Bradlo na konci zimy

Byli jsme zde s Petrou a synátory už v roce 2014 koncem března. Tedy skoro přesně před dvěmi léty - dnes je 5. 3. 2017. Pak jsme tady byli ještě o rok později s velkou bandou - to byl můj narozeninový výlet. Byla s námi i Raduška vybavená ještě holemi - podala špičkový výkon...

Tentokrát je posádka úplně jiná - a má nade mnou přesilu. Jde Ráďa - už pouze se dvěmi podpěrnými končetinami, Peťka, Maki, Janka a já.

Začínáme stejně jako minule - na zastávce v Nové Hradečné. V dálce ještě vidíme zasněžené vrcholky Jeseníků, ale dole už není po sněhu ani památky.

Popojedeme vláčkem do Libiny a po modré značce se začneme škrábat do kopce. Výhledy tady stojí za to...

Ale holky to mají víte kde! Nebo to má znamenat něco jiného???

Vždy, když jsme udýchaní a chceme si odpočinout, vytahuji foťák. Je to dobrá výmluva, abychom museli chvíli stát :) Tentokrát mi ho ale zabaví Ráďa a dělá netypickou fotku - se mnou...

Když jsme tady byli před dvěmi léty, řádili tady lesáci a káceli co jim do cesty přišlo. Doufali jsme, že už je to přešlo. Ani náhodou!

Vrchol Tři kameny je už úplně odlesněný. Vypadá to smutně...

Na okrajích vidíme spoustu polámaných stromů - nevím, jestli je vrchol odlesněn z důvodů větrné kalamity, nebo je to z jiného důvodu... Každopádně je to tristní pohled.

Čert a Ráďa. Nebo čertice Ráďa?

Petra a Libuše: "Vidím město veliké, jehož sláva bude hvězd se dotýkati..."

Náš výlet jsme obligátně zakončili v hospudce u nádraží v Nové Hradečné. A že nám ta Holba sedla!!!