Červencové výpady za keškami a kamarády

3. 7. 2022 Přání Lumčovi k narozeninám a kešky pod Javorníkem

Dnes jedeme do Bordovic popřát Lumírovi k narozeninám. Pozorně jsme naslouchali diskuzi Marcelky a Lumíra o možném mazlíčkovi do jejich rodiny. Marcelce se zamlouvalo pořídit si štěňátko, ale Lumír ještě nechtěl ani slyšet. A tak jsme toho využili a Janka připravila překvapení. Zašli jsme do pivotéky a nakoupili několik speciálních piv v lahvích a k tomu malý soudek - řekněmě štěně. Janka polepila soudek obrázkem kresleného štěněte a bonusem si na mobil nastavila jako zvonění štěněcí kňučení. Třešničkou na dortu byla krabice s vyřezanými otvory pro dýchání...

Pak přišel Lumír a my mu začali přát vše nejlepší a zmínili šťěnátko. V tu chvíli se z krabice ozvalo smutné kňučení a Luma zbledl... Nakonec měl snad radost, že v krabici byl kromě piva jen ukrytý Janin mobil :)

Po gratulaci a popovídání si s kamarády vyrážíme s Jankou pro pár kešek pod vrcholem Javorníku. Je hodně teplo a v lese se na nás u první kešky vrhají davy klošů. Je jich tolik, že zbaběle utíkáme. Asi jsme narazili na nějaké jejich hnízdo. Nakonec tento kout lesa obejdeme a máme štěstí - na hromady klošů už nenarazíme. Stoupáme nahoru po úbočí Javorníku a užíváme si krásných rozhledů.

Nakonec odlovíme všechny, které máme v plánu a při sestupu do Bordovic se na minutu přesně setkáváme po cestě se Stáňaty a zajdme si na sklenici oroseného piva do místní hospůdky. Příjemně strávený den.

6. 7. 2022 - Za keškami do Petřkovic

O státním svátku necheme sedět doma, ani když to venku nevypadá na ideální počasí. Pršet má ale až odpoledne, a tak hned z rána míříme do Petřkovic odlovit si pár zdejších kešek.

Prvně odlovíme v lese kešky z ptačí série, kterou jsme už kdysi odlovili, ale časem přibyli další ptáčci. Pak se vracíme k objektům staré šachty Oskar (Lidice) a jdeme hledat dva kousky - první je jednomužný bunkr - Einmannbunker:

Einmannbunker (původně oficiálně Luftschutz - Splitterschutzzelle, česky občas ajnman) je název pro prefabrikovaný pevnostní objekt německé provenience z období druhé světové války. Tyto pozorovací zvony jsou jednou z nejčetnějších fortifikací na našem území. Vznikaly v období 1939-1945 většinou u průmyslových objektů a plnily zejména strážní a pozorovací funkci. Jedná se o první prefabrikovanou pevnostní stavbu na světě. Ač všechny bunkry pro území protektorátu dodávala drážďanská firma Dyckerhoff und Widmann K.G., Betonwerke Cossebaude, zkráceně Dywidag, můžeme pozorovat určité stavební odchylky. Podívejme se ovšem na to, co zůstává neměnné. Hlavním materiálem jsou 15-20 centimetrů silné prefabrikované dílce základové desky, na kterých najdeme vlastní válcové tělo (o vnějším průměru cca 145 cm), dvířka a stříšku. Celková výška od základu po špičku střechy se pohybuje okolo 220 cm, hmotnost kolísá dle typu od 3 do cca 4,5 tuny. Výrobní cena jednoho objektu se dle modifikace pohybovala v rozmezí 430 až 525 tehdejších říšských marek.

Název Einmannunker by mohl naznačovat, že se jednalo o úkryt pro jednoho muže. To je ovšem zavádějící. Osádka takového objektu mohla čítat až čtyři muže, jejichž nejčastějším úkolem bylo střežení průmyslových areálů a dopravních uzlů vyklizených z důvodu nastávajícího náletu a pozorování situace při jeho průběhu za účelem snazší lokalizace míst dopadu nevybuchlých pum. V případě náletu bunkry také sloužily jako nouzový úkryt. Pro ochranu klíčových objektů před partyzány a špionáží byla roku 1941 založena ozbrojená závodní stráž (Werkschutz), která spadala pod policejní ředitelství, jemuž také předávala případy k dořešení. Po válce byla část objektů odstraněna, část dále sloužila jednotkám Civilní obrany jako pozorovatelny a část byla díky jednoduchému transportu převezena do lomů, kde se užívaly jako úkryt pro střelmistry. (Zdroj Geocaching)

Pro samotnou kešku jsme si museli krkolomně vyšplhat skoro až na vrchol místního odvalu, krabička to ale byla parádní - owner si si ní dal hromadu práce.

16. 7. 2022 - grilování makrel v Pasece

Po oravdu dlouhé době se scházíme s Jančinou rodinou v Pasece a společně grilujeme makrely. Škoda, že se nám toto nedaří častěji!

Raduška krásně naložila a připravila makrely.

Michal udělá oheň a uhlíky dává na starý dědečkův rošt.

Výsledkem je tato dobrota.
Příjemné a chutné setkání!

17. 7. 2022 - LAB keše kolem Olše Karviné

V neděli se rozhodujeme zajet do Karviné - kousek od lázní Darkov a odlovit zde sérii LABek. Jdeme podél Olše (Olzy), na kterou s keškami už narážíme po několikáté. Potkáme i další kačery a zastavíme se i pro multinku v lázních - ač zdejší rodák, ještě jsem zde nikdy nebyl.

Po návštěvě lázní se cestou domů rozhodujeme ještě zastavit na náměstí a ulovit zdejší Laryšovu kešku. A tady potkáváme překvapení. A ne jedno. Náměstí je totiž plné lidi. Vevodí mu stage, na které se připravuje nějaké vystoupení. Lidé sedí na lavičkách, zahrádky kaváren a cukráren jsou plné a všude to žije. Zajdeme si koupit kebab k pozdnímu obědu jdeme si s ním sednout do parku za zámečkem. Tady je další překvapení - park je obrovský a plný zajímavostí - velké hřiště pro děti, malý zoo koutek a dančí obora, pujčovna lodí - no prostě úžasné místo.

Janka loguje u řeky Olše.

Most Sokolovských hrdinů v Darkově

Celkově jsme z Karviné moc překvapení. Takové roky to bylo naše okresní město a měli jsme ho zafixované jen jako nepěkné sídliště do kterého jsme museli z Havířova dojíždět vyřizpovat povinnosti. Ale názor můžeme vždy změni, že?

24. 7. 2022 Za biltememi do Polska

Janka najde asi hodinku cesty z Ostravy sérií biltem v Polsku. Jmenuje se "Życie jest jak trytytka". Nevím, co znamená Trytytka, překladač top řekládá jako "Život je jako pouto" - no asi se budu muset zeptat nějakého Poláka.

Projíždíme Rybnikem, kolem Rybnického jezera a kousek za ním odbočujeme do místa s názvem Buglowiec. Parkujeme na konci cesty a vyrážíme na odlov. Až na místě nám dochází to, že kešky dělají na mapě krásný plynulý oblouk - takové ale cesty nejsou a znamená to, že kešky budou uprostřed lesa. A také že jo. Ze začátku se dá jít po hlavní - příme cestě a ke keškám se dostat odbočkami a pak kousek do lesa. Čím ale jdeme hlouběji, tím jsou stage dále od cest v hlubokém lese.

Les je plný kapradin a některé jsou tak vysoké, že převýší i vzrostlého kačera. Tedy mne. Jeden kousek je tak hluboko v zarostlém lese, že ho raději vzdáváme. Nakonec odlovíme kromě tří kešek celou sérii. Jednu vzdáme úmylsně, dvě už podlehly kácení lesa.

Na konci cesty jsme pěkně unavení a bolí nás z těch biltem záda a krk.
Janka cestou domů zakufruje, ale navigace nás protáhne Rybnikem přímo na dálnici a jsme doma co by dup.