Cvillínské putování

No no, ne tak zhurta. Je sobota ráno, venku zataženo a nám se nechce vůbec nic. A tak si bereme do ruky knihy - tedy ve čtečkách, sedáme si společně pod deku v obýváku, nalejeme si ovocný čas a lenošíme. Až kolem jedenácté se Janka vykope k tomu, by udělala zeleninovou polévku na oběd. Pak ale už opravdu hneme kostrou. Sedáme do vozítka a vyrážíme směr Krnov.

Původně máme udělanou přípravu na LABkeše ve městě, ale když vidíme, jak se teplota šplhá nad 23°C výše a výše, raději volíme variantu B, tedy Cvilín. Vyjíždíme až nahoru pod Poutní kostel Panny Marie Sedmibolestné, kde se nám podaří zaparkovat. Za to, že se nám nechtělo hledat parkování dole, musíme pro místní LABku sejít po schodišti dolů a pak se zase po svých vlastních krocích vyšplhat nahoru. Je to jen pár schodů ale přiznávám, že v neděli citítm lýtka. Už prdlačky vydržím.

Mezi kostelem a rozlednou jsou instalovány umělecká díla z Landscape festivalu Krnov. No o umění vím prd a nebo mu prostě nerozumím. Co naplat, tak to prostě je.

Tady nevidím hlavu ani patu. Svoji hlavu ani patu...

Já mám spíše rád umění přírody a krásné výhledy...

Tady jsem chtěl cvaknout krásnou mladou slečnu v uměleckém kruhu, ale byla tak hodná, že když mě viděla, hned mi chtěla uhnout. Prostě jsem pomalý a nestihl jsem ji, jak zasněně kouká do dáli...

Cedule hlásí, že se rozhledna otevře během července 2021. No je 31. 7. 2021 - to už asi nestihnou...

Po prohlídce Cvilína sedáme do vozítka a sjíždíme kousek níže, odkud se vydáme na pár keší. Poprvé zkouším fotit s novým jabkem a musím uznat, že oproti Jančinému ne tak starému Huawei fotí výborně. Její mobil ovšem stál čtvrtinu ceny, takže porovnávat to takto prostě nejde. Apple má daleko lepší podání barev, sofware se špičkově snaží udělat fotku za fotografa, i když také není dokonalý. U fotky výše si všimněte aberace, která se dělá na obzoru mezi lánem obilí a oblohou. Z druhé strany, když vidím, jak krásná fotka z mobilu leze snadno a jednoduše, tak mu odpouštím. Kdybych to měl udělat se zrcadlovkou, nevyhnu se stativu, vícenásobné expozici a následnému postprocesu. Prostě pro moje účely to je parádní.

Máme namířeno ke kešce ownerky Bubukaku. Vím, že ráda dělá hledání složitější, hlavně terénem, zadarmo bod nedostanete. Odbočujeme dle map z hlavní cesty a jdeme po lesní cestě za její keškou. No samo, cesta se za chvíli strácí a my se prodíráme trávou, trním, hustým lesem. Dyť to říkám, zadarmo nic.

Kešku nakonec nalezneme i s pokladem:

Samé démanty a sloni s choboty nahoru. A víte co je nejlepší? Že cesta z druhé strany je široká, rovná a pohodová. Takže ne ownerka - to my si to děláme těžší. Tady žádná výmluva nepomůže.

Vracíme se nazpět k polní cestě a před námi se mění obilné pole na pole bodláků. Omlouvám se, nejsou to ledajaké bodláky - je to ostropestřec mariánský, velice dobrá léčivá bylina na regeneraci jater, antioxidant, snižuje i tlak.. Ovšem vejít do toho pole byste nechtěli. Opravdu je ostrý a bodá pěkně i přes oblečení.

Odkvetlý ostropestřec mariánský

Obcházíme bodavé pole a vyšplháme se na kopeček s krásným výhledem na okolí.

Na vršku potkáváme i otakárka. Tady by se mi hodila malá Sonka se svým zoomem - mobilem se blíže nedostanu.

Nahoře se rozhodujeme ještě kousek popojít a nevzdávat dnešní odpoledne předčasně. Vracíme se do lesa a scházíme k dalším keškám. Celkem ujdeme asi 12 km, než se vrátíme okruhem k autu. Je už kolem šesté večer, ale sluníčko neustále pálí, je určitě nad 30°C.

Asi jsem jedlý - kromě klíšťat mě ocucávají i motýli.

čmeláčí večeře

Cvilín 

Vracíme se domů až po sedmé večer, krásně utahaní a nabití energií. Tedy vnitřně, jinak jsem v posteli po deváte a je po mně jak po žabě. Každopádně jsme se krásně prošli, ulovili hromadu kešek a to nám ještě zbává další cesta do Krnova na slíbené LABky.