Janka si chce splnit přání a navštívit alespoň jedno místo určené keškou Beee sedm od Lukiho. A tak využíváme modré oblohy a jedeme.
Ráno počkáme na Toma a společně pak vyrážíme na parkovište v Ráztoce pod Pustevnami. Tam se naše cesty rozchází - aby se zase sešly. Tedy - my nasedáme s Jankou na lanovku a Tomík šlape po modré pěšky. Má to asi 400 m převýšení dva kilometry.
Už cestou nahoru se díváme, jak se pod stromy krásně jiskří a pod lanovkou jsou opadané kusy ledu z lana. Zatím nám nic nedochází... Po výstupu z lanovky zajdeme do restaurace na jednu rychlou kávu. Sedáme si na verandu, ale nevydržíme tu dlouho - sotva Janka kávu vdechne, pokračujeme dál.
Vyfotíme se pod krásně zrekonstruovaným Libušínem (nevěřil bych, že celá budova vyhořela) a pak pokračujeme kolem Maměnky a hotelu Tanečnica na zelenou značku směr sedlo Tanečnica.
Už tady nám dochází, že cesta nahoru nebude bez problémů. No problémů - spíše bez deště. Říkáte, kde se tady bere déšť, když je nad námi krásně modrá obloha? Je to snadné - prší ze stromů - sluníčko roztápí sněhovou pokrývku napadlou v nocí a pod stromy opravdu legulérně prší. A já jsem si nevzal batoh s pláštěnkou a na sobě mám péřovku...
Když mineme Tanečnici sedlo a blížíme se k vrcholku Skalky, dochází nás rychlonožka Tomáš.
Jančina radost z té krásy okolo.
Z vrcholku Čertova mlýna (1206 m) popojdeme ještě kousek dál - k Čertovu stolu.
Čerta najdeme, ale kešku ukrytou někde u něho ne.
A protože prší čím dál více, obracíme se nazpět na Pustevny.
Sedáme si na oběd do Valašky a tam konstatuju, že mám péřovku totálně promočenou - a co nedělá mokrá péřovka? Nehřeje!
A tak vzdáváme další cestu na Radhošť - ten zdoláme příště - a vracíme se dolů. My s Jankou lanovlou, Tom opět pěšky po modré.
Než stačíme dojít k autu, je u nás Tom. Je to rychlík. Poučení z dneška - na hory se chodí s výbavou a ne jen na lehko, protože i s modrou oblohou můžete promoknout.
Komentáře (0)