Dačice či Dalešice?

Na ubytování přijíždíme již za tmy a jemného mrholení. Ubytujeme se a ještě vyrážíme do obchodu koupit si nějakou večeři a zítřejší snídani. Cestou mám takový divný pocit - jako bych tu neměl být. Něco jě špatně a já nevím co. Nakoupíme a procházíme městečkem kolem pivovaru - hledáme, kde to si zítra bude. Zatím je tady ticho a klid.

Dáme si jídlo a jdeme se kouknout, kam vyrazíme po veletrhu za keškami. Chvíli koukám do mapy, pak hledám pozvánku a chytám se za hlavu. My máme být v Dalešicích, ale jsme v Dačicích!!! Asi o 50 kilometrů západně!!! Tak to jsme se parádně sekli...

Ráno nasedáme do vozítka a jedeme na správné místo určení. V pivovaru se porozhlédneme po filmových místech, poslechneme si školení o nový produktech, prohlédneme si je vystavené ve stáncích a nakonce se pozdravíme s panem Hanzlíkem, který tady přijel na přednášku i se svým pejskem. Po obědě se vytratíme a popojedeme do Stropešína - nejbližší to vesničky na okraji Dalešické vodní nádrže. Parkujeme u lesa a jdeme na procházku za keškami. 

Kešky jsou krásné a zabydlené lesními zvířátky - v některých se zabydlely vosy, jinde jsou prázdná ptačí hnízda. A rostou houby!

Nejvíce je bedel - tisíce, a ne žádné chudinky!

Pravých hřibů nalezneme jen pár...

Procházku v krásné přírodě nám ruší jen přelety nových helikoptér z letiště za přehradou. Jsou to Bell Venom a chvílemi máme pocit, že nás hledají, jak nad námi neustále lítají. (Že by proto, že jsme utekli z veletrhu???) Nakonec odlovíme 19 keší a vzdáváme to - už se stmívá a ještě musíme dojít k autu.

Druhý den se nám nechce jet rovnou domů a tak ještě procházíme Dačice - najdeme pomník kostce cukru, projdeme se okolo zámku a pak obloukem přes Klášter bosých karmelitek dojdeme nazpět k autu. Nakonec ještě popojedeme na vršek Kleniční (524 m n. m.), kde odlovíme kešku s krásným výhledeme na Dačice. A pak hurá domů.