Březnové výletování

1. 3. 2026 Na výle do Slezské Ostravy

Po včerejším výletě do Liptálu nechci jet někam daleko a tak Janka vybírá odlov vyluštěné kešky - opět je od Zuzči a Klapetky a její souřadnice jsou za ohradou hřbitova ve Slezské Ostravě. Když se na místo hustým porostem prodereme, necháme se jako farář Otík ze Slunce, seno, jahody pokopat elektrickm ohradníkem - nemůžeme kešku najít. A tak znovu čteme listing a zjišťujeme změnu souřadnic. Sedáme na betonový okraj bývalé jámy Burňa (ta ani není zanesená v mapách) a přepočítáváme souřadnice. Ouha! Jsou na úplně opačné straně hřbitova. To se musíme zase prodrat tím hustým porostem a okrajem pole... Kousek od nás je ale ve vysoké betonové stěně hřbitova zamčená brána. A tak se rozhodnu prorvat se na hřbitov horem... Jance nezbyde nic jiného, než mne následovat. Pak to řízneme napříč hřbitovem, opět se prodereme zarostlou džunglí do prudkých krpálů až na místo nových souřadnic. A hádejte co - bylo to tam!

Vracíme se nazpět k autu a Janka nvrhuje ještě odlovit kešku kousek za hradem s názvem Ostravská jeskyně. A ona tam opravdu jeskyně je!

Je ve stěně starého lomu, ze kterého se těžil kámen na stavbu Slezskoostravského hradu.

Když se podíváme dovnitř, uvidímetlakovou stěnu - z toho vychází, že za druhé světové války se zde lidé schovávali před bombardováním. V okolním náletu jsou vidět staré zbytky staveb.

Vracíme se k autu a popojíždíme do Havířova - Šumbarku. I tady máme neodlovené resty. Zaparkujeme u paneláků, pod kterými se okamžitě propadá země do hlubokých roklin. Trochu divočina. Vcházíme do lesa a mi naskakují vzpomínky:

Tudy jsem jako mladý strojvedoucí jezdil s prázdnými vozy na šachtu Fučík a s plnými nazpět do Havířova. Po kolejích zůstal jen násep... Skoro zapomenuté vzpomínky...

Při odlovu narážíme na zničenou kešku zahrabanou v listí a vedle ní lístek o jejím zničení. To, že to zničí neznalý člověk se stává, ale aby to někdo dělal systematicky, úmyslně a ještě se tím chlubil? Co to je za lidi...

6. 3. 2026 Bowling na počest Algenových narozenin.

V pátek po práci sedáme do vozítka a jedeme do Bílova pod rozhlednu Kanihůra. Je tady kačerská oslava narozenin spojená s bowlingem. Sedáme si na večeři a pak si půjčujeme pro radost malého Františka Nebojsu.

7. 3. 2026 - výlet do Olomouce

Slíbili jsme, že pomůžeme odstěhovat Peťce nějaké věci z bytu v Olomouci. A tak hned ráno vyrážíme za zábavou, abychom večer udělali něco užitečního.

První zastávku děláme kousek za Olomoucí - v Křelově u tvrze Fort XX.

Fortový věnec v Olomouci byl unikátním projektem plukovníka Wurmba z roku 1850. Jednalo se o modernizaci stávající pevnosti, která počítala s vybudováním 25 menších pevnůstek, které dohromady vytvářely uzavřený prstenec kolem vlastní pevnosti. Fort XX byl postaven v roce 1854 a je podobné konstrukce jako forty II a XXII. V době míru de sloužilo 150 mužů, ale v roce 1866 zde bylo dokonce 310 vojáků. V současné době je objekt v soukromém vlastnictví a funguje zde motorbar.

Procházíme se kolem tvrze, vstoupit dovnitř se ale neodvažujeme. Nápis na vratech "vstup zakázán - soukromý majetek" mi nedovoluje vstoupit dovnitř - tak je koukneme vraty:

Když už jsme v Křelově, popojedeme kousek ke druhé tvrzi s označením Fort XVII. Ten je také zavřený - pro prohlídky je potřeba počkaz až na prázdniny. Zevnitř slyšíme jen přerušovanou střelbu. Projdeme se okolo a pak se rozhodujeme popojet kousek - do Horky nad Moravou a navštívit Dům přírody Litovelského Pomoraví:

Je to krásné místo a my jsme si procházku jeho okolím užili.

Odpoledne se ještě projdeme Olomoucí a pak už míříme za Peťkou a Tomem a snažíme se naložit vše do auta. Ještě že je naše přibližovadlo nafukovací!

8. 3. 2026 - neděle - Sněženková Polanka

V neděli chceme stihnout rozkvetlé sněženky na Polanské nivě. Bereme s sebou Peťku s Tomeme, aby si od toho včerejšího záhulu trochu odpočinuli. Dojdeme s naší finálce a zjišťujeme, že ji někdo vzal. A tak víme, že se tady budeme muset někdy vrátit. Co nejdříve. Pokračujeme dál do lužního lesa a jsem překvapeni, jak se od poslední návštěvy změnil. Za prvé je pořádné sucho a kanály v lese jsou skoro suché. Navíc se lesem musela prohnat nějaká vichřice, protože je plný polámaných a vyvrácených stromů. Alespoň sněženky potkáváme, ale máme pocit, že z toho sucha jsou trochu menší a je jich o něco méně. I když přes popadané stromy nevidíme dále do lesa.

14. 3. 2026 - Pí Day

Dnes je zvláštní den - den Pí. Pí Day je neformální oslava matematické konstanty π (pi), která vyjadřuje poměr obvodu kruhu k jeho průměru (přibližně 3,14159…). Slaví se 14. března — podle anglického zápisu data 3/14 (měsíc/den), který odpovídá začátku desetinného rozvoje π. My ho slavíme odlovem kešek, které nám získají Suvenýr.
Za to, že odlovíme jednu mysterku, dostaneme jeden suvenýr, za 3 mysterky druhý suvenýr a za 14 mysterek třetí. A jelikož nejsme troškaři, jedeme s kamarády k Přerovu odlovit sérii mysterek. Provádíme kouzla s převozy aut horem dolem a nakonec se míjíme s druhou skupinou, které z konce odvezeme jejich auto na začátek. Prostě dokonalá souhra!

Po odlovu série sedáme na pivo do narvaného motorestu Osečanka. A jelikož je tato banda nezkrotná, pokračujeme do Ostravy Výškovic k rybníkům Pod Hurou na event Pochod mozku.

Tady nám paní lektorka vypráví o mozku a dozvídáme se spoustu zajímavých informací. Někteří mají ještě v plánu další keškovací setkání, my ale míříme domů. Už jsme pěkně ušlapaní.

Víte o tom, že se slaví i 22. července (22/7) jako „Pí aproximace day“? 22/7 je běžná zlomková aproximace π.

15. 3. 2026 - Tunely Kopřivnické

Dnešní odpoledne pokračujeme v druhém setkání na eventu Mozek v kondici. Umíme během chvilky nazpaměť 16ti položkový nákupní seznam a myslím, že si ho dlouho z hlavy nevyženeme. U toho si s Jankou půjčujeme malého Františka, kterého parádně rozdivočíme a pak ho vrátíme mamince :)

Pak už sami pokračujeme do Kopřivnice na odlov keše Light Wader, jejíž indicie a nápověda stojí za to:

Vše, co vidíte na obrázku jsme potřebovali. Do poslední položky. A bylo to dobrodružné počínání. Sice jsme vzbuzovali nechápavé pohledy místních, ale co naplat, to tak někdy u geocachingu bývá. Když jsme se zhruba po dvou hodinách dokopali k finální schránce a podařilo se nám ji otevřít, byli jsme štěstím bez sebe. Tak ta opravdu stála za to.

22. 3. 2026 - Solanec

V neděli brzy ráno sedáme do auta míříme do Bordovic, kde nakládáme Marcelku s Lumou a společně vyjíždíme na Hutisko - Solanec, kde parkujeme kousek od pomníku Charlotty Garrigue-Masarykové. Od ní stoupáme zprudka do kopce - tak to bude skoro celou cestu. Ujdeme něco přes 10 km a nastoupáme 526 m.

Hned na začátku mne čeká stromovka - ještě jsem se nevyfuněl do kopce a už jsem na stromě...

Ale ani Janka se nedá zahambit a hraje si na veverku.

Holky u baru s výhledem na Velký Javorník a Radhošť.