V dnešní sváteční den (vycházející na neděli) jedeme autem pro Františka, parkujeme v Albrechticích a odtud popojíždíme vlakem do Chotěbuze.
Nasedáme na vláček a za chvilku vystupujeme v Chotěbuzi. Protože se nacházíme u hranic a polská menšina zde má dvojjazyčné pojmenování, zjišťujeme, že místo v Chotěbuzi, vystupujeme v místě zvaném Kocobȩdz. Ještě, že je to to samé...
První naše kroky vedou trochu mimo trasu - jdeme navštívit řopík z druhé světové války, u kterého je ukrytá keška.
Řopík je pěkně udržovaný a zachovalý. Co je asi uvnitř?
Vracíme se kousek nazpět a pokračujeme po zelené značce. Janka chce odlovit další keš sestávající z více kroků - první místo hledáme v divočině - navigace nás tahá horem dolem podél potoka až nakonec zjistíme, že indicie je v bunkru u cesty... Když nás i tato nápověda posílá hluboko do míst, odkud jsme se teď horko těžko vykopali, bojkotuji další hledání a po cestě pokračujeme dále. Mezi mraky občas vykoukne sluníčko a je moc přijemně.
Naše cesta není dlouhá - i s odbočkami za keškami ujdeme asi deset kilometrů.
Ani se nenadějeme a jsme v Albrechticích u dřevěneho kostzela sv. Petra a Pavla.
Pak už stačí jen popojít a jsme u našeho auta. Cestou se ještě snažíme odlovit kešku v rybníce, ale marně. Na potápění v bahně je trochu chladno, tak to vzdáváme - nemusíme mít vše, že?
Vytisknout stránku
Komentáře (0)