Jaro v nedohlednu ale nohy nedočkavé. Sněhu neustále dost, ale teplota mírně nad nulou. Ideální atributy k důkladnému navlečení a vydání se na cesty. Nikam daleko, jen zkontrolovat chalupu a nakrmit ptáčky. Bordovice čekají...
Chaloupka ještě spí. Na probouzení je ještě brzo. A příslib budoucího tady je... Opatrně - v jedněch stopách kráčíme za sebou, abychom neporušili tu sněhovou peřinu kolem.
Kapky vody stékající z tajícícho šněhu kryjícího střechu kouzlí sněhové krátery a mráz zase kapky zaklínná do ledové krusty a jemných ledových rampouchů.
My ale opatrně vynášíme posezení a abychom nerušili zimní siestu, usedáme k vyhřátí se na sluníčku...
To přímo vybízí k zavření očí a vystavení se jeho lehce hřejícím paprskům.
Pak přichází první letošní bordovický přípitek.
Na zdraví!
Na setkání!
Na přátelství!
... a na chrobaka!!!
I když chaloupka ještě není připravena přijmou ve svém objetí první návštěvníky, Marcelka je již připravena užít si chvíle klidu, pohody a dát si něco do nosa. Během chvilky vykouzlí nádherné občerstvení.
STOLEČKU PROSTŘI SE!
No co k tomu dodat...
Opouštíme promrzlou chaloupku a popojedeme na Horečky. Zasněženou krajinou začarovanou nočním sněžením a mrazem dojdem až ke Zvoničce na Horečkách.
Ještě před zvoničkou musíme projít bránou za kterou se nám otevře výhled na Javorník.
Jsou pohledy, které nikdy neomrzí...
... které zahřejí...
... které pohladí...
... které potěší...
... některé až položí do mdlob.
Nebo že by to byl jen zimní spánek???
Jakýpak by to byl výlet - tedy v naší partě - aby nevedl kolem hospůdky? Tentokrát je to to trochu vyšší level.
Sedáme si do nádherného a útulného interiéru hotelu Rekovice. Dáváme si nealkoholické občerstvení a výborný oběd. Ceny přijatelné, obsluha rychlá a milá no a výhled z tepla velkými okny na zaněženou beskydskou krajinu k nezaplacení.
Tak a to je vše z neděle 12. února 2017.
Vytisknout stránku
Komentáře (0)