V dnešní sváteční den (vycházející na neděli) jedeme autem pro Františka, parkujeme v Albrechticích a odtud popojíždíme vlakem do Chotěbuze.

Našim úkolem bude se pak vrátiti k našemu odstavenému vozidlu. Taková malá bojovka.
Nasedáme na vláček a za chvilku vystupujeme v Chotěbuzi. Protože se nacházíme u hranic a polská menšina zde má dvojjazyčné pojmenování, zjišťujeme, že místo v Chotěbuzi, vystupujeme v místě zvaném Kocobȩdz. Ještě, že je to to samé...

chotebuz.jpg

První naše kroky vedou trochu mimo trasu - jdeme navštívit řopík z druhé světové války, u kterého je ukrytá keška.

bunkr.jpg

Řopík je pěkně udržovaný a zachovalý. Co je asi uvnitř?

bunkr-2.jpg
Vracíme se kousek nazpět a pokračujeme po zelené značce. Janka chce odlovit další keš sestávající z více kroků - první místo hledáme v divočině - navigace nás tahá horem dolem podél potoka až nakonec zjistíme, že indicie je v bunkru u cesty... Když nás i tato nápověda posílá hluboko do míst, odkud jsme se teď horko těžko vykopali, bojkotuji další hledání a po cestě pokračujeme dále. Mezi mraky občas vykoukne sluníčko a je moc přijemně.

les-2.jpg

les.jpg

mapa-chgotebuz.jpg

Naše cesta není dlouhá - i s odbočkami za keškami ujdeme asi deset kilometrů.

kostel-v-albrechticich.jpg

Ani se nenadějeme a jsme v Albrechticích u dřevěneho kostzela sv. Petra a Pavla.

Pak už stačí jen popojít a jsme u našeho auta. Cestou se ještě snažíme odlovit kešku v rybníce, ale marně. Na potápění v bahně je trochu chladno, tak to vzdáváme - nemusíme mít vše, že?

 

 

Vytisknout stránku Vytisknout stránku17. 11. 2019, 15:30, zobrazeno 1282x, dnes 0x
0.0 0Hodnocení