koukáme se na Slovesko. Díky Lumčově dalekohledu vidíme a také poznáváme vrcholy v dálce - Kľak, Veľká Lúka, vidíme i zasněžené hřebeny Malé Fatry. Tam jsme také byli!

Kdo sa má zle, žije dlúho.

Ještě jedna společná...

Veselá mysl, okradený dochtor.

Cestou po hřebeni slyšíme zvuk traktoru. Že bychom byli tak blízko a slyšeli je až z traktoriády? Houbec! Za zatáčkou proti nám vyjede starý Zetor a po polňačkách lesem míří domů ze soutěže. Mladík se ani neusměje a jede hrdě vpřed.

Do dobře zelže, jak dyby pravdu pověděl.

Než stačíme ujít pár stovek metrů až zas slyšíme traktor! Z lesa proti nám vyjede usměvavý pár na úžasném domostroji.
Voláme na ně: "Vyhráli jste?" Vesele odpovídají:"První jedů domů první!!!"

Tak gratulace a šťastnou cestu!

Do ťa chce učiť o práci, nech ti napřed ukáže svoje ruky.

Před námi se co kousek otevírají krásné výhledy. Vidíme vrchol Radhoště s hotelem i kapličkou, v dálce zahlédneme i Lysou.

Moc rob v chalupě, učiněné peklo.

Blížíme se nazpět do Zděchové. Mísní mají krásně posekané louky - vypadají jako fotbalové hřiště - jen jsou z kopečka...

Dva hlúpi jednoho chytrého uživjá.

Nějak se nám nechce dolů do údolí. Výhledy jsou tady nádherné. Ještě chvíli, prosím...

G dobrej studénce vychoděný chodník.

No uznejte, komu by se chtělo spěchat, když kolem je tak krásně! Ale dolů musíme. A tak šupaj...

Slibovica na svět přišla, aby starosť z hlavy vyšla.

A jsme v civilizaci - elektrifikované. Na to už i nahoře přišli, že bez elektriky je těžko. Takové moderní náboženství...

Pak už stačí jen pár kroků, jednu kešku plus pár metrů a jsme uprostřed traktoriády.

Traktory se svou maximální rychlostí funí do prudkého kopce, pak sešupnou dolů, regulovčík je nasměřuje do ďoury plné bahna, pak dookola ještě jednou tu samou díru pro jistotu z druhé strany, pak promenáda v zatáčkách pro okolo stojící a zase hup do hluobého potoka až kalná voda stříká, brod blátem zatáčka a prudké stoupání na mazlavém prokluzujícím povrchu - motory řvou z komína se kouří, řidiči se v kabinách drží zuby nechty a je tady cííííííííl!

Kdo vyhrál nevíme, ale slávu si zaslouží všichni. I ti , co skoro nedojedou. Jak říká hlasatel: " Normálně jezdí jako divočák, dnes ale jede pomaleji - že by byl nemocný?" " Zvuk jeho motoru každý zná, protože buď jede na volnoběh nebo na maximální otáčky..." No prostě zábava :)

Propleteme se mezi prapodivnými vozítky neznámých konstrukcí a značek a vracíme se k autíčku červenému našemu.

Ještě projdeme kolem kostelíčka...

Děti nám zamávají a my jsme na konci naší cesty.

Nakonec jsme rádi, že jsme šli po směru naučné stezky - převýšení jsme nastoupali plynule. Naopak by to byl prudký výšlap. Takže paráda.
Vracíme se do Bordovic pokračovat v oslavách. Porvé v tomto roce upečeme buřty, zahrajeme scrabble a rubneme něco litrů šumivého vína. Parádní sobota.

Díky Stáňata!